ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1930.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1930/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky – Vězeňské služby ČR, se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, adresa pro doručování: Věznice Karviná, Fryštátská 178, proti povinnému L. S., zastoupenému advokátkou, pro 39.530,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 E 691/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2003, č.j. 55 Co 23/2003-169, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 5. 2002, č.j. 13 E 691/2002-4, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny zákonné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny; jiné skutečnosti soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá. Omezení uvedená v ustanovení §278 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), se na zvolený způsob výkonu – přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu – nevztahují. Námitky povinného ohledně nemožnosti platit pojištění, stavební spoření či nájemné za byt shledal odvolací soud nedůvodnými. Nedůvodnou shledal rovněž námitku dobrovolného splnění vymáhané povinnosti, neboť povinný je neprokázal.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – namítá povinný, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud ve věci rozhodl, aniž si zjistil skutečný stav věci, neopatřil si písemnosti potřebné pro rozhodnutí (zejména zprávu o tom, že povinný dal peněžnímu ústavu příkaz k poukazování splátek dluhu na účet oprávněné) a neprovedl výslech povinného. Dokazování tak zůstalo neúplné a povinnému byla odňata možnost se k věci vyjádřit; přitom výslechem povinného by výkon rozhodnutí nebyl ohrožen. Dále povinný namítá, že výkonem rozhodnutí je mu odňata nezabavitelná část důchodu, poukazovaná na účet u K. b., a.s. a nepodléhající nařízenému výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu. V důsledku toho jsou postiženy veškeré příjmy povinného; tento postup je nesprávný, neboť je tím „v podstatě obcházen zákon“, a zvolený způsob výkonu rozhodnutí je zřejmě nevhodný. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Povinný však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl; hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Námitce, že přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu je za situace, kdy dovolateli je na účet zasílána pouze nezabavitelná částka důchodu postiženého výkonem rozhodnutí srážkami z důchodu, způsobem zřejmě nevhodným (§264 odst. 1 o.s.ř.), by bylo možno přisvědčit pouze v případě, že by dovolatel měl ještě jiný výkonem rozhodnutí postižitelný majetek (např. movité věci). Dovolatel však v řízení existenci jiného postižitelného majetku nenamítal, naopak uvedl, že jiný příjem než důchod nemá. Za této situace je ovšem (implicitní) právní posouzení vhodnosti navrženého způsobu výkonu odvolacím soudem v souladu s ustálenou soudní praxí, jež dovodila, že nelze-li jiným způsobem pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný, i kdyby tomu tak v opačném případě bylo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1919/2001).
Námitkou, že odvolací soud rozhodl, aniž si zjistil skutečný stav věci a aniž si opatřil písemnosti potřebné pro rozhodnutí (zejména zprávu o tom, že povinný dal peněžnímu ústavu příkaz k poukazování splátek dluhu na účet oprávněné), a dokazování tak zůstalo neúplné, dovolatel – ač ohlašuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. – uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který – jak již bylo uvedeno – způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (§238a odst. 2 o.s.ř.) být nemůže.
Námitkou, že nebyl vyslechnut a tím mu byla odňata možnost se k věci vyjádřit, uplatňuje dovolatel zmatečnost uvedenou v §229 odst. 3 o.s.ř., spočívající v odnětí možnosti jednat před soudem. Tato zmatečnost však není dovolacím důvodem vůbec a dovolací soud se jí – vzhledem k nepřípustnosti dovolání – nemůže zabývat ani podle §242 odst. 3, věty druhé, o.s.ř.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věta první, §224 odst. l a §146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu