ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.31.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 31/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. února 2006 dovolání podané obviněným J. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 8 To 194/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soud v Klatovech, sp. zn. 3 T 72/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 3 T 72/2004 byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za který byl, při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 10 T 113/2002, který nabyl právní moci dne 25. 8. 2004, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému rovněž uložena povinnost uhradit na náhradě škody poškozené společnosti VN Š. s. s. r. o., se sídlem P. , okr. K. , Česká republika. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Klatovech se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 30. 4. 2002 v K. prodal společnosti VN Š. , se sídlem P. , okr. K. , Česká republika, zastoupené J. T., 100 kusů krav za celkovou částku
1 050 000 Kč, která mu byla téhož dne proplacena, přičemž při sjednávání smlouvy prohlašoval, že je vlastníkem těchto krav a jeho právo krávy zcizit není nijak a ničím omezeno, ačkoliv věděl, že dne 27. 2. 2002 uzavřel dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, kterým se zavázal, že žádné zvíře zakoupené smlouvou ze dne 25. 2. 2002 nezcizí ani neodejme z užívání prodávajícího do 30. 9. 2002, a dne 23. 4. 2002 Zemědělská obchodní společnost P. a. s. odstoupila od kupní smlouvy, na základě které obžalovaný dne 25. 2. 2002 tyto krávy zakoupil, krávy nebyly společnosti VN Š. s. s. r. o. předány, takže byla této společnosti způsobena škoda ve výši 1 050 000 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný i státní zástupce odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Plzni, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 13. 7. 2005, sp. zn. 8 To 194/2005 tak, že: (I.) k odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e) odst. 2 tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Klatovech ve výroku, jímž byl výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložen, zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl v této části tak, že obviněného J. K. pro výkon uloženého trestu podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařadil do věznice s dozorem., a (II.) odvolání obviněného J. K. proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech podle §256 tr. ř. zamítl. Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému dne 7. 10. 2005, jeho obhájci dne 31. 8. 2005 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Klatovech dne 31. 8. 2005.
Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce Mgr. M. S. dovolání, jenž bylo doručeno Okresnímu soudu v Klatovech dne 31. 10. 2005. Jako dovolací důvod uvedl obviněný, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., a dále jako dovolací důvod uvedl, že v předcházejícím řízení, konkrétně v rozsudku soudu prvního stupně, byla dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný v tom, že jednání, tak jak bylo pospáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin, ačkoliv ze skutkové věty nelze dovodit takové skutečnosti, které by naplňovaly zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to zavinění a případně jeho formu. Dále namítá, že skutková zjištění vyjádřená ve skutkově větě slovy: „…ačkoliv věděl, že dne 27. 2. 2002 uzavřel dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, kterým se zavázal, že žádné zvíře zakoupené smlouvou ze dne 25. 2. 2002 nezcizí ani neodejme z užívání prodávajícího do 30. 9. 2002…“ jsou v daném případě irelevantní, protože jde o smluvní ujednání mezi obviněným a Z. o. s. P. a. s. nijak neomezující vlastnické právo obviněného ve vztahu ke třetím osobám, a to jak z hlediska občanskoprávního tak obchodněprávního. V návaznosti na to pak obviněný uvádí, že jeho prohlášení, že jeho právo krávy zcizit není nijak dotčeno a ničím omezeno bylo pravdivé a neuvádělo v omyl. Obviněný rovněž namítá, že skutková zjištění vyjádřená ve skutkově větě slovy: „…dne 23. 4. 2002 Z. o. s. P. a. s. odstoupila od kupní smlouvy, na základě které obžalovaný dne 25. 2. 2002 tyto krávy zakoupil…“ jsou v daném případě rovněž irelevantní, neboť obviněný a VN Š. s. s. r. o. uzavřeli dne 30. 4. 2002 kupní smlouvu jakožto podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti, a proto i kdyby obviněný nebyl skutečně vlastníkem krav v době uzavření smlouvy, k přechodu vlastnického práva by došlo v souladu s §446 obch. zák. Obviněný dodává, že nijak nebránil předání krav poškozené společnosti VN Š. s. s. r. o.
Závěrem proto odsouzený navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 7. 2005 ve všech výrocích zrušil a aby v návaznosti na to zrušil i rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 8. 3. 2005 ve všech výrocích týkajících se odsouzeného. Obviněný rovněž požádal předsedu senátu Okresního soudu v Klatovech, aby podle §265h odst. 3 tr. ř. podal Nejvyššímu soudu České republiky návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody. Pro případ, že by tak předseda senátu Okresního soudu v Klatovech neučinil, žádá obviněný předsedu senátu Nejvyššího soudu České republiky, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž směřuje jeho dovolání.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten pro podrobné shrnutí obecných podmínek kvalifikace skutku jako trestného činu podvodu uvedl, že je v daném případě skutek, tak jak jej popsal nalézací soud, neúplný a nepřesný ve smyslu §120 odst. 3 tr. ř., přesto však nejde o situaci, kdy by takto popsaný skutek nenaplňoval zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a že by proto byl skutek nesprávně hmotně právně posouzen ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., popřípadě, že by šlo o neúplný výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Za této situace pak státní zástupce uzavřel, že jelikož v řízení před nalézacím soudem nebyly dány důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř., není dán ani důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
S ohledem na výše uvedené zhodnotil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství podané dovolání jako zjevně neopodstatněné a navrhl, aby je Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v neveřejném zasedání za podmínek podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení, obsažených v tzv. skutkové větě a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena, nikoliv tedy např. rozsah či neúplnost dokazování a jeho hodnocení vyjádřené v tzv. skutkové větě. V žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu v případě námitky obviněného, že skutková zjištění vyjádřená ve skutkově větě slovy: „…ačkoliv věděl, že dne 27. 2. 2002 uzavřel dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, kterým se zavázal, že žádné zvíře zakoupené smlouvou ze dne 25. 2. 2002 nezcizí ani neodejme z užívání prodávajícího do 30. 9. 2002…“ jsou v daném případě irelevantní, protože jde o smluvní ujednání mezi obviněným a Z. o. společností P. a. s. nijak neomezující vlastnické právo obviněného ve vztahu ke třetím osobám, a to jak z hlediska občanskoprávního tak obchodněprávního. Obviněný totiž směřuje svoji námitku proti obsahu tzv. skutkové věty a namítá, že její část není podstatná pro právní posouzení skutku jako trestného činu podvodu. S tímto lze částečně souhlasit, ale pouze do té míry, že uvedená skutková okolnost v daném případě sama o sobě nezakládá trestnost jednání obviněného, ale pouze dokresluje situaci, za které obviněný dále jednal.
Podobně je tomu i v případě námitky obviněného, že skutková zjištění vyjádřená v tzv. skutkově větě slovy: „…dne 23. 4. 2002 Z. o. společnost P. a. s. odstoupila od kupní smlouvy, na základě které obžalovaný dne 25. 2. 2002 tyto krávy zakoupil…“ jsou v daném případě irelevantní, neboť obviněný a VN Š. služby s. r. o. uzavřeli dne 30. 4. 2002 kupní smlouvu jakožto podnikatelé v rámci své podnikatelské činnosti, a proto i kdyby obviněný nebyl skutečně vlastníkem předmětných krav v době uzavření smlouvy, k přechodu vlastnického práva by došlo v souladu s §446 obch. zák. Otázka zda došlo v daném případě k přechodu vlastnického práva k předmětným kravám podle §446 obch. zák. či ne není podstatná pro závěr o tom, zda se obviněný dopustil podvodu (tj. pro závěr o trestnosti jeho jednání), ale pouze pro určení komu vznikla jeho jednáním škoda.
Výše uvedené tedy nic nemění na skutečnosti, že jsou v daném případě v tzv. skutkové větě vyjádřeny kromě ostatních okolností rovněž všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Z toho pohledu je pak nutno dojít k závěru, že v daném případě nejde o neúplný výrok ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Obviněným uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. splňuje námitka obviněného, že jednání, tak jak bylo popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně, bylo nesprávně posouzeno jako trestný čin, ačkoliv ze skutkové věty nelze dovodit takové skutečnosti, které by naplňovaly zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu, a to zavinění a případně jeho formu. K tomu je třeba nejprve v obecné rovině uvést, že podle §250 odst. 1 tr. zák. se trestného činu podvodu dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Podle §250 odst. 3 písm. b) tr. zák. pak bude pachatel trestného činu podvodu potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí–li takovým činem značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Podle §3 odst. 3 tr. zák. je k trestnosti činu třeba úmyslného zavinění, nestanoví–li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.
Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný dne 30. 4. 2002 v K. prodal společnosti VN Š. služby s. r. o., se sídlem P. , okr. K. , Česká republika, zastoupené J. T. , 100 kusů krav za celkovou částku 1 050 000 Kč, která mu byla téhož dne proplacena, přičemž při sjednávání smlouvy prohlašoval, že je vlastníkem těchto krav a jeho právo krávy zcizit není nijak a ničím omezeno, ačkoliv věděl, že dne 27. 2. 2002 uzavřel dodatek č. 1 ke kupní smlouvě, kterým se zavázal, že žádné zvíře zakoupené smlouvou ze dne 25. 2. 2002 nezcizí ani neodejme z užívání prodávajícího do 30. 9. 2002, a dne 23. 4. 2002 Z. o. společnost P. a. s. odstoupila od kupní smlouvy, na základě které obžalovaný dne 25. 2. 2002 tyto krávy zakoupil, krávy nebyly společnosti VN Š. služby s. r. o. předány, takže byla této společnosti způsobena škoda ve výši 1 050 000 Kč.
Z uvedených skutkových zjištění je možno jednoznačně dovodit psychický stav obviněného, jenž lze kvalifikovat jako úmysl obohatit se ke škodě cizího majetku uvedením jiné osoby v omyl. Nalézací soud totiž vzal za prokázané, že obviněný věděl, že dne 23. 4. 2002 odstoupila Z. o. společnost P. a. s. od kupní smlouvy ze dne 25. 2. 2002 (ve znění dodatku ze dne 27. 2. 2002), jejímž předmětem byla koupě krav. Odstoupením od této smlouvy zanikla všechna práva a povinnosti stran ze smlouvy, (srov. §351 odst. 1 obch. zák.) a strana, které bylo před odstoupením od smlouvy poskytnuto plnění druhou stranou, toto plnění měla povinnost vrátit (srov. §351 odst. 2 obch. zák.). V daném případě tedy v důsledku odstoupení od kupní smlouvy přešlo vlastnické právo k předmětným kravám z obviněného zpět na prodávající Z. o. s. P. a. s. S vědomím, že není vlastníkem předmětných krav pak obviněný uzavřel dne 30. 4. 2002 se společností VN Š. s. s. r. o. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej 100 ks krav, které měl obviněný nabýt zaniklou kupní smlouvou uzavřenou se Z. o. s. P. a. s., přičemž v kupní smlouvě ze dne 30. 4. 2002 prohlašoval, že je vlastníkem těchto krav a že jeho právo krávy zcizit není nijak a ničím omezeno, čímž kupující společnost VN Š. s. s. r. o. uvedl v omyl a tímto způsobem se chtěl na její úkor obohatit, jelikož věděl, že předmětné krávy nejsou v jeho dispozici, a to ani právní a ani faktické, a že tedy nemůže plnit k čemu se v kupní smlouvě uzavřené se společností VN Š. s. s. r. o. zavázal.
Pokud obviněný spatřuje pochybení v tom, že tzv. právní věta rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje závěr o existenci a formě jeho zavinění, je nutno obecně říci, že tzv. právní věta musí obsahovat zákonné pojmenování trestného činu, označení příslušných ustanovení trestního zákona, a to včetně citace odstavců a písmen. Jinými slovy musí tzv. právní věta obsahovat kvalifikaci skutkových zjištění přesně takovým způsobem, jak je uvedena v trestním zákoně skutková podstata daného trestného činu. Pokud konkrétní skutková podstata trestného činu neuvádí výslovně formu zavinění, je třeba s ohledem na §3 odst. 3 tr. zák. k trestnosti činu prokázat a v tzv. skutkové větě (popř. ve spojení s odůvodněním) vyjádřit, existenci zavinění ve formě úmyslu. V takové případě se forma zavinění v tzv. právní větě neuvádí, neboť musí jít vždy o zavinění úmyslné. Výslovné označení formy zavinění je třeba v tzv. právní větě uvést pouze v takovém případě, kdy trestní zákon stanoví, že se lze dopustit konkrétního trestného činu jak úmyslně, tak
i z nedbalosti (vyjádřeno slovy „byť i z nedbalosti“). Tak tomu však v daném případě není.
Závěrem je nutné konstatovat, že za situace, kdy bylo rozhodnuto odvolacím soudem o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl obviněný uznán vinným, přičemž Nejvyšší soud neshledal, že by byl v řízení předcházejícímu takovému rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) ani k) tr. ř., není v daném případě dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch