ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.497.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 497/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. května 2006 dovolání podané obviněným Ing. J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 12 To 291/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 5 T 94/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. M.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 5 T 94/2003, byl obviněný Ing. J. M. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák., ve spojení s §58 odst. 1 tr. zák., podmíněně odložen na zkušební dobu v délce trvání čtyř let, za současného vyslovení dohledu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl dále obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce ve statutárním orgánu obchodní společnosti v délce trvání dvou let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Hradci Králové se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že jako generální ředitel společnosti O. s. a. s., v blíže nezjištěném období roku 2001 do prohlášení konkurzu na majetek společnosti O. s. dne 7. 9. 2001, v R. na K. postupně vyzvedl z pokladny společnosti O. s. hotovostní zálohy na blíže neurčené účely v celkové výši 1 189 809,40 Kč, přičemž část těchto záloh ve výši 510 000 Kč nevyúčtoval a nevrátil, přičemž s nimi nakládal v rozporu s jejich účelem, a byl přinejmenším srozuměn s tím, že je nebude moci vrátit, čímž způsobil společnosti O. s. škodu ve výši 510 000 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný Ing. J. M. odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 12 To 291/2005, ohledně obviněného Ing. J. M. tak, že zrušil podle §258 odst. 1 písm. e) tr. ř. výrok o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému Ing. J. M. za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině nezměněn, uložil podle §248 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v délce trvání tří let, přičemž v ostatních výrocích ponechal napadený rozsudek nezměněn.
Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl doručen mimo jiné obviněnému Ing. J. M. dne 29. 12. 2005, jeho obhájci dne 13. 1. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové dne 15. 12. 2005.
Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. J. S. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Hradci Králové dne 9. 2. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a v návaznosti na to i výroky citovaného rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu,
a v návaznosti na to i soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný Ing. J. M. předně v tom, že bylo jeho jednání kvalifikováno jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. za situace, kdy podle názoru obviněného chybí zákonný znak skutkové podstaty zpronevěry podle §248 tr. zák., a to přisvojení si věci a způsobení škody takovým jednáním. Obviněný poukázal na svoji dosavadní obhajobu, že totiž částka 510 000 Kč zůstala v trezoru obchodní společnosti a nebylo s ní žádným způsobem nakládáno. Z této skutečnosti obviněný dovozuje, že částka byla v dispozici obchodní společnosti a že tedy obviněný nemohl spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. Pro úplnost obviněný dodává, že je zřejmý rozdíl mezi jednáním, spočívajícím v nevyúčtování záloh, oproti jednání spočívajícímu v aktivním, ale nezjištěném nakládání s touto částkou.
Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný dále v tom, že soudy v předchozím řízení porušily zásadu totožnosti skutku podle §220 tr. ř. K této námitce obviněný dále uvádí, že podle usnesení o zahájení trestního stíhání měl v období od 1. 1. 2001 do 7. 9. 2001, kdy byl prohlášen na majetek O. s. konkurz, vyzvedávat z pokladny této společnosti v hotovosti zálohy pro blíže neurčené účely a část těchto záloh – celkem 510 000 Kč doposud nevyúčtovat. Obviněný poukazuje na skutečnost, že napadený výrok o vině je jiný, a to zejména v tom smyslu, že je mu v obžalobě kladeno za vinu, že nevyúčtoval zálohy k hotovostním platbám a ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je jeho jednání popsáno rozšiřujícím způsobem jako nakládání s částkou 510 000 Kč v rozporu s účelem svěřených prostředků, s úmyslem si je ponechat pro vlastní potřebu.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 12 To 291/2005, zrušil, v návaznosti na to zrušil i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 5. 2005, sp. zn. 5 T 94/2004, a aby podle §265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové věc znovu projednat a rozhodnout, resp. aby podle §265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl tak, že obviněného podle §226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí námitek obviněného uvedl, že námitka obviněného, týkající se totožnosti skutku, se týká porušení procesního a nikoliv hmotně právního pravidla, proto uvedená námitka neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádnému jinému v trestním řádu uvedenému dovolacímu důvodu, a nelze se jí proto v rámci dovolacího řízení vůbec zabývat. Státní zástupce pro úplnost uvedl, že touto námitkou se již vypořádal odvolací soud, přičemž odkázal na str. 7 rozsudku tohoto soudu.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření dále uvedl, že námitku obviněného, týkající se absence objektivních znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., je třeba považovat za částečně důvodnou, neboť popis objektivních okolností obsažený v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně je příliš obecný a dostatečně z něho nevyplývají okolnosti odpovídající zákonnému znaku „přisvojení si“ cizí věci. K tomu státní zástupce dále uvedl, že odvolací soud ve svém rozhodnutí připustil možnost, že předmětné peníze neopustily trezor společnosti. Za této situace nelze podle vyjádření k dovolání dovodit, že by si obviněný peníze přisvojil ve smyslu §248 tr. zák., neboť v takovém případě nejen že nedošlo k majetkovému prospěchu, ale obviněný rovněž neprovedl s prostředky žádnou dispozici. Státní zástupce rovněž uvedl, že pokud obviněný odmítl použití peněz pro potřeby podnikání společnosti a následně zatajil jejich uložení v trezoru před správkyní konkurzní podstaty, bylo by možno za situace, kdy by jednal v úmyslu použít v budoucnu peníze pro svoji potřebu nebo pro potřebu jiných osob, lze jeho jednání posoudit jako přípravu trestného činu zpronevěry podle §8 odst. 1 tr. zák. a §248 tr. ř. Státní zástupce k této námitce uzavřel, že jestliže ze skutkových zjištění jednoznačně nevyplývá existence zákonného znaku „přisvojení si“ cizí věci svěřené O. s. nelze učinit ani jednoznačný závěr o vzniku škody na straně této společnosti.
Závěrem státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že podle skutkových zjištění soudu byla společnost O. s. v období od 1. 1. 2001 do 7. 9. 2001 dlouhodobě neschopna plnit své závazky, a za této nelze vyloučit ani použití právní kvalifikace skutku jako trestného činu poškozování věřitele podle §256 tr. zák., spáchaného formou zatajení, popř. odstranění, majetku dlužníka, přičemž při chybějících skutkových zjištění ohledně použití peněz, nelze tuto právní kvalifikaci vyloučit ani v případě, že peníze byly do trezoru vráceny až v průběhu trestního stíhání.
Vzhledem k uvedenému proto státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky na podkladě podaného dovolání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 12 To 291/2005, a to včetně na zrušené rozhodnutí obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem k změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299).
Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v případě první námitky obviněného, že totiž v daném případě chybí zákonný znak skutkové podstaty zpronevěry podle §248 tr. zák., a to přisvojení si věci a způsobení škody takovým jednáním, neboť podle jeho názoru částka 510 000 Kč zůstala v trezoru obchodní společnosti a nebylo s ní žádným způsobem nakládáno. To je ovšem v rozporu se závěry obou soudů, vyjádřenými v jejich rozhodnutí.
Nelze totiž přehlédnout, že soud prvního stupně v tzv. skutkové větě svého rozhodnutí jednoznačně uvedl, že část záloh ve výši 510 000 Kč, jež obviněný postupně vyzvedl z pokladny společnosti O. s. , nevyúčtoval a nevrátil, přičemž s nimi nakládal v rozporu s jejich účelem, a byl přinejmenším srozuměn s tím, že je nebude moci vrátit, čímž způsobil společnosti O. s. škodu ve výši 510 000 Kč. Uvedené skutkové závěry převzali odvolací soud v dovoláním napadeném rozhodnutí.
Lze souhlasit s názorem obsaženým ve vyjádření Nejvyšší státní zástupkyně v tom smyslu, že uvedená formulace skutkových závěrů je poměrně obecná. To však odpovídá skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která tento soud podrobně rozvedl v odůvodnění svého rozhodnutí v posledním odstavci na str. 45 a v prvním odstavci na str. 46. V zmíněné části odůvodnění svého rozhodnutí totiž soud prvního stupně jednoznačně uvedl, že pokud byla z předmětného trezoru po jeho otevření v rámci trestního stíhání nalezena částka ve výši 508 000 Kč, nelze tuto skutečnost považovat za důkaz, že tam uvedená částka byla po celou dobu. Soud prvního stupně totiž dospěl v rámci hodnocení důkazů k závěru, že z provedených nepřímých důkazů jednoznačně vyplývá, že uvedená částka v trezoru původně nebyla a byla tam vložena až dodatečně, ve snaze očistit obviněného Ing. M. , a to poté, kdy byl trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. již dokonán. Nalézacímu soudu se však již zřejmě nepodařilo zjistit, kdo částku v době pobytu obviněného ve vazbě vložil zpět do trezoru, a této skutečnosti pak logicky odpovídá i poněkud obecnější popis skutkových závěrů, obsažený v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně. Pokud se odvolací soud zabývá právním hodnocením situace, kdy by peníze zůstaly uloženy v trezoru společnosti, se závěrem, že by to na závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry nemělo vliv, činí tak pouze hypoteticky nad rámec skutkovéch zjištění, které byly učiněny soudem prvního stupně a které odvolací soud označil za správná a úplná ( str. 6 rozsudku odvolacího soudu).
Vzhledem k uvedenému je třeba ohledně uvedené námitky obviněného říci, že tato námitka, ač formálně podřazena pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tento dovolací důvod obsahově nenaplňuje. Obviněný totiž fakticky v dovolání,
s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění se závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Ohledně druhé námitky obviněného, že totiž soudy v předchozím řízení porušily zásadu totožnosti skutku, je třeba říci, že porušení zásady totožnosti skutku, jak je vyjádřena v §220 odst. 1 tr. ř., popř. v §160 odst. 1, 5 tr. ř., nelze v rámci zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vůbec namítat, neboť jde o otázku procesního charakteru, a nikoliv o otázku hmotněprávní. Taková námitka však nenaplňuje ani žádný jiný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Pro úplnost je třeba dodat, že totožnost skutku je zachována nejen v případech, kdy existuje úplný soulad mezi skutkem popsaným v tzv. skutkové větě rozhodnutí soudu a skutkem popsaným v obžalobě, popř. v usnesení o zahájení trestního stíhání, ale rovněž v případech, kdy existuje úplná shoda alespoň v jednání (při rozdílném následku), nebo kdy existuje úplná shoda v následku (při rozdílném jednání) a nebo kdy existuje pouze částečná shoda, ale existuje shoda v podstatných okolnostech.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. J. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch