ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.224.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 224/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 dovolání podané obviněnou J. Č., roz. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2005, sp. zn. 7 To 445/2005, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 2 T 75/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné J. Č., roz. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 2 T 75/2004, byla obviněná uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. a odsouzena podle §250 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla dále stanovena zvláštní podmínka osvědčení spočívající v povinnosti obviněné ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatit poškozenému S., škodu ve výši 5.180,30 Kč. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozenému S. škodu ve výši 5.180,30 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. řádu bylo poškozené S. odkázáno se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 se obviněná předmětného trestného činu dopustila tím, že v době od 12. ledna 1999 do 14. června 2000, kdy na základě dohody o pracovní činnosti s S. vedla technicko-ekonomickou a členskou agendu střediska a pokladní hotovost, zanesla do peněžního deníku nepravdivé zápisy o výdajích, na základě kterých snížila hotovost v pokladně střediska, a to :
- do peněžního deníku zanesla údaj 4.490,- Kč s tím, že tato částka měla být proplacena Ing. J. P. za výměnu sporáku v bytě,
- do peněžního deníku zanesla výdaje na částky 525,- Kč a 165,30 Kč s tím, že se jedná o proplacení sporáku v bytě J. P.,
přičemž na základě těchto zápisů snížila pokladní hotovost střediska v cizí prospěch a užila je k jinému účelu než zaevidovala, čímž způsobila vlastníkům a nájemcům bytu v objektu škodu ve výši 5.180,30 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná odvoláním směřujícím proti výroku o vině i proti výroku o trestu. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2005, sp. zn. 7 To 445/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku, jímž byla obviněné uložena podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost zaplatit poškozenému S., škodu ve výši 5.180,30 Kč a ve výroku, jímž podle §229 odst. 2 tr. řádu byl tentýž poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo poškozené S. b. d., odkázáno s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2005, sp. zn. 7 To 445/2005, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. dubna 2005, sp. zn. 2 T 75/2004, podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání, a to v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i všem dalším, na něj navazujícím výrokům, a odkázala v něm na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Dovolatelka v dovolání tvrdí, že oba soudy naprosto nepochopily podstatu důkazů, na základě nichž byla odsouzena, a to jak výpověď svědka Ing. J. P., tak i listinné důkazy. Ve vztahu k výpovědi svědka zdůraznila, že soudy její případnou vinu jednoznačně nedokázaly, rozhodly o ní jen na základě nepřesvědčivého hodnocení předmětné výpovědi svědka Ing. P., tj. na základě úsudku, že by bylo logické, kdyby se svědek býval choval či nechoval určitým způsobem. Podle názoru obviněné soud vycházel při svém rozhodování pouze ze svých subjektivních pocitů a očekávání určitého chování, nikoli však z objektivně zjištěných a doložených faktů, vyvozoval logické závěry ohledně chování svědka, aniž by znal stejné informace, jaké znal svědek. Soud dále, dle ní, ignoroval fakt, že člověk se nechová vždy v souladu s obecnými a očekávanými zákony logiky, hlavně však nepřipustil ve svých úvahách o logickém jednání jinou než svou alternativu. Jinou alternativu nabídla obviněná již prvoinstančnímu soudu, přičemž tato je dle jejího mínění přinejmenším stejně logická jako alternativa prezentovaná soudem. Dle alternativy předložené odsouzenou svědek Ing. P. v roce 1995 jménem své matky p. P. úspěšně požádal o poskytnutí příspěvku na nový sporák, avšak požádal přímo u S. b. d. P., tj. jiného subjektu, než u samosprávy objektu jako v roce 2000, v důsledku čehož samospráva objektu o již jednou poskytnutém příspěvku nic nevěděla. Když samospráva objektu odsouhlasila v roce 2000 poskytování příspěvku na pořízení nového sporáku v bytech družstevníků, tuto možnost Ing. P. využil a o příspěvek na pořízení sporáku požádal. Samospráva, která nic nevěděla o jeho dřívějším čerpání příspěvku od S. b. d. P., příspěvek Ing. P. odsouhlasila a prostřednictvím obviněné vyplatila. Svědek Ing. P. však sporák, na který příspěvek žádal, neinstaloval v bytě družstva, který krátce na to opouštěl, ale jinam, pravděpodobně do své nemovitosti, kam se odstěhoval. Obviněná upozornila, že soud v tomto směru důkazy neprováděl, ač jejich provedení obviněná navrhovala. Logické by dle názoru obviněné bylo, kdyby svědek Ing. P., poté, co zjistil, že ohledně jemu poskytnutého příspěvku na pořízení sporáku probíhá nějaké šetření, vědom si toho, že o opakované poskytnutí příspěvku požádal v rozporu s předpisy družstva a že navíc sporák, na který mu samospráva družstva příspěvek poskytla, nenainstaloval v bytě ve vlastnictví družstva v K. ulici, pro který byl příspěvek určen, zapřel, že od obviněné příspěvek na sporák přijal. Obviněná zdůraznila, že samospráva o příspěvku poskytnutém svědku Ing. P. v roce 1995 nic nevěděla, o čemž svědčí listinné důkazy, tedy i doklad o dodání sporáku MORA dne 6. února 1995 na adresu bydliště matky p. P., tedy P., K., a potvrzení obyvatelky domu v K. ulici paní J. M. ze dne 20. května 2004, jejichž význam soud naprosto nepochopil a vyvodil z nich závěr o vině obviněné, když navíc zcela ignoroval skutečnost, že tyto listinné důkazy z vlastní iniciativy opatřila a do spisu soudu založila obviněná. Doklad o tom, jaký sporák se v bytě dříve obývaném P. nachází, si obviněná opatřila právě proto, že svědek Ing. P. v průběhu řízení popíral, že by od ní příspěvek na pořízení sporáku přijal a že by nový sporák pořídil, přičemž však v souvislosti s žádostí o poskytnutí příspěvku výboru samosprávy doklady o pořízení nového sporáku předkládal. Samospráva objektu fyzickou kontrolu v bytech družstevníků neprováděla a vycházela pouze z prohlášení družstevníků a z jimi předložených dokladů. Obviněná proto požádala paní M., aby v bytě dříve obývaném P. zjistila, zda se tam nachází nový sporák, který - jak svědek Ing. P. samosprávě objektu v souvislosti s žádostí o poskytnutí příspěvku samosprávě objektu v souvislosti se žádostí o poskytnutí příspěvku v roce 2000 tvrdil - do bytu pořídil a na jehož proplacení samosprávě předkládal doklad. Teprve ze zprávy p. M. vyplynulo, že v bytě je nainstalován sporák MORA pořízený v roce 1995 a že nový sporák, na který svědek Ing. P. žádal samosprávu družstva o poskytnutí příspěvku, tam není. Z toho soud vyvodil závěr, že obviněná je vinna, protože v bytě dříve obývaném P. se nový sporák nenachází. Soud se pak vůbec nezabýval tím, že kdyby obviněná zpronevěřila peníze určené pro Ing. P., musela vědět, že pokud by Ing. P. peníze nevyplatila, tento by si nový sporák nepořídil a paní M. by z vlastní iniciativy do bývalého bytu P. neposílala. Skutečnost, že soud považuje opakovanou výměnu sporáku za nelogickou však neznamená, že svědek takovým popsaným způsobem nejednal. Soud rovněž při hodnocení důkazů nevzal v úvahu obviněnou připomínanou skutečnost, že svědek Ing. P. se krátce po uplatnění žádosti o poskytnutí příspěvku z předmětného bytu odstěhoval a pořizoval si jiné bydlení. Soud se rovněž nezabýval tím, že kdyby se obviněná chtěla dopustit podvodu, ve své evidenci, kterou dle mínění obviněné nesprávně nazývá peněžní deník, by buď přijaté peníze určené pro svědka Ing. P. nezanesla vůbec, nebo by zfalšovala podpis jejich příjemce. Obviněná však nic takového neučinila, kolonku pro podpis příjemce ponechala prázdnou, aby ji mohl dodatečně podepsat svědek Ing. P., jak se s ním při předávání peněz domluvila, když jej náhodně potkala a měla sice u sebe peníze, ale neměla s sebou evidenci. Ponecháním prázdné kolonky pro podpis přejímajícího obviněná na chybějící podpis každého, komu byla dokumentace předložena, okamžitě upozornila. Kdyby se obviněná dopustila podvodu, bylo by logické, že by takto nejednala a na skutečnost, že u peněz určených pro svědka Ing. P. není potvrzeno převzetí, by sama neupozorňovala. Soud se ani touto logikou nezabýval.
Obviněná dále v dovolání upozornila na skutečnost, že výrok obvodního soudu o tom, že jí je podle §59 odst. 2 tr. zák. stanovena zvláštní podmínka osvědčení, spočívající v povinnosti obviněné ve zkušební době podmíněného zaplatit poškozenému S. škodu ve výši 5.180,30 Kč, je nesrozumitelný, nelogický, zmatečný a nesplnitelný, a to v návaznosti na odvolacím soudem konstatované pochybení ve výroku o náhradě škody, který byl proto také zrušen.
Vzhledem k takto uvedeným námitkám dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil jak rozsudek Městského soudu v Praze, tak i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8, a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že by obviněnou obžaloby zprostil, případně,aby věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněné se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedla, že v rámci dovolatelkou určeného dovolacího důvodu /dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu/ lze zásah do skutkových zjištění připustit v rámci řízení o dovolání pro extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu, což dovolatelka učinila předmětem dovolání. Státní zástupkyně připomíná usnesení Ústavního soudu ze dne 5. května 2005, sp. zn. IV. ÚS 200/05, s odvoláním na porušení procesních principů v případě tzv. opomenutých důkazů v řízení. Provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoli byly řádně provedeny. Ve vztahu ke skutkovým zjištěním Obvodního soudu pro Prahu 8 státní zástupkyně konkrétně uvedla, že uvedený soud při prováděném dokazování zaměřil pozornost především na prokazování fyzické existence předmětného sporáku. K závěru o vině obviněné došel na základě zjištění, že k výměně sporáku došlo v roce 1995 a ne v roce 2000, jak uvádí obviněná. Proto dovodil, že obviněná zaúčtovala do peněžního deníku nepravdivé údaje o proplacení peněz za výměnu a připojení sporáku v bytě Ing. J. P., a tyto prostředky použila k jinému účelu, než zaevidovala, čímž poškozenému družstvu S. P. způsobila škodu ve výši 5.180,30 Kč. Státní zástupkyně ve svém vyjádření rekapituluje rovněž rozhodnutí Městského soudu v Praze, který uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, když uvěřil výpovědi svědka Ing. J. P., jenž popřel, že od obviněné obdržel finanční příspěvek na pořízení sporáku, již s ohledem na skutečnost, že jeho výpověď, že sporák v předmětném bytě byl vyměněn v roce 1995 a nikoli v roce 2000, je podpořen i listinnými důkazy. Podle soudu je zcela nelogické, aby byl svědkovi předán v roce 2000 příspěvek na sporák, když mu byl sporák vyměněn krátkou dobu předtím v roce 1995.
Podle názoru státní zástupkyně žádným objektivním důkazem nebylo potvrzeno, že by svědek Ing. J. P. nepřevzal částku na nákup nového sporáku, přičemž tato částka byla reálně vyvedena z prostředků družstva. Jediným důkazem v uvedeném směru je výpověď samotného Ing. J. P. Státní zástupkyně připomíná, že tento svědek o příspěvek na pořízení tohoto sporáku a jeho instalaci požádal v rozporu s předpisy družstva, neboť příspěvek na pořízení tohoto předmětu do domácnosti již vyčerpal v roce 1995. K tomu, že i druhý požadavek Ing. J. P. byl družstvem odsouhlasen, došlo v důsledku toho, že žádost o poskytnutí příspěvku byla vždy adresována jinému subjektu. Poprvé Ing. J. P. žádal přímo S. b. d. P., podruhé byl příspěvek odsouhlasen na Valné hromadě společenství vlastníků bytů v panelovém bytovém bloku bytových jednotek v P., K. ulice. Dle státní zástupkyně je evidentní, že Ing. J. P. nárokoval opětovně příspěvek, na který mu nárok nevznikl. Na trestní odpovědnosti obviněné by to v zásadě nic neměnilo za situace, pokud by se podařilo prokázat, že obviněná si odsouhlasený příspěvek přisvojila a nevydala ho tomu, pro jehož použití byl z finančních prostředků družstva vyčleněn a vyznačila v evidenci v rozporu se skutečností, že příspěvek předala.
Dle státní zástupkyně učiněná skutková zjištění nepodporují závěr o vině obviněné, a to především zjištění o tom, že nový sporák, resp. sporák pořízený v roce 2004, nebyl v bytě Ing. J. P. nalezen. Mechanizmus čerpání příspěvku na pořízení sporáku totiž fungoval tak, že ti, kteří příspěvek nárokovali, předkládali doklady o nákupu sporáku a na základě toho jim byl příspěvek, který byl odsouhlasen, reálně poskytnut. Soudy vůbec nezjišťovaly jaké doklady předložil Ing. J. P. proto, aby mohl příspěvek čerpat. Státní zástupkyně zdůrazňuje, že ve věci byla provedena celá řada důkazů, které nebyly v rozhodnutí soudu vůbec citovány a soud se s těmito důkazy vůbec nevypořádal, zejména se znaleckými posudky z oboru ekonomiky a výpověďmi některých funkcionářů družstva, kteří vesměs hovořili o obviněné jako o pracovnici, se kterou nebyly v minulosti žádné problémy, i když celou dobu pracovala s financemi, a to dokonce s finančním obnosem ve výši kolem 1.000.000,- Kč. Státní zástupkyně dále vytýká soudům, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze je nejasný a nepřezkoumatelný, neboť v popisu skutku je uvedeno, že obviněná způsobila škodu vlastníkům a nájemcům bytu v objektu K., ve výroku o trestu je uvedeno, že podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné stanovena zvláštní podmínka osvědčení, spočívající v povinnosti obviněné ve zkušební době podmíněného odsouzení zaplatit poškozenému S. K., P., škodu ve výši 5.180,30 Kč a v odůvodnění rozsudku je uvedeno, že obviněná škodu způsobila poškozenému družstvu S. P. Za další pochybení soudů v uvedené věci považuje, že nerozhodly zprošťujícím výrokem o skutcích pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., přičemž byl na takový postup prostor i v odvolacím řízení.
Z uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze i rozsudek Obvodního soud pro Prahu 8 a aby Obvodnímu soudu pro Prahu 8 uložil, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby dovolací soud učinil toto rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu/, neboť bylo podáno proti rozhodnutí, jímž byl zčásti zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byla obviněná uznána vinnou a byl jí uložen trest, a zčásti byl odvoláním obviněné napadený rozsudek zrušen, a to ve výroku, jímž byla obviněné uložena podle §228 odst. 1 tr. řádu povinnost zaplatit poškozenému S. škodu a ve výroku, jímž podle §229 odst. 2 tr. řádu byl tentýž poškozený odkázán se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 tr. řádu bylo nově rozhodnuto tak, že při nezměněném výroku o vině a trestu odnětí svobody podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo poškozené S. odkázáno s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Nejvyšší soud dále shledal, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. řádu/ a že bylo podáno oprávněnou osobou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu/.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Poté se zaměřil na to, zda obviněnou uplatněné námitky skutečně lze považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu, neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. řádu.
Obviněnou uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení. Prostřednictvím tohoto důvodu lze proto namítat, že skutek, jak byl soudy zjištěn, nenaplňuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, že jde o trestný čin jiný, nebo jednání není vůbec trestné. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění, nesprávnost hodnocených důkazů, ani neúplnost provedeného dokazování (shodně viz nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, II. ÚS 651/02, III. ÚS 282/03). V dovolání je možné vytýkat jen právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, ale není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním s cílem dosáhnout jejich změny a v návaznosti na to i jiného právního posouzení.
Nejnovější judikatura Ústavního soudu, zejména pak nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04 ze dne 28. listopadu 2005 (a obdobně i nálezy sp. zn. I ÚS 55/04, IV ÚS 565/02, IV. ÚS 219/03), nepřipuštění dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu bez ohledu na námitky týkající se právních vad řízení před soudy obou stupňů uplatněné v dovolání a bez přihlédnutí k tomu, zda skutek, tak jak je popsán v odsuzujícím rozsudku, byl skutečně prokázán, označuje za velmi restriktivní a odporující smyslu a záměru zavedení tohoto mimořádného opravného prostředku do trestního procesu. Shora zmíněnou restriktivní interpretaci ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ze strany Nejvyššího soudu považuje Ústavní soud v uvedených nálezech za „neudržitelnou“, a tudíž rozpornou s principy spravedlivého procesu.
Naproti tomu publikované usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 95/04 (Sb. n. a u., sv. 34, č. 45) konstatuje, že na základě dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže Nejvyšší soud přistoupit k přezkumu skutkového stavu věci zjištěného soudy nižších stupňů (tj. sám hodnotit provedené důkazy), přičemž toto právo nelze dovodit ani z Listiny základních práv a svobod (dále je „Listina“) či Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), která výslovně stanoví právo na dvoustupňové trestní řízení v čl. 13 a v čl. 2 odst. 1 dodatkového Protokolu č. 7. Listina ani Úmluva přitom neupravují právo na přezkum rozhodnutí odvolacího soudu v trestní věci na podkladě jakéhokoliv dalšího řádného či mimořádného opravného prostředku. V návaznosti na právní institut dovolání pak k soustavě opravných prostředků v trestním řízení Ústavní soud v uvedeném rozhodnutí dále uvedl: „Jestliže byl do právního řádu České republiky zaveden institut dovolání a zákonodárce současně omezil možnost věcného projednání tohoto mimořádného prostředku na přesně vymezené dovolací důvody, nelze mu vytknout, že tím porušil požadavky ústavnosti. Proto ani Nejvyššímu soudu nelze vytýkat, že podané dovolání přezkoumával pouze v té části, ve které bylo právně relevantní ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu. K přezkumu rozhodnutí ohledně namítaných vad týkajících se správnosti (resp. nesprávnosti) učiněných skutkových zjištění, popř. dalších procesních či hmotně právních pochybení, slouží zásadně institut řádného opravného prostředku. Tím je realizováno právo na dvoustupňové trestní řízení (čl. 13 Úmluvy, čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě). Listina ani Úmluva nestanoví žádné další ‚základní právo‘ na přezkum pravomocných výroků v trestní věci v třetí instanci.“
Východiskem pro interpretaci nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 216/04, a to zejména z toho pohledu, že jeho přijetí nepředcházel postup dle §23 zák. č. 182/1993 Sb., je právní názor obsažený v nálezu ze dne 4. listopadu 2004, sp. zn. IV. ÚS 182/04, nálezu ze dne 27. září 2005, sp. zn. II. ÚS 460/04, a nálezu ze dne 6. října 2005, sp. zn. II. ÚS 83/04, dle kterého neodmyslitelnou součástí práva na spravedlivý proces je právo obžalovaného na úplné projednání věci soudem, přičemž takovým projednáním není případ, v němž ve výroku o vině skutková věta neobsahuje úplný popis skutečností rozhodných pro naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 tr. řádu. V uvedených nálezech Ústavní soud dále konstatoval, že v jiných rozhodnutích Nejvyššího soudu o dovolání, na rozdíl od posuzované věci, je vyjádřeno stanovisko, že chybějící skutkové okolnosti ve skutkové větě výroku rozsudku, které by odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu uvedeným ve větě právní, zakládají dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu; tak například ve věcech vedených pod sp. zn. 7 Tdo 954/2002 a 5 Tdo 1328/2003 bylo zjištění, že ve skutkové větě výroku rozsudku nebyly uvedeny skutkové okolnosti, které by v posuzovaném případě byly konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty příslušného zákonného ustanovení, podle něhož byl čin obviněného právně posouzen, důvodem ke zrušení rozhodnutí napadeného dovoláním.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněná v něm uplatnila v první řadě námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým bylo provedeno dokazování, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Obvodní soud pro Prahu 8 a z nichž vycházel v napadeném rozsudku Městský soud v Praze. Podle skutkových zjištění se obviněná trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. dopustila tím, že do peněžního deníku zanesla nepravdivé zápisy o výdajích, na základě kterých snížila hotovost v pokladně střediska S. P., přičemž na základě těchto zápisů snížila pokladní hotovost střediska v cizí prospěch a užila je k jinému účelu než zaevidovala, čímž způsobila vlastníkům a nájemcům bytu v objektu K. škodu ve výši 5.180,30 Kč. Obviněná zpochybnila způsob hodnocení výpovědi svědka Ing. P., o kterou soud opřel svůj závěr o vině, a namítla, že trestný čin podvodu nespáchala. Nadto uplatnila námitku tzv. opomenutých důkazů, kdy poukázala na skutečnost, že soudy nejen, že jejím důkazním návrhům nevyhověly, ale svůj postup nezdůvodnily. Své dovolání tak založila jednak na skutkových námitkách, jimiž se domáhala změny skutkových zjištění, a následně ze změny těchto zjištění vyvozovala, že se nedopustila trestného činu, a jednak na námitkách procesních. Z charakteru námitek je evidentní, že vytýkané vady mají povahu vad skutkových, příp. procesních, nikoli ale hmotně právních. Ačkoli tedy obviněná deklarovala dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, uplatnila ve skutečnosti námitky skutkové, příp. procesní, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný důvod dovolání podle §265b tr. řádu obsahově naplnit, a to ani z pohledu relevantní judikatury Ústavního soudu (IV. ÚS 216/04, IV. ÚS 182/04, II. ÚS 460/04, II. ÚS 83/04).
Protože dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §256b tr. řádu, Nejvyšší soud jej podle §256i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, aniž by na jeho podkladě podle §256i odst. 3, odst. 4 tr. řádu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, jež mu předcházelo. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman