ECLI:CZ:NS:2006:11.TVO.4.2006.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2006 stížnost obviněného L. P. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 8 To 148/2005, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného L. P. zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2005, sp. zn. 1 T 13/2005-2004, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému výjimečnému trestu odnětí svobody na dvacet pět let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o zabrání věci, povinnosti nahradit poškozeným škodu a o vině a trestu obviněného J. P.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.
V průběhu veřejného zasedání namítl obviněný L. P. podjatost celého senátu Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. A. N. , JUDr. K. F. a JUDr. J. L. s tím, že tento svým jednáním vyjádřil svůj negativní vztah jak k jeho osobě, tak k jeho obhájci, což vede k podezření o podjatosti tohoto senátu.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 1. 2006, sp. zn. 8 To 148/2005, bylo podle §30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že členové senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. A. N., JUDr. K. F. a JUDr. J. L. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení.
Proti tomuto usnesení podal obviněný L. P. stížnost, v níž prostřednictvím právního zástupce poukazuje na různé projevy členů senátu Vrchního soudu v Praze, jež podle jeho názoru navozují pochybnosti o nepodjatosti vůči němu a jeho obhájci, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl, že členové senátu Vrchního soudu v Praze jsou z projednání dané věci vyloučeni. Sám pak požaduje, aby mu napadené usnesení Vrchního soudu v Praze s ohledem na to, že je rakouským občanem, bylo přeloženo do němčiny.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Obviněný L. P. se narodil v České republice, je příslušníkem českého státu a jeho mateřštinou ve smyslu §2 odst. 14 tr. řádu je český jazyk. Požadavek obviněného na překlad napadeného usnesení do němčiny nemá proto v tomto ani jiném ustanovení trestního řádu oporu. Obviněný navíc již v průběhu řízení opakovaně výslovně prohlásil, že český jazyk ovládá a tlumočníka do němčiny nepotřebuje. Pokud se tedy v současném stadiu trestního řízení dožaduje překladu soudního rozhodnutí od němčiny, jde jen o účelovou snahu o protahování soudního řízení.
Stejně nedůvodná je i jeho námitka podjatosti, kterou se dožaduje vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. A. N. , JUDr. K. F. a JUDr. J. L. z vykonávání úkonů v jeho věci. Obviněný se v průběhu jednání před soudy všech stupňů choval tak, že soudem musel být veden k pořádku způsobem, který zákon připouští. S ohledem na neukázněné až agresivní chování obviněného je postup soudu, který spočíval v podstatě jen v opakovaném napomínání, spíš mírný než nepřiměřený, a proto jej v žádném případě nelze považovat ani za náznak podjatosti ve vztahu k obviněnému nebo jeho obhájci. Pokud se v tomto směru vyjádřili i soudci označení námitkou obviněného a výslovně uvedli, že jsou schopni nestranného rozhodování, je nutno se s nimi ztotožnit.
Za tohoto stavu bylo možno rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera