ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.917.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 917/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. srpna 2006 dovolání podané obviněným J. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 14 To 94/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chrudimi, pod sp. zn. 12 T 217/2005, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 12 T 217/2005, byl obviněný J. S. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák., za které byl odsouzen podle §178a odst. 1 tr. zák. za použití §53 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. k peněžitému trestu ve výši 10 000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen náhradní trest odnětí svobody v délce trvání tří měsíců, a to pro případ, že by uložený peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl konečně obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu myslivosti, na dobu dvou let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Chrudimi se obviněný výše uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 12. 4. 2005 v časných ranních hodinách, na poli s porostem řepky, v blízkosti obce P., okres Ch., v postavení aktivního myslivce organizovaného v M. s. L. a držitele zbrojního průkazu skupiny B a C, pomocí přesně nezjištěné střelné zbraně ulovil v honitbě M. l. Ch., s. r. o., v níž není a nebyl oprávněn vykonávat právo myslivosti a lovit zvěř, v době hájení, srnce obecného, kterého poté naložil do zavazadlového prostoru svého osobního automobilu, a odvezl do svého bydliště, kde jej vyvrhnul s úmyslem si jej ponechat, a později jej na vyzvání vydal orgánům Policie ČR, ke škodě M. l. Ch., s. r. o., kterým však byl srnec následně vrácen.
Proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2. 2. 2006 podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 14 To 94/2006 tak, že toto odvolání podle §256 tr. ř. zamítl. Jmenované usnesení bylo doručeno obviněnému dne 2. 5. 2006, jeho obhájci dne 5. 5. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Chrudimi dne 28. 4. 2006.
Proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a v návaznosti na to i proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi ze dne 2. 2. 2006, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. P. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Chrudimi dne 13. 6. 2006.
Obviněný napadl svým dovoláním výrok citovaného usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chrudimi a v návaznosti na to i výroky citovaného rozsudku. Jako dovolací důvod uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný v podstatě v tom, že soudy obou stupňů dospěly k závěru ohledně jeho viny trestným činem pytláctví podle §178a odst. 1 tr. zák. na základě nepřímých důkazů, a že proto lze mít pochybnosti o správnosti jimi učiněných závěrů. V další části svého dovolání se obviněný podrobně zabýval jednotlivými v řízení provedenými důkazy, z nichž však podle jeho názoru nelze dovodit, že by se skutek stal takovým způsobem, jak jej vzaly za prokázané soudy v dovolání předcházejícímu řízení. Obviněný uvedl, že z výpovědi svědků Z. O. a M. B. nelze učinit závěr uvedený ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně. Ohledně výpovědi svědka J. P. uvedl obviněný, že z ní nevyplývají žádné bezprostřední poznatky ohledně jednání obviněného. K veterinární zprávě MVDr. M. D., týkající se pohybových možností srnce bezprostředně po vzniku střelného zranění, uvedl obviněný, že tato zpráva byla značně zrelativizována výpovědí samotné MVDr. D. před odvolacím soudem, neboť jmenovaná nedokázala přesvědčivě vyloučit, že ke zranění srnce došlo srážkou s automobilem a na základě veterinární zprávy a výpovědi MVDr. D. nelze dospět k odpovědi na otázku, kdo srnci střelné zranění způsobil.
V následující části dovolání poukázal obviněný na skutečnost, že jím navržené důkazy, prokazující, kde se v době spáchání činu skutečně nacházel, nebyly soudy v předchozím řízení provedeny. Obviněný dále vyslovil nesouhlas s postupem orgánů činných v trestním řízení, které podle jeho názoru nesprávně zúžily otázku rozhodování o vině na rozhodování mezi dvěma skutkovými verzemi, a to verzí uvedenou v obžalobě a verzí vyplývající z výpovědi svědků P. H. a J. N. K tomu obviněný dále uvedl, že přítomnosti srnce v jeho domě však mohla předcházet i zcela jiná situace, než jakou předpokládají obě shora uvedené skutkové verze.
Obviněný rovněž ve svém dovolání uvedl, že je z hlediska časového skutek vymezen velmi obecně. Poukázal přitom na skutečnost, že jediný konkrétní časový údaj obsahuje výpověď svědka M. B., který uvedl, že jím popsaný osobní automobil stál u obce P. v 05:00 hod. K tomu obviněný připomněl svoji výpověď a výpověď své manželky O. S., ze kterých vyplývá, že ráno dne 12. 4. 2005 oba jmenovaní odjížděli ze svého domu v obci J. do revíru mysliveckého sdružení, jehož jsou členy. Při přípravách na odchod z domu se přitom dne 12. 4. 2005 v 05:00 hod. setkali s dcerou O. S. M. H. a jejím přítelem D. B., a je proto zcela vyloučeno, aby se obviněný ve stejný čas nacházel se svým vozem tov. zn. Volkswagen Passat v blízkosti obce P.
Obviněný dále poukázal na výpověď svědka J. V., ze které podle jeho názoru vyplývá, že to nemohl být on, kdo se v časných ranních hodinách dne 12. 4. 2005 nacházel v blízkosti obce P. s osobním automobilem tov. zn. Volkswagen Passat. Tento důkaz svědčící ve prospěch obviněného však soud negoval.
Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že v rámci trestního řízení mělo dojít k ohledání jím držených loveckých kulových zbraní. Z výsledků ohledání by podle jeho názoru vyplynulo, že ze zbraní bylo stříleno naposledy v lednu 2005. Obviněný rovněž namítl, že nebyla provedena ani zkouška na přítomnost částic střelného prachu na jeho oblečení, rukou a obličeji, přičemž částice střelného prachu jsou vždy přítomny u osoby, která v blízké minulosti vystřelila z palné zbraně.
Vzhledem ke shora uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 5. 4. 2006, sp. zn. 14 To 94/2006, a sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby. Obviněný zároveň požádal ve smyslu §265o tr. ř. o odklad výkonu uloženého peněžitého trestu ve výměře 10 000 Kč.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po krátkém výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a shrnutí námitek obviněného uvedl, že údajně nesprávná skutková zjištění nenaplňují zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť je podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné rozhodnutí, vyslovil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde jej lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání formálně označuje jako důvod dovolání skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299).
Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě, neboť jak vyplývá z obsahu podaného dovolání, namítá obviněný nesprávné právní posouzení skutku výlučně z důvodu nesprávně zjištěného skutkového stavu, resp. z důvodu nesprávně prováděného dokazování.
Obviněný totiž fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s rozsahem provedeného dokazování, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajících závěrů soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Jelikož obviněný ve svém dovolání jiné námitky neuvádí a s ohledem na shora uvedené, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. srpna 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch