ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.176.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 176/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné obce V., zastoupené advokátkou, proti povinnému Z. F., zastoupenému advokátkou, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 22 E 3002/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. srpna 2005, č. j. 25 Co 377/2005-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením bytu povinného. Dle názoru odvolacího soudu byly splněny veškeré předpoklady pro nařízení předmětného výkonu rozhodnutí, neboť byl podán řádný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, exekuční titul je po formální a materiální stránce vykonatelný, navrhovaný rozsah výkonu rozhodnutí nepřekračuje rozsah přiznaný exekučním titulem, přičemž zvolený způsob výkonu rozhodnutí odpovídá povaze přiznaného práva. Odvolací soud uzavřel, že odvolací námitky povinného směřující k vadám nalézacího řízení a k okolnostem jeho osobních poměrů, nejsou proto z hlediska podmínek nařízení výkonu rozhodnutí rozhodné.
Povinný ve včasném dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)], když nezohlednil, že vykonávané rozhodnutí bylo napadeno návrhem na obnovu řízení. Dále namítá, že odvolací soud nikterak nezohlednil jím podaný návrh na odklad výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o povolení obnovy řízení a ani nerozhodl (stejně jako soud prvního stupně) o návrhu na přerušení řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; ustanovení §237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2).
Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání – toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod představuje tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Z uvedeného proto plyne, že případné vady řízení, odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovaly), jsou naopak – pro závěr o zásadním právním významu rozhodnutí, a potažmo o přípustnosti dovolání –bezcenné.
Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru, že v daném případě jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, dospět nelze. Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud – při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze – uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe, když povinný – jak se podává z obsahu dovolání – ve skutečnosti ani nenamítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení těch otázek, které jsou pro rozhodnutí o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí relevantní.
Obecným předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí (jiného titulu) jako podkladu tohoto výkonu, vydaného k tomu oprávněným orgánem, které má potřebnou formu a obsah a které ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit. Před nařízením výkonu rozhodnutí se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je rozhodnutí (jiný titul) z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelné, a to jak formálně – tj. z pohledu právního předpisu upravujícího řízení, ve kterém bylo vydáno, tak i materiálně – tj. z hlediska obsahových náležitostí, jež reflektují určitost, srozumitelnost a přesnost v označení subjektů práv a povinností, včetně vyjádření uložené povinnosti, jež se má vykonat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. 20 Cdo 699/2002, publikované v časopise Soudní judikatura č. 4/2003, pod poř. č. 65). Z odůvodnění napadeného rozhodnutí se podává, že veškeré tyto předpoklady odvolací soud při svém rozhodování zohlednil.
Nejvyšší soud v mnoha svých rozhodnutích (např. usnesení ze dne 25. května 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/2000 pod poř. č. 123, nebo usnesení ze dne 29. května 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/2002 pod poř. č. 105) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou, nezakládá současně vadu řízení o výkon takového rozhodnutí; jinak řečeno, případné vady řízení nalézacího se do řízení o výkon rozhodnutí nepřenášejí. Pokud dovolatel ve svém podání poukazuje na povinnost soudu rozhodujícího v rámci nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) zohlednit skutečnost pojící se k podání žaloby na obnovu řízení (popř. žaloby pro zmatečnost), je tento závěr – při nenaplnění předpokladů daných §235c a §235g o.s.ř. a se zohledněním výše uvedených relevantních východisek pro nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) – nesprávným. Skutečnost, že účastník řízení (v tomto případě povinný) napadl vykonávané rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, není – bez dalšího – při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí takto napadeného exekučního titulu významná. Nad rámec právě uvedeného dovolací soud uvádí, že pokud soud rozhodující o žalobě na obnovu řízení (popř. o žalobě pro zmatečnost – zejména se zohledněním §229 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) bude považovat za pravděpodobné, že žalobě bude vyhověno a nařídí odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí o věci (§235c o.s.ř.), odloží exekuční soud provedení již nařízené exekuce až do doby pravomocného skončení řízení o obnově nebo o žalobě pro zmatečnost (srov. např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2003, str. 1027). Pro žalobu na obnovu řízení dále podle ustanovení §235g o.s.ř. platí, že povolením obnovy řízení se vykonatelnost napadeného rozhodnutí odkládá ze zákona, bez toho, že by tak bylo třeba vyslovit.
Co do dalších námitek dovolatel zcela přehlíží zákonnou úpravu zakotvenou v ustanovení §254 odst. 2 věta první o.s.ř., podle které nelze při výkonu rozhodnutí přerušit řízení z důvodů zakotvených v části třetí o.s.ř. Důvodem této konstrukce je skutečnost, že účel sledovaný přerušením nalézacího řízení lze v rámci vykonávacího řízení dosáhnout odkladem provedení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §266 o.s.ř. Pokud dovolatel současně spojil se svým odvoláním do nařízeného výkonu rozhodnutí také návrh na odklad výkonu rozhodnutí, pak o tomto nepřísluší z hlediska funkční příslušnosti věcně rozhodovat soudu odvolacímu, ale toliko soudu prvostupňovému, čemuž také z logiky věci odpovídá dovolatelem označovaná část odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým odvolací soud tuto skutečnost připomíná. Ostatně výtky směřující do namítané nečinnosti odvolacího soudu při rozhodování o odkladu provedení výkonu rozhodnutí dle §266 o.s.ř. jsou pak v dané procesní fázi – rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí – bezpředmětné.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení jiných, obdobných právních poměrů, a jež v konečném účinku může mít vliv na obecnou rozhodovací činnost soudů (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), zde nejde; rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) nemůže být dán tam, kde námitky dovolatele vycházejí z práva procesního.
Platí tedy jednak, že odvolací soud uplatnil v dané věci právní názory v soudní praxi ustálené a nepochybné, jednak že dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu vystavil kritice, již v daném dovolacím řízení zohlednit nelze.
Nelze-li dospět k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani podle §237 odst. 1 písm c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání povinného podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Dovolání povinného bylo odmítnuto, oprávněné, která by jinak měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, žádné takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ust. §146 odst. 3, 224 odst. 1 a §243b odst. 5 o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. František Ištvánek, v. r.
předseda senátu