ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2120.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2120/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné zdravotní pojišťovny České republiky, proti povinnému P. G., zastoupenému advokátkou, pro 10.044,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 E 1321/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č.j. 10 Co 230/2004-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 11. 2003, č.j. 29 E 1321/2000-42, kterým okresní soud (k návrhu oprávněné) částečně zastavil výkon rozhodnutí o částku 461,- Kč. Odvolací soud uzavřel, že řízení o výkon rozhodnutí se řídí dispoziční zásadou; návrhem oprávněné na zastavení výkonu rozhodnutí je soud vázán a musí k takovému návrhu řízení vždy zastavit. Má-li povinný zato, že výkon rozhodnutí měl být zastaven zcela, je na něm, aby v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí – zahájeném k jeho návrhu – prokázal, že jsou splněny podmínky dané §268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“).
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ a §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – namítá povinný, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Má zato, že v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř. nebyly v průběhu řízení před soudy obou stupňů zjišťovány skutečnosti o jeho ústní žádosti o prominutí penále (jež mu bylo přislíbeno), ačkoli tyto skutečnosti nejméně ve dvou svých podáních tvrdil; soud se spokojil pouze se sdělením oprávněné ze dne 8. 11. 2002 a dále tyto skutečnosti nezkoumal. Odvolacímu soudu vytýká rovněž nesprávnost poučení o dovolání. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b/ o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat svědčí toliko účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000 pod č. 138).
Dovolateli však rozhodnutím, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, jímž byl (na návrh oprávněné) výkon rozhodnutí (částečně) zastaven, újma nevznikla; jeho situace se naopak zlepšila, protože další kroky při realizaci výkonu nebudou ze strany soudu ohledně částky, o kterou byl výkon rozhodnutí zastaven, činěny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 20 Cdo 991/2002).
Protože v daném případě dovolání podal někdo, kdo k němu nebyl oprávněn, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b/ o.s.ř. odmítl.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. právo na jejich náhradu, však prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu těchto nákladů nemá právo žádný z účastníků
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu