ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1513.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1513/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné V. z. p. ČR, O. p. v K. H., zastoupené advokátem, proti povinné I. Š., pro částku 10 715,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. Nc 3126/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 1. 2005, č. j. 31 Co 45/2005-37, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 1. 2005, č. j. 31 Co 45/2005-37, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 24. 6. 2004, č.j. Nc 3126/2004-4, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora, tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle §40 odst. 1 písm. f/ ani písm. g/ exekučního řádu – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle §40 odst. 1 písm. f/ zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“), odvolací soud dovodil z názoru, že rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) zákony č. 582/1991, č. 54/1956, č. 155/1955, č. 100/1988, č. 589/1992 a č. 117/1995 Sb. Názor, že nejde ani o titul podle §40 odst. 1 písm. g/ ex.ř. pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení §53 zákona č. 48/1990 Sb. „v platném znění“ (tedy ve znění novely č. 438/2004 Sb.) v poznámkách pod čarou na správní (pozn. 47) a občanský soudní (pozn. 47a) řád, lze platební výměry vykonat jedině správním a soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř./), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. f/, g/ ex.ř. I kdyby tyto výměry nebyly titulem podle §40 odst. 1 písm. f/, musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g/ tohoto ustanovení ex.ř; v tomto případě by pak bylo ustanovení §53 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb. včetně jeho poznámky č. 47a, odkazující na občanský soudní řád, nutno vykládat za použití §130 ex.ř.
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. není exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. f/ ani g/ ex.ř., a že tedy z tohoto důvodu nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.
Část literatury (např. Komentář k občanskému soudnímu řádu, C.H. Beck, Praha 2003, 6. vydání, II. díl, str. 1277, Komentář k zákonu o soudních exekutorech a exekuční činnosti, C.H. Beck, Praha 2005, 1. vydání, str. 203) zastává názor, že mezi tituly vydané v řízení ve věcech sociálního zabezpečení a nemocenského pojištění lze zařadit také tituly vyplývající z rozhodování ve věcech pojištění zdravotního, což – ovšem bez zevrubnějšího výkladu – dovozuje patrně z obecné teze, že jde také o vymáhání pojistného. Další část literatury (např. Exekuce v soudní praxi, C.H. Beck, Praha 2001, 2. vydání, str. 25, 26) dospívá k závěru opačnému, že tedy vydávání platebních výměrů ve věcech zdravotního pojištění rozhodováním ve věcech nemocenského pojištění ani sociálního zabezpečení není, a to (kromě jiného) přinejmenším již proto, že je upraveno odlišnými právními předpisy.
I kdyby byl přijat názor uvedený jako v pořadí druhý (zastávaný též odvolacím soudem v předmětné věci), nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g/ ustanovení §40 odst. 1 ex.ř. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).
Odvolací soud předně užívá (z intertemporálního hlediska) nesprávný předpis, aplikuje-li ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb. „v platném znění“, tedy ve znění novely č. 438/2004 Sb., jelikož ta vložila za první odstavec §53 nové odstavce, a to druhý až devátý, a tedy i kritický odstavec osmý, odkazující v poznámce 47a pod čarou – pouze – na občanský soudní řád (z čehož pak odvolací soud odvodil nemožnost vymáhání nároku exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb.), teprve s účinností od 1. 8. 2004, zatímco předmětné platební výměry byly vydány 10. 10. 2003. V té době, kdy ještě ustanovení §53 žádný konkrétní odkaz (pouze) na občanský soudní řád neobsahovalo, byl způsob výkonu platebních výměrů upraven větou druhou ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je občanský soudní řád, a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by občanský soudní řád měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g/ §40 odst. 1 stejného pojmu jako občanský soudní řád (tehdy) pod písmenem h/ ustanovení §274, je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu §53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb. byl vedle občanského soudního pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení §130 ex.ř., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle zákona č. 120/2001 Sb. nesprávný i pro případ aplikace ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 438/2004 Sb., jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu /viz novelou uvedená poznámka 47a/).
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), byl tudíž uplatněn právem.
Protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§243d odst. 1 věta první o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu