ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.116.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 116/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Okresního soudu v Třebíči, se sídlem v Třebíči, Bráfova 502, proti povinnému L. O., zastoupenému advokátkou, pro 3.000,- Kč přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. E 1010/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004, č.j. 12 Co 430/2004-39, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 4. 2004, č.j. E 1010/2000-26, kterým okresní soud zamítl jeho návrh na odklad provedení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 17. 5. 2000, č.j. E 1010/2000-2).
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. I když je přípustnost dovolání proti rozsudkům a usnesením odvolacího soudu (obecně) upravena ustanoveními §237 až §239 o.s.ř., ve věcech výkonu rozhodnutí jde především o úpravu vyjádřenou v §238a odst. 1 písm. c/, d/, e/, f/ a g/, odst. 2 o.s.ř.
Tomu odpovídá, že se naopak v řízení o výkon rozhodnutí neuplatní – samostatně – ustanovení §237 o.s.ř., jež upravuje přípustnost dovolání i proti usnesením ve věci samé, ačkoli některá rozhodnutí vydávaná v tomto řízení povahu rozhodnutí ve věci samé mají; uvedené ustanovení je použitelné toliko prostřednictvím §238a odst. 2 o.s.ř.
Platí tedy, že proti jiným rozhodnutím vydaným v řízení o výkon rozhodnutí než vyjmenovaným v §238a odst. 1 písm. c/ až g/ o.s.ř. dovolání přípustné není, přičemž okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, popř. zda jsou splněny další podmínky podle §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.), významná není.
Lze uzavřít, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí, není dovolání přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Povinný (dovolatel) z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu