ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.187.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 187/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Š., proti povinnému Ing. I. Š., zastoupenému advokátem, pro 4.593.613,- Kč, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. E 7225/99, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 27. 5. 2004, č.j. 40 Co 1364/2003-91, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 5. 2004, č.j. 40 Co 1364/2003-91, a usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. 9. 2003, č.j. E 7225/99-62, se zrušují a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 9. 2003, č.j. E 7225/99-62, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na úplné zastavení výkonu rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí správce daně zahrnuté do výkazu nedoplatků je materiálně vykonatelné, neboť lhůtu k plnění dodatečně doměřené daně – ačkoli má být v rozhodnutí uvedena – lze určit, neboť vyplývá ze zákona, a to z ustanovení §46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daň. ř.“). Právní předpisy, podle kterých bylo rozhodnuto, jsou v rozhodnutí uvedeny; absence údaje o čísle účtu příslušné banky a neúplnost poučení o odvolání nevykonatelnost rozhodnutí nezpůsobují.
Ve včasném dovolání sepsaném advokátem – jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci. Setrvává na svém stanovisku, že absence lhůty k plnění v dodatečném platebním výměru způsobuje jeho neplatnost podle §32 odst. 7 daň. ř., takže výkon rozhodnutí vůbec neměl být nařízen. Ke stejnému důsledku vede i neuvedení čísla účtu u příslušné banky, kam má být plněno, právních předpisů, podle kterých bylo rozhodováno, a neúplnost poučení o odvolání. Výkaz nedoplatků neobsahuje údaj o druzích daní a uvádí nesprávný údaj o splatnosti daňového doměrku.
Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto, neboť lhůta k plnění není náležitostí, kterou by dodatečný platební výměr podle své povahy musel obsahovat, neboť ji stanoví zákon sám, a to uplynutím třiceti dnů od doručení platebního výměru (§46 odst. 7 daň. ř.). Nedostatek ostatních dovolatelem uváděných náležitostí nezpůsobuje nesrozumitelnost a neplatnost rozhodnutí.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. l písm. c), odst. 3 a §238a odst. l písm. d), odst. 2 o.s.ř. přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se vztahuje k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatel zpochybnil, tj. k otázce, zda daňové rozhodnutí, které postrádá některou ze základních náležitostí podle §32 odst. 2 daň. ř., je exekučním titulem způsobilým uložit a nuceně vykonat daňovou povinnost.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Dovolání je důvodné.
Podle §32 odst. 2 písm. e) daň. ř. je základní náležitostí rozhodnutí v daňovém řízení mimo jiné lhůta k plnění.
Podle §32 odst. 7 daň. ř. chybí-li v rozhodnutí některá z ostatních (v odstavcích 4, 5 a 6 neupravených) základních náležitostí, která dle povahy rozhodnutí musí být jejím obsahem, nebo odůvodnění v případech, kdy je zákon předepisuje, a nejde-li jen o zřejmou chybu v psaní či počítání, má to za následek neplatnost rozhodnutí. Splnění podmínek neplatnosti ověří správce daně, který rozhodnutí vydal.
Podle §46 odst. 7 daň. ř. zjistí-li správce daně po vyměření daně, že tato stanovená daňová povinnost je nesprávně nižší oproti zákonné daňové povinnosti, dodatečně daň vyměří ve výši rozdílu mezi daní původně vyměřenou a daní stanovenou, a to dodatečným platebním výměrem, a takto dodatečně stanovenou daň současně předepíše. Právní moc rozhodnutí o původním vyměření daně není jejímu dodatečnému stanovení na překážku. Dodatečně vyměřená daň je splatná do třiceti dnů ode dne doručení platebního výměru. Tato náhradní lhůta splatnosti, jakož i náhradní lhůta splatnosti podle odstavce 4, nemá vliv na uplatnění penále podle §63. Tento postup se uplatní přiměřeně i při vyměření daně nižší, než byla poslední známá daňová povinnost.
Podle §49 odst. 1 daň. ř. správce daně, jehož rozhodnutí je odvoláním napadeno, rozhodne o odvolání sám, pokud mu v plném rozsahu vyhoví. Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat. Správce daně může rozhodnout o odvolání i v případě, že mu vyhoví pouze částečně. Proti takovému rozhodnutí je přípustné odvolání.
Podle §73 odst. 5 daň. ř. se výkaz nedoplatků se sestavuje z údajů evidence daní a musí obsahovat přesné označení daňového dlužníka v prodlení, druh daně, výši nedoplatku na této dani, údaje o původní splatnosti dlužné daně, den, k němuž je výkaz nedoplatku sestavován, a doložku vykonatelnosti.
Je třeba přisvědčit námitce dovolatele, že absence lhůty k plnění má za následek neplatnost dodatečného platebního výměru. Stanoví-li §32 odst. 7 daň. ř., že nedostatek některé z ostatních základních náležitostí rozhodnutí má za následek neplatnost rozhodnutí, pokud taková náležitost „podle povahy rozhodnutí“ musí být jejím obsahem, je třeba to ve vztahu k lhůtě plnění vykládat tak, že lhůta musí být uvedena v každém rozhodnutí, kterým se daňovému subjektu ukládá povinnost k nějakému plnění. Lhůtu k plnění jistě nemusí obsahovat rozhodnutí, jejichž povaha vylučuje nezbytnost této náležitosti, například rozhodnutí o žádosti o prodloužení lhůty podle §14 odst. 3 daň. ř., rozhodnutí o závazném posouzení podle §34b daň. ř., rozhodnutí o žádosti o souhlas s výmazem z obchodního rejstříku podle §35 odst. 2 daň. ř. apod. V těchto rozhodnutích se daňovému subjektu žádné plnění neukládá, a proto v nich pochopitelně lhůtu není třeba uvádět. Ukládá-li však rozhodnutí povinnost k plnění, povaha tohoto rozhodnutí vyžaduje, aby v něm lhůta byla uvedena, i kdyby se tak stalo jen citací ustanovení 46 odst. 7 daň. ř. Skutečnost, že lhůtu k zaplacení doměřené daně stanoví zákon, ještě neznamená, že ji v rozhodnutí není třeba uvádět; takový závěr nelze ze zákona vyvodit. Není přitom možné vycházet z lhůty stanovené původním platebním výměrem, neboť tento byl k odvolání povinného změněn a nahrazen novým. Vyhoví-li správce daně odvolání částečně podle §49 odst. 1 daň. ř., jde o nové rozhodnutí, které opět musí obsahovat základní náležitosti uvedené v §32 odst. 2 daň. ř.; absence některé z nich není zhojena tím, že chybějící náležitost obsahovalo původní rozhodnutí.
Dospěl-li odvolací soud v souzené věci k závěru, že absence lhůty k plnění nezpůsobuje neplatnost dodatečného platebního výměru, je jeho právní názor nesprávný.
Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá o.s.ř.).
Soudy obou stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. l, věta první, §226 odst. l o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně v novém rozhodnutí ve věci (§243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu