ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1011.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1011/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému L. K., zastoupenému advokátkou, pro 88.673,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 16 E 1204/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2005, č.j. 16 Co 165/2005-13, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 9. 2. 2005, č.j. 16 E 1204/2004-8, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že povinným namítaná nepříznivá životní a zdravotní situace není důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí dle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
V dovolání povinný namítá, že odvolací soud, „veden vadným právním názorem, rozhodl o jeho návrhu nesprávně“, přičemž ve věci „bylo rozhodováno toliko na základě písemných podkladů, došlo k neúplnosti skutkového zjištění, ve věci nebylo, dle odvolacího soudu, třeba nařizovat jednání a rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávním posouzení věci“. Vymáhaný dluh na pojistném na zdravotní pojištění vznikl zaviněním jeho tehdejšího zaměstnavatele, přičemž povinný „nemohl podat námitky proti platebním výměrům“, neboť v době jejich doručení se nacházel v zahraničí. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný se (jak se podává z jeho dovolání) otázkou přípustnosti dovolání nezabýval, a proto argumenty ve prospěch názoru, že podmínky stanovené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jsou v daném případě splněny, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění těchto podmínek dospět nelze.
Námitky, že usnesením odvolacího soudu „bylo rozhodováno toliko na základě písemných podkladů, došlo k neúplnosti skutkového zjištění, ve věci nebylo, dle odvolacího soudu, třeba nařizovat jednání“, jsou výtkami absence jednání a dokazování, resp. neúplnosti skutkových zjištění, a jsou tedy podřaditelné dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jenž ovšem – jak již bylo uvedeno – přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže.
Námitka, že podkladové platební výměry nebyly povinnému doručeny, neboť se v rozhodné době zdržoval v zahraničí, je námitkou skutkovou, tudíž k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezpůsobilou, a nadto v odvolání nebyla vznesena (povinný ve svém podání ze dne 1. 4. 2005, č.l. 9, toliko tvrdil, že „i ČP selhávala při doručování list. zás.“); jedná se tedy o uplatnění tzv. skutkových novot, jež jsou však v dovolání nepřípustné (§241a odst. 4 o.s.ř.).
Namítá-li dovolatel, že dluh na pojistném na zdravotní pojištění vznikl zaviněním jeho tehdejšího zaměstnavatele, zpochybňuje tím pouze věcnou správnost k výkonu navržených platebních výměrů. Ty však soud při nařízení výkonu rozhodnutí oprávněn přezkoumávat po stránce věcné není; jejich obsahem je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod poř. č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu z 25. 10. 2002, č.j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod poř. č. 62). Nic jiného nelze dovodit ani pro řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinný na ně nemá právo).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu