ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.905.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 905/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2006 o dovolání obviněného Ing. B. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2005, sp. zn. 4 To 487/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 674/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. září 2005, sp. zn. 15 T 674/2003, byl obviněný Ing. B. P. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., a to na podkladě skutkových zjištění v tomto rozsudku uvedených, a byl mu za to uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku se zkušební dobou v délce 3 (tří) let.
K odvolání obviněného a státního zástupce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. prosince 2005, sp. zn. 4 To 487/2005, zrušil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o trestu a nově obviněnému uložil podmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku se zkušební dobou v délce 2 (dvou) let, dále peněžitý trest ve výši 100 000,- Kč se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele v obchodních společnostech a družstvech na dobu 2 (dvou) let.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal obviněný Ing. B. P. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Dovolatel nejprve poukázal na to, že odvolací soud „… o mém odvolání, kterému - aniž o něm výslovně rozhodl, že je zamítá - nevyhověl, jednal a rozhodl, aniž by ve vztahu k moji osobě bylo respektováno ustanovení §233 odst. 2 tr. řádu, když nebyla dodržena zákonná lhůta pro mou přípravu k veřejnému zasedání … Tím je dán dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.“
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak obviněný uplatnil námitkou, že k nesprávnému právnímu posouzení skutku došlo v důsledku zcela nedostatečného rozsahu provedeného dokazování, a to v řízení před soudem prvního i druhého stupně. Tuto námitku konkretizoval tím, že nebyl zjištěn rozsah fakticky ubytovaných osob u posuzovaných zájezdů s tím, že pro náležité posouzení jeho viny bylo třeba provést výslechy jednotlivých osob – účastníků zájezdů, a teprve na základě toho bylo možno posoudit, zda a v jakém rozsahu došlo ke zkrácení daně nezahrnutím všech plateb za ubytování do daňových přiznání. Jelikož dokazování v tomto směru prováděno nebylo, nelze učinit spolehlivý závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §148 odst. 1 tr. zák. V závěru navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
S ohledem na výše uvedené je třeba zdůraznit, že uplatněnému dovolacímu důvodu námitky dovolatele, podle nichž neprovedly soudy obou stupňů dokazování v rozsahu, jenž byl podle obviněného potřebný ke správnému a úplnému zjištění skutkového stavu, neodpovídají. Těmito námitkami obviněný toliko zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů, aniž cokoli vytýká použité právní kvalifikaci činu. Takové námitky jsou ovšem z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud proto ani není oprávněn se jimi zabývat. Jen pro úplnost lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že postup soudů v posuzované věci nevybočoval z povinností vyplývajících z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Soudy při zjišťování skutkového stavu věci vycházely z řádně provedených důkazů (např. výpovědí svědků L., Š., N., kontrolní zprávy Finančního úřadu v H.) a na jejich podkladě dospěly k závěru, že je vyvrácena obhajoba obviněného. Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. Námitky dovolatele tak výše označený dovolací důvod, ale ani žádný jiný zákonem taxativně vymezený dovolací důvod nenaplňují. Tím je ve vztahu k těmto námitkám opodstatněno odmítnutí podaného dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Druhý dovolatelem uplatněný dovolací důvod předpokládaný ustanovením §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Tento dovolací důvod je dán jednak v alternativě, kdy k zamítnutí či k odmítnutí řádného opravného prostředku došlo nesprávným procesním postupem soudu druhého stupně /srov. §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř., §253 odst. 1, 3 tr. ř./ a kdy tedy soud druhého stupně věcně vůbec nepřezkoumával rozsudek či usnesení soudu prvního stupně. O tuto alternativu tohoto dovolacího důvodu se v posuzované věci nemůže jednat, neboť dovolání směřuje vůči rozsudku odvolacího soudu, který byl učiněn poté, co odvolací soud „… podle §254 odst. 1, odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, …“ (str. 3 napadeného rozsudku). Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu je dána tehdy, jestliže byl řádný opravný prostředek zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše, a řízení, které zamítnutí předcházelo je zatíženo vadou, uvedenou pod některým z dovolacích důvodů v ustanovení §265b odst. 1 písm a) až k) tr. ř. V posuzované věci dovolatel pod tuto v úvahu přicházející možnost podřadil námitky spočívající v tvrzení, že odvolací soud porušil ustanovení §233 odst. 2 tr. ř. tím, že konal veřejné zasedání, v němž učinil napadený rozsudek, aniž byla u obviněného zachována zákonná lhůta pro přípravu na toto veřejné zasedání.
Především je nutno konstatovat, že dovolatel neuvádí, který dovolací důvod taková námitka naplňuje, a to ani obsahově, ani odkazem na konkrétní dovolací důvod. Z obsahu protokolu o veřejném zasedání Krajského soudu v Brně ze dne 22. 12. 2005 (č. l. 1129 spisu) vyplývá, že obviněný byl u veřejného zasedání přítomen a v jeho průběhu se k věci také osobně vyjadřoval. Totéž platí i ohledně obhájce obviněného. Přitom na počátku veřejného zasedání, o jehož konání byl obviněný odvolacím soudem vyrozuměn (nebyl tedy k němu předvolán – viz č. l. 1127 spisu), bylo konstatováno, že u obviněného je zachována pětidenní lhůta k přípravě s tím, že „… doručení je vykázáno uložením.“ (č. l. 1129 spisu). Ani v dalším průběhu veřejného zasedání odvolacího soudu nebyly uplatněny námitky vztahující se k jeho konání. Ostatně dovolatel ani v podaném dovolání nevytýká, že se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti ve smyslu dovolacího důvodu předvídaného ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a že tím byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak k věci vyjádřit (srov. čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Námitka o údajném porušení ustanovení o dodržení zákonné lhůty pro přípravu k veřejnému zasedání odvolacího soudu, za situace, kdy se toto veřejné zasedání konalo v přítomnosti obviněného, nenaplňuje takový dovolací důvod. V této souvislosti je nutno dále připomenout, že pokud obviněnému nebylo doručováno předvolání k veřejnému zasedání /srov. §64 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. ř./, pak ani nebylo vyloučeno, aby k doručení zásilky obsahující vyrozumění o veřejném zasedání došlo jejím uložením (srov. §46 o. s. ř.).
S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že ani tato námitka dovolatele není způsobilá naplnit nejen výše označený dovolací důvod, ale ani žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř.
Dovolatel dále v dovolání, ač pouze okrajově, konstatoval, že Krajský soud v Brně, který ve věci rozhodoval jako soud druhého stupně, jeho odvolání nevyhověl, aniž však jeho odvolání výslovně zamítl. Toto konstatování je zmíněno v rámci námitky vztahující se k údajnému nedodržení zákonné lhůty k přípravě veřejného zasedání odvolacího soudu. Jak již bylo shora uvedeno, Krajský soud v Brně v této věci rozhodoval jak o odvolání obviněného, tak o odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného. Rozsudek soudu prvního stupně zrušil pouze ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. sám rozsudkem rozhodl tak, že obviněnému uložil trest odnětí svobody ve stejné délce jako soud prvního stupně, ovšem výkon tohoto trestu podmíněně odložil na výrazně kratší zkušební dobu, a dále navíc uložil dovolateli peněžitý trest ve výši Kč 100 000,- Kč, se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v délce trvání tří měsíců, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce jednatele v obchodních společnostech a družstvech na dobu dvou let. Při celkovém srovnání trestů, které byly dovolateli uloženy rozsudkem soudu prvního stupně na jedné straně a rozsudkem soudu druhého stupně na straně druhé, lze dovodit jeho celkové zpřísnění. Takovému postupu nijak nebránil princip zákazu reformationis in peius (§259 odst. 4 tr. ř.), neboť odvolací soud rozhodoval též o odvolání státního zástupce, které bylo podáno v neprospěch obviněného a svým rozhodnutím tomuto odvolání vyhověl.
Chybějící nebo neúplný výrok rozhodnutí je samostatným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Dovolatel skutečnosti, které by případně mohly tento dovolací důvod založit, uvádí pouze v souvislosti s odůvodněním jiného dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. l) tr. ř./. Z obsahu dovolání a dikce dovolatelových námitek nemůže Nejvyšší soud ani posoudit, zda dovolatel vadu chybějícího výroku rozhodnutí soudu druhého stupně skutečně vytýká a zda tedy tento dovolací důvod chce vůbec uplatnit. Rozsah uplatněných dovolacích důvodů je nepochybně plně v dispozici dovolatele. Dále je třeba zdůraznit, že dovolatel je v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. povinen v dovolání mimo jiné uvést, proti kterému rozhodnutí jeho dovolání směřuje, který výrok, v jakém rozsahu a z jakých důvodů dovolatel v rozhodnutí napadá, a to spolu s odkazem na konkrétní zákonný dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm a) až l) tr. ř. Dovolání má povahu mimořádného opravného prostředku, určeného k nápravě nejzávažnějších právních vad rozhodnutí, který klade zvýšené nároky zejména na jeho obsahové náležitosti. Odrazem takového postavení dovolání v rámci opravných prostředků trestního řízení je zákonný požadavek §265d odst. 2 tr. ř., a to že dovolání může obviněný podat pouze prostřednictvím svého obhájce, který je jako osoba znalá práva schopen zajistit kvalifikované podání, na jehož podkladě se věcí může Nejvyšší soud zabývat. Proto s ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ke shora citovanému konstatování v dovolání obviněného nemohl relevantně přihlížet.
Protože dovolací soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiných než zákonných důvodů, odmítl je postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík