ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1642.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1642/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné J. H., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. P. Š., zastoupenému advokátem, pro 37.400,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 77 E 13/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2004, č.j. 19 Co 176/2004-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 6. 4. 2004, č.j. 77 E 13/2003-27, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 8. 2004, č.j. 77 E 13/2003-33, jímž Městský soud v Brně zamítl návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 13. 1. 2003, č.j. 77 E 13/2003-3, na podkladě rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 1997, č.j. P 184/81-419). Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že povinnému se nepodařilo prokázat, že by částku, pro kterou byl nařízen výkon rozhodnutí, oprávněné uhradil; předložené kopie složenek svědčí pouze o tom, že tyto souhlasí s prvopisem kopií, nikoli, že souhlasí originály složenek.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci, jež spatřuje v nesprávnosti závěru soudů obou stupňů, že se mu nepodařilo prokázat zaplacení vymáhaného výživného. Tím došlo k tomu, že je v rozporu s dobrými mravy přinucen zaplatit tutéž pohledávku dvakrát. Úředně ověřené fotokopie původních dokladů jsou podle přesvědčení povinného hodnověrnými důkazy a mají též ekvivalentní důkazní sílu; zaujetím opačného stanoviska by zákonné ověřování listin ztratilo svůj smysl. Úvahy Č. p. citované v napadeném rozhodnutí jsou hypotetické a právně irelevantní. Povinný navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Ačkoli dovolatel ohlásil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., fakticky soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávnost závěru, že se mu nepodařilo prokázat zaplacení vymáhaného výživného. Tento závěr je ovšem – oproti přesvědčení dovolatele – závěrem skutkovým, nikoli právním, a jeho správnost je možné zpochybnit pouze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Tento dovolací důvod dovolatel (implicitně) uplatňuje tím, že polemizuje se závěrem soudů obou stupňů, že jím předložené listiny nejsou způsobilé prokázat zaplacení vymáhaného výživného. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. však – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Jelikož napadené rozhodnutí nelze shledat zásadně významným po právní stránce a dovolatel argumenty na podporu tohoto závěru ani nepřednesl, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Na nepřípustnosti dovolání nic nemění nesprávné poučení odvolacího soudu, že proti jeho rozhodnutí je možno (bez dalšího) podat dovolání; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by jinak měla právo na jejich náhradu podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu