ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.10.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 10/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Společenství vlastníků jednotek O. proti povinné H. G., zastoupené advokátem, pro 29.171,- Kč s příslušenstvím, o návrhu na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 50 Nc 4902/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 31.5.2005, č.j. 40 Co 542/2005-35, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v části, jíž byl návrh povinné na zastavení exekuce zamítnut. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g/ nebo h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) dány nejsou. Povinná, jak uvedl, „ani netvrdila“, že by došlo ke splnění vymáhané pohledávky, popřípadě že má jiný majetek, jehož prostřednictvím by mohlo dojít ke splnění uvedené pohledávky jiným způsobem; nařízený způsob exekuce prodejem bytu povinné tedy „nelze za situace, kdy se nenabízí jiný realizovatelný majetek povinné, považovat za zřejmě nevhodný“.
Povinná (zastoupena advokátem) ve včasném dovolání uvedla, že „má za to“, že napadeným rozhodnutím odvolacího soudu je (ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) „třeba vyřešit otázku, jež má pro posouzení věci zásadní právní význam, a to zda zvolený způsob exekuce není s ohledem na postavení povinné v rozporu s listinou základních práv a svobod“. Namítla, že v dané věci byly splněny podmínky pro odklad výkonu rozhodnutí dle §266 odst. 1 o.s.ř., a že dle jejího přesvědčení nařízení exekuce prodejem bytu, jehož tržní hodnota je „cca 900.000,- Kč“ pro pohledávku ve výši „29.071,- Kč“ je zjevně nepřiměřené, přičemž povinná „má reálnou možnost své závazky vůči oprávněnému uhradit jiným způsobem“. Soud měl dle jejího přesvědčení zvolit (jiný) vhodný způsob provedení exekuce (např. postižením sociálních dávek), jenž by „jistě nezpůsobil povinné existenční problémy“.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání coby nepřípustného.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce); odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Proto způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Bezcenné jsou naopak výhrady proti úplnosti nebo správnosti skutkových zjištění, na jejichž základě odvolací soud rozhodl, ať by byly jinak podřaditelné dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo §241a odst. 3 o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), však v dané věci nejde.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud - při posuzování otázek, jež ve stadiu rozhodování o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí posuzovat lze - uplatnil právní názory nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Z obsahu spisu se nepodává žádný poznatek o možnosti reálného uspokojení pohledávky oprávněného jiným způsobem. I z argumentace povinné je namístě úsudek, že takový - jiný - exekučně postižitelný majetek objektivně neexistuje. Dovolatelka ve svých podáních (viz č.l. 12 a 25) uvedla, že je nezaměstnaná a pobírá sociální dávky ve výši 2.467,- Kč, a kromě tvrzené leč nijak nedoložené možnosti získání úvěru na úhradu vymáhané pohledávky od společnosti R. B., a.s., je pro ni „naprosto nereálné“ sehnat peníze jiným způsobem. Odvolací soud tedy neměl při zjištěných skutečnostech vyjádřených v odůvodnění jeho rozhodnutí a odpovídajících přiléhavému individuálnímu hodnocení případu důvody, pro které by mohl opodstatněně vycházet z toho, že by nařízený způsob exekuce prodejem bytu povinné byl zřejmě nevhodný, v důsledku čehož nebyl shledán důvod k vyhovění návrhu na zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. Důvod zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. pak nebyl povinnou ani tvrzen.
Jestliže tento princip, v soudní praxi zakotvený, odvolací soud svým postupem, při hodnocení odvolání povinné proti usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce (posuzováno z pohledu jeho výsledku), zjevně respektoval, nemůže oponentura proti němu přinést právní závěry, jež by bylo možné pokládat za zásadní, resp. zásadně právně významné (ve smyslu, jenž byl výše vyložen).
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinné podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinná na jejich náhradu nemá právo).
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu