ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1855.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1855/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného města S., zastoupeného advokátem, proti povinnému K. V., zastoupenému advokátem, pro 750.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Plzni – jih pod sp. zn. Nc 1750/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15.4.2004, č.j. 18 Co 30/2004-35, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil určeného exekutora. Dospěl k závěru, že nebylo-li ke dni rozhodování odvolacího soudu v exekuční věci rozhodnuto o žalobě povinného o určení neplatnosti vykonávaného rozhodnutí správního orgánu (Okresního úřadu P., sp. zn. RR/327/01 ze dne 15.8.2001 ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu S., č.j. výst/997/01/VI ze dne 17.7.2001), nutno mít za to, že uvedené podkladové rozhodnutí je „nadále“ pravomocné a vykonatelné.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že soud prvního stupně „svým jednáním neadekvátně omezil výkon vlastnických práv dovolatele“ a „nepostupoval v souladu s právním řádem“, jestliže nevyčkal rozhodnutí o jím podané žalobě o určení neplatnosti rozhodnutí správního orgánu a nepozastavil-li do té doby výkon exekuce. Žalobu povinný podal ke Krajskému soudu v Plzni svým procesním podáním ze dne 29. 10. 2001 a řízení je vedeno pod sp. zn. 30 Ca 306/2001. K rozhodnutí odvolacího soudu pak dovolatel „podotýká, že bylo vydáno bez jeho slyšení.“
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.); odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Dovolání proti těmto usnesením není přípustné vždy, nýbrž jen za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich) vyslovené v §237 odst. 1 pod písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu – k založení přípustnosti dovolání – toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Naopak, v rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak než podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., nelze efektivně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., stejně jako argumentem vady řízení odpovídající dovolacímu důvodu vyjádřenému v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (i kdyby existovala), jež jinak – ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. – se mohou uplatnit až v případě, že dovolání je přípustné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Tento předpoklad není naplněn tam, kde je právní úprava jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové obtíže.
Dovolatel pominul nabídnout argumenty ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny. Samotným hodnocením námitek, jež v dovolání vznesl, k pozitivnímu závěru dospět nelze.
Námitka, že usnesení odvolacího soudu „bylo vydáno bez jeho (povinného) slyšení“, je výtkou absence jednání a dokazování a je podřaditelná dovolacímu důvodu dle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Taková námitka však není v dané věci způsobilým dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132). Ani další námitka, že nařízení exekuce brání podání žaloby proti vykonávanému rozhodnutí správního orgánu k soudu, není způsobilá přípustnost dovolání založit. Nejde o právní posouzení zásadního významu. Právní úprava je v tomto směru jednoznačná. Podání takové žaloby nemělo podle §250c o.s.ř. (ve znění do 31. 12. 2001) odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí správního orgánu a bude-li rozhodnutí, které je podkladem výkonu, po nařízení exekuce zrušeno, je to jen důvod k zastavení exekuce (§268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
O rozhodnutí zásadního právního významu – ve smyslu, jenž byl výše vyložen – proto nejde.
Dovolání tím nemůže být přípustné ani se zřetelem k §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, věty první, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zák. č. 120/2001 Sb.)
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. dubna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu