ECLI:CZ:NS:2006:11.TVO.9.2006.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2006 stížnost obviněného T. L. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 6 To 120/2005, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného T. L. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 5. 2005, sp. zn. 33 T 5/2004, byl obviněný T. L. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně došlo ke zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 5 T 114/2003, kterým byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, jakož i všech rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných Z. H., M. J., J. J. a D. S.
Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění a Krajské státní zastupitelství v Ostravě odvolání a trestní věc se v době rozhodování o vazbě obviněného T. L. nacházela ve stadiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Olomouci.
Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 3. 2006, sp. zn. 6 To 120/2005, podle §71 odst. 4, 6 tr. řádu ponechal obviněného T. L. z důvodu §67 písm. a) tr. řádu nadále ve vazbě a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. řádu a contrario nepřijal nabízený písemný slib obviněného.
Proti tomuto usnesení podal obviněný T. L. stížnost, v níž uvádí, že k jeho dalšímu ponechání ve vazbě nejsou důvody. Mimo jiné polemizuje s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, s tím, že u něj ani hrozba vysokým trestem nevyvolává obavu, že by se dalšímu trestnímu stíhání vyhýbal, nebo před trestem skrýval. V tomto směru zdůrazňuje, že se nachází v programu na ochranu svědků, což zcela jednoznačně vylučuje jeho snahu trestnímu řízení a trestu se vyhýbat. Závěrem navrhl, aby napadené usnesení vrchního soudu bylo zrušeno a on byl z vazby propuštěn na svobodu, případně na základě jím nabízeného písemného slibu.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný T. L. je stíhán pro závažnou trestnou činnost. O důvodnosti jeho vazby bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením, kterým byly důvody vazby zúženy pouze na důvod vazby útěkové, a kterým nebyl přijat nabídnutý písemný slib jako náhrada za vazbu. Třebaže byl obviněný rozsudkem soudu prvního stupně uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, je vzhledem k odvolání krajského státního zástupce v jeho neprospěch nadále stíhán pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. a tak stále ohrožen trestní sazbou v rozpětí od deseti do patnácti let odnětí svobody. V tomto směru je plně v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, odůvodnění útěkové vazby hrozbou vysokým trestem a toto nelze zpochybnit ani tím, že se obviněný nachází v programu na ochranu svědků. Skutečnost, že se obviněný nachází v programu na ochranu svědků, a že tedy s orgány činnými v trestním řízení spolupracuje, se může projevit ve výměře uloženého trestu, nikoliv však jako důvod vzetí či nevzetí do vazby. Z hlediska důvodnosti vazby obviněného není zanedbatelné ani, že obviněný v minulosti pobýval ve Š., ve kterém měl až do počátku trestního stíhání určité osobní kontakty, přičemž je naprosto nepodstatné, jak obviněný tyto kontakty hodnotí.
Za tohoto stavu je obava, že se obviněný při pobytu na svobodě bude chovat způsobem předvídaným ustanovením §67 písm. a) tr. řádu, natolik silná, že ji nelze rozptýlit ani nabízeným písemným slibem. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného T. L. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2006
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera