ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1261.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1261/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. 02 C. R., a.s., proti povinnému JUDr. K. S., pro 26.889,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 14974/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, č.j. 28 Co 476/2005-44, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 4. 2002, č.j. 13 Nc 14974/2002-6, kterým obvodní soud nařídil podle rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro oblast P. ze dne 30. 11. 2000, č.j. 517261/2000-631/Kno/G, k vydobytí pohledávky 26.889,20 Kč s 10 % úroky z prodlení od 2. 11. 2000 do zaplacení a k vydobytí nákladů exekuce na majetek povinného exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. M. S., soudního exekutora. Odvolací soud se neztotožnil s tvrzením povinného, že vykonávané rozhodnutí není vykonatelné, jelikož mu nebylo řádně doručeno, a uzavřel, že k doručení tohoto rozhodnutí došlo dne 4. 12. 2000.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Uvádí, že rozhodnutí, které je podkladem pro exekuci, mu nebylo doručeno. Na doručované zásilce byl doplněn údaj o adresátovi poznámkou „AK“ a v důsledku toho mu nebyla písemnost doručována jako fyzické osobě ale jako advokátu. Podpis na doručence je graficky odlišný od podpisů povinného obsažených ve spisu. Převzetí stejnopisu pověřenými pracovníky advokátní kanceláře však účinky doručení povinnému nezakládá. Pro odstranění pochybností o skutkových zjištěních (zda došlo k doručení podkladového rozhodnutí tomu, kdo byl účastníkem správního řízení) navrhuje provést grafologický posudek. Požadoval, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolatel zpochybnil závěr, že k exekuci navržené podkladové rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinný podkladové rozhodnutí, které mu bylo doručováno do vlastních rukou, převzal (a tuto okolnost potvrdil na doručence dne 4. 12. 2000). Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle §241a odst. 3, resp. 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití prvého z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil údaje z doručenky o tom, komu bylo podkladové rozhodnutí doručeno, a předložil vlastní skutkovou verzi, že písemnost nepřevzal.
I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založil na vlastních skutkových zjištěních odlišných od těch, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však – vzhledem k ustanovením §242 odst. 3 o.s.ř. a §241a odst. 3 o.s.ř. – způsobilými důvody dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemohou.
Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle §241a odst. 3, ani podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Dovolatel výtku, že mu byla písemnost doručována jako advokátu a nikoliv jako fyzické osobě a že se tedy jeho podpis na doručence nenachází, přednesl teprve v dovolání, zatímco v odvolání se omezil pouze na obecné tvrzení, že „domnívaný exekuční titul mu nebyl nikdy řádně doručen ve smyslu ust. §51 spr. ř.“ Takovéto uplatnění skutkových novot (včetně těch, jež jsou významné i jen pro šetření okolností relevantních pro posouzení správnosti doručení) je však výslovně vyloučeno ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu