ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.479.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 479/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. dubna 2006 dovolání obviněného M. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 2 To 1152/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 38/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 8 T 38/2005, byl obviněný M. R. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení podle §184 tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku uvedeného rozsudku. Za tento trestný čin, jakož i za trestnou činnost, pro kterou byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči ze dne 20. 9. 2004, sp. zn. 3 T 130/2004, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, dále trest propadnutí věci (1 ks pákových kleští), a to za současného zrušení výroku o trestu z výše označeného trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným rozsudkem zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci toliko ve výroku o uložených trestech a při nezměněném výroku o vině uložil obviněnému M. R. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou a rovněž mu uložil trest propadnutí věci – 1 ks pákových kleští. Tento souhrnný trest uložil tak, že současně zrušil výrok o trestu jednak z výše již uvedeného trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči, jednak též z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. 8 T 138/2004. Zároveň zrušil i další, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující výroky, jež zrušením pozbyly svého podkladu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. R. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, jež opřel o dovolací důvod stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vytkl odvolacímu soudu, že uložením souhrnného trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců nepodmíněně se dopustil porušení trestně procesní zásady zákazu reformationis in peius. Zdůraznil, že proti rozsudku soudu prvního stupně, kterým mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, podal odvolání pouze obviněný, a to jen proti výroku o trestu. Z podnětu jeho odvolání mu však byl odvolacím soudem uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, tj. trest o čtyři měsíce převyšující trest uložený soudem prvního stupně. Tím došlo k porušení ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., na čemž podle dovolatele nemění nic ani ta skutečnost, že původně byl obviněnému ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 38/2005 uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 138/2004 mu byl uložen rovněž nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Podle názoru dovolatele došlo k porušení výše uvedené zásady a z tohoto pohledu je nerozhodné, že odvolací soud napravil pochybení soudu prvního stupně při ukládání souhrnného trestu. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl, popř. aby ve věci dovolací soud rozhodl sám.
Z písemného vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k podanému dovolání obviněného je zřejmé, že dovolatelem uplatněný důvod dovolání vytýká napadenému rozhodnutí vadu procesní povahy, a to tvrzením o údajném porušení ustanovení §259 odst. 4 tr. ř. Tato námitka však nekoresponduje žádnému z dovolacích důvodů. Navíc z hlediska věcného nelze podanému dovolání přisvědčit, neboť rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo ke zhoršení postavení obviněného. Soudem prvního stupně mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců a zrušen výrok o trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin; rozsudkem odvolacího soudu, jímž mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti čtyř měsíců, však došlo vedle zrušení zmiňovaného trestu obecně prospěšných prací též ke zrušení dalšího nepodmíněného dvacetiměsíčního trestu odnětí svobody. Rozhodnutí odvolacího soudu je tak pro obviněného zřetelně výhodnější a jeho námitky jsou neopodstatněné. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání obviněného vykazuje všechny zákonem vyžadované formální a obsahové náležitosti, shledal, že bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Výčet dovolacích důvodů je taxativně uveden v ustanovení §265b tr. ř. a pod žádný z těchto dovolacích důvodů nelze podřadit námitku obviněného, že postupem odvolacího soudu mělo dojít k porušení zásady zákazu reformationis in peius vyjádřené v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř.
Přitom je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen odkázat v dovolání na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž ovšem obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř., byť je na příslušné zákonné ustanovení dovolatelem formálně odkazováno. Označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
Jak již bylo výše uvedeno, obviněný své dovolání opírá o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vadu zakládající jím uplatněný dovolací důvod však výlučně opírá o tvrzení, že odvolací soud chybně aplikoval zásadu zákazu reformace in peius a porušil tak princip odvolacího řízení zakotvený v trestním řádu, a to v jeho ustanovení §259 odst. 4. Obviněný neuvádí žádné hmotně právní námitky vůči napadenému rozsudku, resp. vůči jeho výroku o trestu (o souhrnném trestu), nýbrž vady napadeného rozhodnutí spatřuje výhradně v tvrzeném porušení výše uvedeného procesního ustanovení. Toto porušení konkretizuje v podstatě tak, že zatímco soudem prvního stupně mu byl uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 20 měsíců, tak k jeho odvolání mu odvolací soud uložil takový trest o 4 měsíce vyšší.
Případné porušení zákazu reformationis in peius ovšem nezakládá žádný dovolací důvod, což Nejvyšší soud vyslovil již opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. usnesení ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 11 Tdo 60/2003, ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 6 Tdo 828/2004, ze dne 11. 8. 2004, sp. zn. 8 Tdo 868/2004 a další).
Zásada „zákazu změny k horšímu“ upravená v §259 odst. 4 tr. ř. a zakotvující, že odvolací soud nesmí k tíži obviněného změnit rozsudek, pokud bylo odvolání podáno v jeho prospěch, se totiž váže výlučně k procesnímu postupu soudu při rozhodování o řádném opravném prostředku a její případné porušení znamená porušení procesní normy (trestního řádu), tj. procesní pochybení, které nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je určen k nápravě vad v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva (typicky trestního zákona), a ani pod jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolání opírající se o důvod, jež nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, je pak nutno odmítnout postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Jen pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že k údajnému porušení zákazu změny k horšímu (reformationis in peius) v posuzované věci vůbec nedošlo. Jak již bylo výše konstatováno, soudy obou stupňů ukládaly obviněnému souhrnný trest ve smyslu ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. Zatímco soud prvního stupně mu mimo jiné uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvaceti měsíců za současného zrušení výroku o uloženém trestu obecně prospěšných prací z trestního příkazu Okresního soudu v Třebíči v trvání 300 hodin, tak odvolací soud napadeným rozsudkem k odvolání obviněného mu v tomto směru uložil souhrnný trest nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, avšak nejen za současného zrušení výroku o trestu z uvedeného trestního příkazu, ale současně ve vztahu k obviněnému zrušil ve výroku o trestu též další rozsudek týkající se jeho sbíhající se trestné činnosti, a to rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 2. 2005, sp. zn. 8 T 138/2004, jenž nabyl právní moci dne 19. 7. 2005. Tímto rozsudkem byl obviněnému uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Pro účely výkonu trestu byl obviněný vždy shodně zařazen do věznice s ostrahou. Jestliže za těchto okolností odvolací soud obviněnému uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výši dvaceti čtyř měsíců, tak nemohl porušit zásadu uvedenou v ustanovení §259 odst. 4 tr. ř., když z hlediska zásady zákazu reformationis in peius ve skutečnosti mohl přistoupit k uložení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody až do výměry čtyřiceti měsíců, aniž by tím zhoršil postavení obviněného coby odvolatele (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 13/1968-I. Sb. rozh. tr., č. 4/1998 Sb. rozh. tr.). Pokud by odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, jehož se dopustil v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu, tak by ponechal beze změny právní stav, na jehož podkladě byly obviněnému nesprávně uloženy za sbíhající se trestné činy dva souhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody, každý z nich v trvání dvaceti měsíců (celkem tedy v trvání čtyřiceti měsíců). Jestliže odvolací soud zjištěné pochybení k odvolání obviněného napravil a uložil mu za veškerou posuzovanou sbíhající se trestnou činnost jediný souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v celkové výši dvaceti čtyř měsíců, tak zcela evidentně nemohl způsobit zhoršení postavení obviněného, když z hlediska požadavku vyplývajícího ze zásady zákazu reformationis in peius byl limitován výměrou nepodmíněného trestu odnětí svobody ve výši až čtyřiceti měsíců.
Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podané dovolání obviněného odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. dubna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík