Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.08.2006, sp. zn. 20 Cdo 1695/2006 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1695.2006.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1695.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 1695/2006 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města D., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1/ E. Č., a 2/ E. Č., oběma zastoupeným advokátem, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 1 E 890/2003, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. srpna 2004, č. j. 29 Co 412/2004-27, takto: I. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. srpna 2004, č. j. 29 Co 412/2004-27, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. ledna 2004, č. j. 1 E 890/2003-17, ve výroku o nařízení výkonu rozhodnutí, se odmítá. II. Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. srpna 2004, č. j. 29 Co 412/2004-27, jímž bylo změněno usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. ledna 2004, č. j. 1 E 890/2003-17, tak, že se povinným ukládá, aby na náklady, které si práce vyžádají, zaplatili oprávněnému předem do 15 dnů od doručení usnesení částku 109.550,- Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Odvolací soud obsahově potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí odstraněním rozestavěné stavby včetně suterénních prostor. Současně také změnil ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně tak, že se povinným ukládá, aby na náklady, které si práce vyžádá, zaplatili oprávněnému předem částku ve výši 109.550,- Kč, a to do 15 dnů od doručení rozhodnutí. Dle názoru odvolacího soudu je exekuční titul pravomocný a vykonatelný a soud prvního stupně nepochybil, pokud výkon rozhodnutí nařídil. Uložení povinnosti povinným složit zálohu na náklady, které si práce vyžádají, pak koresponduje s ustanovením §350 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“). Povinní v dovolání namítli, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Vedle předestření skutkových okolností předcházejících vydání exekučního titulu dovolatelé uvádějí, že exekučním titulem uloženou povinnost nemohli fakticky splnit, neboť jim v tomto bylo ze strany třetích osob bráněno. Pokud jde o uloženou povinnost spočívající v odstranění stavby, pak tato již reálně neexistuje a soudy obou stupňů pochybily, pokud nevycházely z reálného skutkového stavu. Z tohoto důvodu se dovolatelům jeví nelogickou uložená povinnost zaplatit oprávněnému předem náklady ve výši 109.550,- Kč, které již oprávněný taktéž nuceným výkonem vymáhá. Soudy obou stupňů nezohlednily ani skutečnost, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů bylo zrušeno již v roce 1992, avšak odstraňovanou stavbu počal povinný 1/ stavět až následujícího roku. Navrhují proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně zpět k dalšímu řízení. Podle článku II. bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, platí, že dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Pro danou věc to znamená, že dovolání Nejvyšší soud projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 1. dubna 2005. Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z uvedeného plyne, že dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí je přípustné za předpokladu splnění podmínky vyslovené v §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. Dovolání do výroku II. napadeného rozhodnutí je vzhledem k jeho diformitě ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998, pod poř. č. 61) přípustné v souladu s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Aby mohlo být dovolání proti výroku I napadeného rozhodnutí přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí (ve výroku I. napadeného rozhodnutí) je zásadně právně významné, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné. Z uvedeného tak plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak - pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a tak o přípustnosti dovolání - bezcenné. V této souvislosti je třeba konstatovat, že není žádného podkladu pro úsudek, že by právní závěry uplatněné odvolacím soudem - při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze – vedoucí k potvrzení závěru soudu prvního stupně co do nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a výkonů byly právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe, jež by mohly založit přípustnost dovolání stěžovatelů směřující do výroku I. napadeného rozhodnutí. Dovolatelé ve své argumentaci pomíjejí, že prvotním předpokladem pro nařízení soudního výkonu je existence vykonatelného rozhodnutí; při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí soud posuzuje (kromě podmínek řízení), zda rozhodnutí, jehož výkon je navrhován, bylo vydáno oprávněným orgánem, zda je vykonatelné jak po stránce formální tak materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni. Při výkonu rozhodnutí není soud oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, je soud vázán a je povinen z něj vycházet (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, č. j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 1/2000 pod poř. č. 4, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, č. j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí č. 7/2004 pod poř. č. 62). Poukazy dovolatelů na skutkové okolnosti předcházející vydání exekučního titulu se – proto – jeví bezpředmětnými. Přípustnost a ani důvodnost dovolání směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí nemůže založit ani další dovolací námitka - nepřípustná pro svou novost již z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř. - faktického splnění uložené povinnosti třetí osobou. Okolnost, zda exekučním titulem uložená povinnost splněna byla, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení výkonu (exekuci) nezjišťuje, nýbrž vychází z tvrzení obsaženého v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (že povinnost dobrovolně splněna nebyla). V řízení o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) nemá proto tvrzení povinných o zániku vymáhaného práva místa. To je vyhrazeno řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§268 odst. l písm. g/, h/, odst. 4 o.s.ř.), který může soud zastavit i bez návrhu (§269 odst. l o.s.ř.). Shodně vyznívá taktéž námitka zrušení bezpodílového spoluvlastnictví manželů před výstavbou odstraňované stavby - uplatňovaná v celém řízení taktéž nově, a tedy z hlediska ustanovení §241a odst. 4 o.s.ř nepřípustně - když tuto je třeba v daném řízení považovat za bezpředmětnou, neboť nejenže se jejím prostřednictvím dovolatelé pokoušejí nepřípustně napadat věcnou správnost exekučního titulu, konkrétně pak pasivní věcnou legitimaci povinné 2/, ale navíc je daná námitka - z povahy věci - nepřípadná, neboť výkonem rozhodnutí podle §350 o.s.ř. nedochází k postihu majetku, nýbrž k nucenému výkonu uložené povinnosti spočívající v provedení (zastupitelných) prací a výkonů; věcněprávní povaha předmětu, proti němuž uložená povinnost směřuje, je v daném případě irelevantní. Za této situace bylo nutné dovolání povinných směřující proti výroku I. napadeného rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí provedením prací a služeb, v souladu s ustanovením §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř., odmítnout (výrok I.). Pokud jde o tu část dovolání, která směřuje proti výroku ukládajícímu povinnost stěžovatelům zaplatit oprávněnému předem potřebné náklady, které si práce vyžádá, je v tomto rozsahu nedůvodné. Třebaže dovolatelé brojí proti „nelogičnosti“ tohoto výroku s poukazem na zánik vykonávané povinnosti, obsahem svého podání nevznášejí žádné argumenty popírající jeho věcnou správnost, popř. předpoklady umožňující soudu takto rozhodnout. Odvolací soud nepochybil, pokud s poukazem na řádné vyčíslení předpokládané výše nákladů na demolici stavby postupoval v souladu s ustanovením §350 odst. 3 o.s.ř. a uložil povinným, aby potřebné náklady zaplatili oprávněnému předem (srov. např. Kurka, V., Drápal, L.,: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a. s., 2004, str. 718-719). Dovolací soud proto dovolání v této části, jakožto nedůvodné, v souladu s ustanovením §243b odst. 2, věty před středníkem o.s.ř., zamítl (výrok II.). Povinní s dovoláním úspěšní nebyli, oprávněnému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §142 odst. 1, §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. srpna 2006 JUDr. František I š t v á n e k , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/29/2006
Spisová značka:20 Cdo 1695/2006
ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1695.2006.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Dotčené předpisy:§350 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-21