ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.161.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 161/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné B. K., zastoupené advokátem, proti povinnému A. K., zastoupenému advokátkou, pro 70.780,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 1 E 1210/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 13. 9. 2005, č.j. 22 Co 484/2005-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 6. 2005, č.j. 1 E 1210/2004-61, kterým Okresní soud ve Svitavách podle ustanovení §268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zastavil co do 15.000,- Kč výkon rozhodnutí (nařízený podle rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 6 C 39/2003, usnesením ze dne 26. 11. 2004, č.j. 1 E 1210/2004-16, srážkami ze mzdy k vydobytí pohledávky 70.780,- Kč). Po zjištění, že oprávněnou tvrzený dluh vůči povinnému ve výši 20.000,- Kč byl splatný do září 2002, tedy později než nastala splatnost vymáhané pohledávky, odvolací soud s odkazem na ustanovení §330 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), uzavřel, že povinným poukázané plnění v částce 15.000,- Kč „nutno považovat za částečné plnění vymáhané pohledávky“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá, že „vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového stavu“. Souhlasí s tím, že povinný, aniž určil, který závazek plní, uhradil platbou 15.000,- Kč dluh nejdříve splatný; jím však není vymáhaná pohledávka, jak dovodil odvolací soud, ale dluh z půjčky ve výši 20.000,- Kč, kterou mu oprávněná poskytla 28. 3. 2001 s tím, že splatnost byla sjednána do září 2001. Důkazní návrhy oprávněné k objasnění vzniku a splatnosti jednotlivých dluhů povinného, odvolací soud nepřipustil, a proto nemohl vzít v úvahu nejen existenci shora uvedeného dluhu, ale ani okolnost, že na plnění půjčky z dubna 2002 „již netrvá“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl částečně zastaven výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu uvedeného ustanovení předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
V projednávané věci vyšel odvolací soud ze shodných tvrzení účastníků, že po vydání podkladového rozsudku povinný poštovní poukázkou z 15. 7. 2003 zaplatil oprávněné částku 15.000,- Kč. Zatímco povinný tvrdil, že plnil dluh, k němuž byl zavázán exekučním titulem, oprávněná oponovala tím, že šlo o plnění jiného dluhu, a to půjčky, kterou ve výši 20.000,- Kč poskytla v dubnu 2002 a již povinný měl splatit v září 2002. Byla-li pohledávka přiznaná exekučním titulem splatná do konce roku 2002 (70.000,- Kč), resp. do konce února 2002 (20.000,- Kč), a neurčil-li povinný v době úhrady částky 15.000,- Kč, který z více závazků plní (dodatečně, tj. po uskutečnění plnění projevená vůle není relevantní), je splněn (částečně) závazek nejdříve splatný, tedy vymáhaný dluh (§330 odst. 1, věta druhá, obch. zák.).
Dovolatelka právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybnila, naopak se závěrem o aplikaci §330 odst. 1 obch. zák. na soluční úkon povinného bez výhrad souhlasila. Její námitka neúplnosti a nesprávnosti skutkového zjištění nevystihuje bez dalšího žádný z dovolacích důvodů vyjmenovaných v §241a odst. 2 a 3 o.s.ř (ostatně platí, že argumentace vystihující důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ nebo §241a odst. 3 o.s.ř. k přípustnosti dovolání, kterou lze založit toliko ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nemůže vést).
Jestliže pro absenci způsobilého dovolacího důvodu nelze dospět k závěru, že rozhodnutí má zásadní právní význam, nejsou podmínky přípustnosti dovolání dány ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud proto takové dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
Obecně (nad rámec výše uvedeného) platí, že správnost, příp. úplnost skutkových zjištění nelze poměřovat prostřednictvím tvrzení o skutečnostech (okolnostech), jež byly uplatněny teprve v dovolacím řízení, aniž by byly k dispozici již soudu prvního stupně nebo odvolacímu soudu; na takových skutkových novotách nemůže být založen dovolací důvod podle §241a odst. 3, ani podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.). Dovolatelka tvrzení, že půjčila povinnému 20.000,- Kč také 28. 3. 2001 a že na plnění dluhu z dubna 2002 již netrvá, vnesla do řízení až mimořádným opravným prostředkem.
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinnému, který by na jejich náhradu měl právo, náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a oprávněná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů právo nemá).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu