ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1944.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1944/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné zdravotní pojišťovny ČR, zastoupené advokátem, proti povinné E. T., pro 23 098,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. Nc 3360/2004, o dovoláních oprávněné proti usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 12. 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, a ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. prosince 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, a ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 27. 12. 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, krajský soud změnil usnesení ze dne 3. 9. 2004, č. j. Nc 3360/2004-5, kterým okresní soud nařídil exekuci, jejímž provedením pověřil označeného soudního exekutora tak, že (bez ohledu na obsah odvolání a z důvodů jiných než v odvolání namítnutých) návrh na nařízení exekuce – s odůvodněním, že podkladové platební výměry vydané pojišťovnou podle §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., v rozhodném znění, nejsou exekučními tituly podle §40 odst. 1 písm. f/ ani písm. g/ exekučního řádu – zamítl. Že nejde o exekuční titul podle §40 odst. 1 písm. f/ zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále též jen „ex.ř.“), odvolací soud dovodil z toho, že rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, nelze podřadit pod pojem „věci nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení“, jimiž podle něj nutno rozumět věci upravené předpisy jinými, a to (zejména) zákony č. 582/1991, č. 54/1956, č. 155/1955, č. 100/1988, č. 589/1992 a č. 117/1995 Sb. Názor, že nejde ani o titul podle §40 odst. 1 písm. g/ ; pak odvolací soud odůvodnil závěrem, že odkazuje-li ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb. „v platném znění“ (tedy ve znění novely č. 438/2004 Sb.) v poznámkách pod čarou na správní (pozn. 47) a občanský soudní (pozn. 47a) řád, lze platební výměry vykonat jedině správním a soudním výkonem rozhodnutí, nikoli však již exekucí podle zákona č. 120/2001 Sb. Jiný závěr podle odvolacího soudu nelze dovodit ani z dřívějšího znění ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb. (před novelou provedenou zák. č. 438/2004 Sb.), podle kterého byla rozhodnutí vydaná na základě zákona č. 48/1990 Sb. způsobilými exekučními tituly podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních.
Usnesením ze dne 27. prosince 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22 odvolací soud také rozhodl výroky pod body II. a III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že oprávněná je povinna nahradit soudnímu exekutorovi náklady, jejichž výše a lhůta k plnění budou stanoveny samostatným usnesením. Dalším usnesením ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, pak odvolací soud stanovil výši náhrady nákladů exekuce 3.825,50Kč a lhůtu jejich splatnosti.
Obě rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná včas podaným dovoláním. V něm oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen o.s.ř./), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu, že platební výměry nejsou exekučními tituly ve smyslu ustanovení §40 odst. 1 písm. e/, g/ ex.ř. I kdyby tyto výměry nebyly titulem podle §40 odst. 1 písm. e/, musely by být kvalifikovány jako tituly podle písmene g/ tohoto ustanovení ex.ř; v tomto případě by pak bylo ustanovení §53 odst. 8 zákona č. 48/1997 Sb. včetně jeho poznámky č. 47a, odkazující na občanský soudní řád, nutno vykládat za použití §130 ex.ř.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání (přípustné podle §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že platební výměr vydaný zdravotní pojišťovnou podle §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. není exekučním titulem podle §40 odst. 1 písm. e/ ani g/ ex.ř., a že tedy z tohoto důvodu nutno návrh na nařízení exekuce zamítnout.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o tento případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Závěr odvolacího soudu o existenci důvodů pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce je vskutku nesprávný.
Odvolací soud – bez bližšího odůvodnění- zastává názor, že tituly vyplývající z rozhodování ve věcech zdravotního pojištění nelze zařadit mezi tituly podle §40 odst. 1 písm. e/ ex.ř (tj. mezi vykonatelná rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smíry schválené těmito orgány). To patrně dovozuje z toho, že platební výměry zdravotních pojišťoven vydané ve věcech zdravotního pojištění nejsou akty orgánu státní správy. I kdyby byl přijat názor odvolacího soudu, nelze napadené rozhodnutí považovat za správné, jelikož již neobstojí další v něm dovozený závěr, že totiž k exekuci navržené platební výměry nejsou ani tituly uvedenými pod písmenem g/ ustanovení §40 odst. 1 ex.ř. (obsahujícím neuzavřený výčet dalších typů titulů).
Předmětné platební výměry byly vydány dne 18. 10. 1999 (platební výměr č. 2149000133 a platební výměr č. 424900134) a dne 26. 9. 2003 (platební výměr č. 214301246). V té době byl způsob výkonu platebních výměrů vydávaných ve věcech zdravotního pojištění upraven větou druhou ustanovení §53 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění do 31. 7. 2004, podle níž „jsou platební výměry vykonatelné podle předpisů o řízení ve věcech občanskoprávních“. Že takovýmto předpisem je občanský soudní řád, a že tedy půjde o soudní výkon rozhodnutí podle jeho části šesté, je mimo jakoukoli pochybnost. Není však žádného důvodu vykládat pojem „předpisy o řízení ve věcech občanskoprávních“ restriktivně v tom smyslu, že by občanský soudní řád měl být takovým předpisem jediným; právě naopak, je-li exekuční řád normou upravující exekuci nařízenou (stejně jako výkon rozhodnutí) také soudem (s tím, že ji – namísto soudního vykonavatele – provede soudní exekutor), a používá-li ve výčtu titulů pod písmenem g/ §40 odst. 1 stejného pojmu jako občanský soudní řád (tehdy) pod písmenem h/ ustanovení §274, je zcela namístě, aby za onen předpis ve smyslu §53 odst. 1 věty druhé zákona č. 48/1997 Sb. byl vedle občanského soudního pokládán také exekuční řád. Tento závěr odpovídá i ustanovení §130 ex.ř., podle nějž tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona (vzhledem ke znění tohoto ustanovení by ostatně byl závěr o nemožnosti exekuovat platební výměry podle zákona č. 120/2001 Sb. nesprávný i pro případ aplikace ustanovení §53 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění účinném po novelizaci zákonem č. 438/2004 Sb., jehož článek VII. bod 5. nově vložil odstavec osmý, výslovně stanovící, že platební výměry jsou titulem pro soudní výkon rozhodnutí podle občanského soudního řádu /viz novelou uvedená poznámka 47a/).
Jak tedy vyplývá z výše uvedeného, závěr zaujatý v napadeném rozhodnutí, že, návrh na nařízení exekuce je (pro důvody odvolacím soudem vyvozené) nutno zamítnout, je nesprávný a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., byl tudíž uplatněn právem.
Další usnesení ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, jímž odvolací soud doplnil výrok o výši a splatnosti nákladů exekuce, je doplňujícím usnesením ve smyslu §166 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř. k dřívějšímu usnesení ze dne 27. prosince 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22. I když proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech exekuce není přípustné dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1168/2005), propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné přezkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok , jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení §242 odst. 2 o. s. ř. (srov. R 27/99).
Protože usnesení odvolacího soudu ze dne 27. 12. 2004, č. j. 19 Co 149/2004-22, spočívá na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. ve spojení s §242 odst. 2 písm. b) o.s.ř. zrušil i další usnesení odvolacího soudu ze dne 31. 1. 2005, č. j. 19 Co 149/2004-32, obsahující závislý výrok.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. dubna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu