ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.462.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 462/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 o dovolání, které podala obviněná A. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 8 To 393/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 52/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná A. N. byla rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 12. 7. 2005, sp. zn. 1 T 52/2004, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 8 To 393/2005, uznána vinnou trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně potvrzených soudem odvolacím dopustila tím, že ve dnech 25. 2., 18. 3. a 31. 7. 2002 ve Žďáře nad Sázavou podvodně vylákala od F. M., ve čtyřech případech celkovou částku ve výši 4.644.810,- Kč s tím, že peníze vrátí v termínu naposledy stanoveném nejpozději do poloviny srpna 2002, což však nesplnila a až na opakované urgence poškozenému vrátila v období od 18. 1. do 1. 10. 2003 nejméně ve dvanácti splátkách částku 350.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustila za celkově nepříznivé finanční situace, kdy dlužila především na nesplacených úvěrech K. b., a. s., a Č. s., a. s., částku v řádech několika miliónů Kč.
Za to byla podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let, jehož výkon jí byl postupem podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu pěti (5) let a nad obviněnou byl vysloven dohled.
Současně jí byl podle §53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 100.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti (6 ) měsíců.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněná zavázána na náhradě škody zaplatit poškozenému F. M., bytem Ž. n. S., Ž., částku 4.294.810,- Kč.
Tímto rozsudkem byl poškozený F. M., bytem Ž. n. S., Ž., podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněná napadla odsuzující rozsudek soudu prvního stupně odvoláním, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně s odkazem na ustanovení §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Opis tohoto usnesení byl doručen obviněné dne 2. 2. 2006, jejímu obhájci dne 1. 12. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 29. 11. 2005.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná A. N. dne 20. 3. 2006 prostřednictvím svého obhájce dovolání. Jako dovolací důvod v něm uvedla, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Odkázala přitom na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g)tr. ř.
V odůvodnění tohoto dovolání obviněná namítá, že její jednání nemůže být kvalifikováno jako trestný čin, neboť odvolací soud se ztotožnil se závěry prvoinstančního soudu, který podle názoru dovolatelky na základě důkazní situace nemohl dojít k jednoznačnému závěru, že naplnila skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
V dalším se obviněná neztotožňuje s odůvodněním rozhodnutí Krajského soudu v Brně a argumentuje tím, že jediným důkazním prostředkem svědčícím v její neprospěch je výpověď poškozeného M., když další důkazní prostředky, a to výhradně výpovědi jednotlivých svědků se skutečnostmi, které tento poškozený uvedl, nekorespondují. V této souvislosti pak konkrétně poukazuje na výpovědi svědků K., JUDr. Š., K., B. a opírá o ně svoji dovolací argumentaci.
V závěru dovolání obviněná konstatuje, že Krajský soud v Brně vychází pouze z domněnek a nikoliv z reálně zjištěného skutkového stavu věci, přičemž má za to, že soud při svém rozhodování může vycházet z vlastního uvážení, nicméně toto uvážení o vině musí mít podklad v provedeném dokazování a v případě, že existují jisté pochybnosti, je zapotřebí zprostit obviněného pro takový skutek obžaloby.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2005, sp. zn. 8 To 393/2005, a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněné vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten ve svém vyjádření uvedl, že dovolání směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky obviněná napadá soudem učiněná skutková zjištění.
Z výše uvedených důvodů proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c trestního řádu) nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a na předepsaném místě.
Poté se zaměřil na to, zda dovolatelkou uplatněné námitky lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení, to znamená podřazení skutkových zjištění, která učinil soud, pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení tr. zák. V rámci uvedeného dovolacího důvodu tedy je možné namítat, že skutkový stav zjištěný soudem nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou, avšak není možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Jinak řečeno, cestou dovolání lze vytýkat jen právní vady ve vztahu k právní kvalifikaci skutkového stavu, tak, jak byl soudem zjištěn, a nelze vytýkat skutkové vady s cílem dosáhnout změny v tom, jak soud zjistil skutkový stav, a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení.
V podaném dovolání obviněná A. N. neuplatnila žádnou námitku ve smyslu důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., to znamená námitku, že by skutek, jímž byla uznána vinnou nenaplňoval zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., a že by tento skutek byl po hmotně právní stránce nesprávně kvalifikován.
Obviněná uplatnila velmi obsáhlé a podrobně zpracované námitky, které směřovala v celém rozsahu výlučně proti skutkovým zjištěním soudů, proti tomu, jak soudy hodnotily provedené důkazy a jak při provádění důkazů postupovaly a proti tomu, že neprovedly některé další důkazy v souladu s jejími návrhy.
Těžištěm námitek obviněné byly výhrady proti výpovědi poškozeného F. M., jehož výpověď považovaly soudy obou instancí za věrohodnou a opřely o ni skutková zjištění. Těmito námitkami se dovolatelka snažila prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že poškozený jí předmětnou částku nepůjčil, ale daroval.
Tímto pojetím dovolání se obviněná ocitla mimo meze uplatněného dovolacího důvodu, neboť ho pojala jako komplex skutkových námitek s cílem zvrátit to, jak soudy hodnotily skutkový stav, a dosáhnout změny ve skutkových zjištěních soudů. Teprve na podkladě případné změny skutkových zjištění, vyúsťující v závěr, že nespáchala žalovaný skutek, by pak podle názoru obviněné mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku, přesněji ke zproštění obžaloby. Takovými námitkami však obviněná deklarovaný dovolací důvod nenaplnila (k tomu viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 732/02, IV. ÚS 73/03, resp. č. 36/2004, str. 298, Sb. rozh. tr.).
Lze uzavřít, že obviněná tedy formálně deklarovala zákonný dovolací důvod, ale uplatnila námitky, které ho obsahově nenaplňují. Takové dovolání není způsobilé být podkladem pro meritorní přezkoumání napadeného rozsudku a předcházejícího řízení z hledisek uvedených v §265i odst. 3, 5 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněné A. N. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman