ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1084.2006.3
sp. zn. 20 Cdo 1084/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné M. B. F. L., zastoupené advokátem, proti povinnému M. K., o rozvrhu rozdělované podstaty v exekuci, pro 166.072,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. Nc 2359/2002, o dovolání věřitelky Mgr. E. L., správkyně konkursní podstaty úpadce A.B. B., a.s. v likvidaci, zastoupené advokátkou, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2006, č. j. 14 Co 751/2005-114, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. ledna 2006, č. j. 14 Co 751/2005-114, a usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 7. října 2005, č. j. Nc 2359/2002-102, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Tachově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil rozvrhové usnesení soudu prvního stupně. Neztotožnil se s námitkami neuspokojené věřitelky, podle kterých měla soudu prvního stupně v souladu s ustanovením §336f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“), prokázat, že zástavní právo váznoucí v její prospěch na vydražených nemovitostech zajišťuje právě ty pohledávky, které do dražby dne 27.dubna 2004 přihlásila. Namítanou skutečnost nemohou doložit věřitelkou předložené listiny a k uvedenému závěru nelze dojít ani na základě obsahu předloženého exekutorského spisu. Pokud bylo po ukončení dražebního jednání dodatečně prokázáno zajištění přihlášené pohledávky zástavním právem, nemohl k takovémuto důkazu soud přihlížet.
Neúspěšná věřitelka v dovolání namítla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), jež spatřuje v „nesprávném posouzení dokladů, které byly věřitelem doloženy k přihlášce do dražby dne 27.4.2004, a současně v nesprávném posouzení skutečností, které bylo možné zjistit z obsahu spisu“. Skutečnost osvědčující zajištění přihlášené pohledávky zástavním právem na postižené nemovitosti byla doložena jednak vykonatelným rozhodnutím vůči předcházejícímu vlastníku nemovitosti, a dále smlouvou o prodeji nemovitosti povinnému (výslovně uvádějící zatížení nemovitostí zástavním právem) v její prospěch. Je proto toho názoru, že tyto listiny dostatečně osvědčují zřízení zástavního práva na nemovitosti, která byla předmětem dražby. Nadto se ve spisu soudního exekutora nacházel výpis z katastru nemovitostí podporující uvedenou skutečnost.
Podle §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. f/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí (exekuci); ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm b/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozhodnutí proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V předmětném sporu sice odvolací soud zrušil usnesením ze dne 9. května 2005, č. j. 14 Co 201/2005-77, předcházející rozvrhové usnesení soudu prvního stupně (výrok II.-IV.), avšak soud prvního stupně dalším (druhým) usnesením rozhodl –v porovnání se svým předcházejícím - obsahově shodně. Přípustnost dovolání podle uvedeného ustanovení proto založena není.
Za této situace a při vyloučení přípustnosti dovolání dle §237 odst. 1 písm a/ o.s.ř., je dovolání přípustné pouze za splnění podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl ve věci samé a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Dovolání je na místě v dané věci ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř. považovat za přípustné, neboť dovolatelkou zpochybněný závěr odvolacího soudu ohledně povinností věřitele prokázat existenci pohledávky zajištěné zástavním právem dle §336f odst. 2 o.s.ř. se dosud v praxi soudů neustálil. Zde řešený případ tak má jistý potenciál k zobecnění.
Soudy obou stupňů – vedle obsahu přihlášky pohledávky dovolatelky a se zohledněním dikce ustanovení §336f odst. 1 o.s.ř. – vycházely v této věci z předložených vykonatelných exekučních titulů, a to rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 19. srpna 2003, č. j. 9 C 1698/2001-18, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003, č. j. 29 Co 715/2003-51, osvědčujícím pohledávku dovolatelky vůči předcházejícímu vlastníku dražené nemovitosti – panu V. K., dále z dovolatelkou předložené kupní smlouvy ze dne 7. prosince 2003, uzavřené mezi předcházejícím vlastníkem dražené nemovitosti V. K. a povinným, kterou je na povinného převáděno vlastnické právo k dražené nemovitost a která obsahuje prohlášení prodávajícího, že na nemovitostech vázne zástavní právo pro A.B.b. a.s., M. B., a také z výpisu z katastru nemovitostí založeného v exekučním spise osvědčujícího zřízení zástavního práva na dražené nemovitosti ve prospěch dovolatelky na základě Dohody o omezení převodu nemovitosti R III 1424/1992; rozsah těchto podkladů, z nichž soudy obou stupňů vycházely, nebyl dovolatelkou zpochybněn.
Odvolací soud tento důkazní stav vyhodnocuje tak, že dovolatelka neprokázala, že zástavní právo zatěžující vydražené nemovitosti zajišťuje jí - zjevně jinak dle jeho hodnocení řádně – přihlášenou pohledávku; zároveň vyjadřuje, že je (již) proto přihláška pohledávky neúplná (pro nedostatek tvrzení) a že prokazovanou skutečnost není možné zjistit ani z obsahu spisu.
Podle §336f odst. 1 o.s.ř. věřitel, který má proti povinnému pohledávku přiznanou rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v §274 o.s.ř. (vymahatelnou pohledávku) anebo pohledávku zajištěnou zástavním právem, může ji do řízení přihlásit nejpozději do zahájení dražebního jednání. Oprávněný a ten, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, mohou své pohledávky přihlásit, jen jestliže jim byly přiznány rozhodnutím, smírem nebo jiným titulem uvedeným v §274 po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Dle odst. 2 v přihlášce musí být uvedena výše pohledávky a jejího příslušenství, jejíhož uspokojení se věřitel povinného domáhá, jinak se k přihlášce nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen v dražební vyhlášce. K přihlášce musí být připojeny listiny prokazující, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem, ledaže tyto skutečnosti vyplývají z obsahu spisu. Podle odst. 3 opožděné přihlášky soud usnesením odmítne; proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Z uvedené zákonné konstrukce plyne, že zákon rozlišuje mezi věřitelovou povinností tvrdit existenci přihlašované pohledávky (v případě jejíhož řádného nesplnění se pak k přihlášce vůbec nepřihlíží) a jeho povinností prokázat, že jde o vymahatelnou pohledávku nebo o pohledávku zajištěnou zástavním právem. V případě posléze uvedených povinností nejde o nesplnění povinnosti řádně identifikovat přihlášenou pohledávku, tedy o neúplnou nebo o nejasnou přihlášku, u níž by se soud nepochybně nemusel starat o odstranění jejích vad (na takové nedostatky zákon míří sankcí nezohledněním takových přihlášek), nýbrž zde jde o specifickou povinnost věřitele doložit tvrzen, ovšem zjevně k okamžiku přihlášky (viz znění zákona, dle nějž „k přihlášce musí být připojeny listiny prokazující…“).
Odvolací soud ve svém závěru o neúplnosti přihlášky zjevně nerozlišuje mezi následky nesplnění povinnosti tvrdit existenci pohledávky a následkem nesplnění povinnosti prokázat její vymahatelnost nebo zajištění zástavní právem, nicméně z jeho právních názorů zřetelně plyne, že již ty mu samy o sobě postačovaly k tomu, aby uzavřel, že jestliže věřitel spolu s přihláškou zákonem požadované listiny nepředložil, soud jeho přihlášku ani nepřehlíží a ani ji neodmítne (nejde o důsledek její vady podle §43 odst. 1, 2 o. s. ř. nebo §39 exekučního řádu), nýbrž ji - z věcných důvodů – nepojme do rozvrhu; nebyla totiž splněna podmínka, kterou zákon pro její rozvrhové zohlednění stanovil.
Podle §254 odst. 3 o. s. ř. při výkonu rozhodnutí - a ve smyslu §52 odst. 1 exekučního řádu při exekuci - soud poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí nebo exekuce týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech (srov. též §1, §6 a zejména §5 o. s. ř.). Takovou procesní povinností však nemůže být povinnost věřitele, již pro něho zakládá citované ustanovení §336f odst. 2 o.s.ř. Pakliže ji věřitel nesplnil, není soud povinen mu poskytnout poučení, v čem tkví nedostatek dosavadního postupu, věřiteli již nelze dát příležitost, aby tak (v určené lhůtě) učinil dodatečně. Soud tedy věřitele k dodatečnému předložení listiny prokazující vymahatelnost přihlášené pohledávky nebo její zajištění zástavním právem (anebo jiné listiny, která se váže k takovým skutečnostem) v případě potřeby přijmout závěr, který je svojí povahou zjištěním skutkovým - k čemuž slouží zásadně (v tomto stadiu řízení o výkon rozhodnutí a exekuce) specifické procesní prostředky, pro něž je příznačný zvláštní důraz na formu (srov. též kupř. §256 odst. 2, §262 odst. 2, §335 odst. 1, §343 odst. 3 o. s. ř.) - nevyzývá.
Posouzení přihlášky věřitele se však při rozlišení povinností tvrdit a prokázat vymahatelnost pohledávky nebo její zajištění zástavním právem přesouvá z roviny úplnosti obsahových náležitostí přihlášky, z níž vycházel odvolací soud, do roviny hodnocení, zda věřitel řádně splnil svoji (procesní) povinnost, tj. zda k přihlášce připojil zákonu odpovídající (formálně i obsahově úplnou) listinu o skutečnostech, jež hrají při rozvrhu výtěžku vydražené nemovitosti roli. Nebylo-li možné vyloučit, že s přihláškou předložila věřitelka v dané věci listinu, jež v úplnosti zákonem vyžadované skutečnosti dokládala, plyne z předchozího, že soud měl při přiměřeném použití zásad uvedených v §132 o.s.ř., byť nešlo o dokazování a jeho hodnocení, rozhodovat o doložení relevantních skutečností.
Dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6/2006, pod poř. č. 49 dovodil, že důsledky přihlašovatelem nesplněné povinnosti připojit listinu prokazující vymahatelnost, popř. zajištění pohledávky zástavním právem, jsou zhojeny tehdy, pokud uvedené skutečnosti vyplývají přímo ze spisu, jinými slovy, je-li před zahájením dražebního jednání příslušné rozhodnutí nebo jiný exekuční titul, popřípadě výpis z katastru nemovitostí, z něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem, přílohou exekučního spisu; v takovém případě soud k přihlášce přihlíží, i když samotný přihlašovatel listinu nedoložil.
Právní teorie i praktická pravidla posuzování jsou zajedno v tom, že soud může v rámci dokazování, popř. prokazování sporných skutečností opřít své hodnocení o úvahu tvořící ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které v celku shodně a spolehlivě dokazují právně relevantní skutečnost. Uvedený postup umožňuje soudům přistupovat k důkazním prostředkům způsobem, který vylučuje toliko jejich mechanicko-formalistické hodnocení. Těmto pravidlům však odvolací soud v dané věci nedostál, když ve shodě se soudem prvostupňovým neužil pro posouzení vztahu obsahu spisu a listin věřitelkou s přihláškou předložených logické zásady (totožnosti, sporu, vyloučeného třetího, dostatečného důvodu aj.) a když připustil hypotetické možnosti existence jiných (nijak nezjišťovaných a vůbec neidentifikovaných) pohledávek a jejich zajištění zástavními právy mezi jinými než věřitelkou uváděnými subjekty.
Odvolací soud tak své rozhodnutí založil na nesprávném právním posouzení, neboť hodnocení, zda dovolatelka splnila procesní povinnost prokázat tvrzenou pohledávku, založil na závěru o neúplnosti přihlášky a nepřistoupil k odůvodněnému posouzení procesního stavu, jež se mu z obsahu spisu nabízel.
S ohledem na výše uvedené proto napadené usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o.s.ř. zrušil; poněvadž důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i je, a věc podle ustanovení §243b odst. 3, věty druhé, o.s.ř. vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem, o.s.ř.). Soud v dalším řízení neopomene vycházet také z právních závěrů uvedených ve Stanovisku k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2006, pod poř. č. 31, zejména pak bodu XVIII. tohoto stanoviska.
Účinky odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí nařízeného usnesením dovolacího soudu ze dne 7 června 2006, č. j. 20 Cdo 1084/2006-125 zanikají dnem právní moci tohoto usnesení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu