ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.1968.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 1968/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T-M. C. R. a. s., proti povinnému R. S., pro 25.221,70 Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 1 E 339/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2005, č.j. 37 Co 330/2004-24, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2005, č.j. 37 Co 330/2004, a usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 23. 7. 2004, č.j. 1 E 339/2003-9, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 7. 2004, č.j. 1 E 339/2003-9, kterým Okresní soud v Blansku zastavil podle §268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř“), výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí (nařízený podle rozhodnutí Č. t. ú. ze dne 13. 6. 2001, č.j. 161047/2001-6371, k vydobytí pohledávky 25.221,70 Kč s příslušenstvím usnesením ze dne 15. 4. 2003, č.j. 1 E 339/2003-5). Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož výkon byl nařízen (§274 písm. f/ o.s.ř), se stalo vykonatelným dne 20. 7. 2001, kdy povinnému uplynula lhůta k plnění. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon realizován, není možné v exekuci pokračovat; k zániku vymahatelnosti nároku přiznaného podkladovým rozhodnutím je třeba přihlížet z úřední povinnosti.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů prosazuje, že ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., upravující zánik možnosti právo vymoci výkonem rozhodnutí (nikoli tedy prekluzi práva), nemůže být v řízení o výkon rozhodnutí použito, jestliže vykonávané správní rozhodnutí přiznává právo soukromoprávní povahy vyplývající ze závazkového právního vztahu (právo na zaplacení telekomunikačních úhrad), jehož promlčecí doba je upravena zvláštním právním předpisem (§387 a násl. obch. zák.). Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. d/, odst. 2 o.s.ř. přípustné (a rovněž důvodné), protože odvolací soud své rozhodnutí založil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. Velký senát Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, uzavřel, že při soudním výkonu rozhodnutí správního úřadu, kterým bylo oprávněnému přiznáno právo, jež podle příslušných hmotněprávních ustanovení podléhá promlčení, se ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Za této situace nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je správné, a proto je Nejvyšší soud, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně, pro něž platí výše uvedené důvody obdobně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem vysloveným shora (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud i o nákladech dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu