ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2171.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2171/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného A. C., spol. s r. o., zastoupeného advokátkou, proti povinnému Ing. K. V., zastoupenému advokátkou, pro 2.028.202,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 E Nc 670/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 12. 2004, č.j. 9 Co 1421/2004-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 10. 2003, č.j. 1 E Nc 670/2003-10, jímž Okresní soud v Bruntále nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě z 8. 4. 2003, sp. zn. 1 Sm 248/2002, k vydobytí pohledávky 2.028.202,80 Kč s 6 % úroky z prodlení od 12. 3. 2002 do zaplacení, směnečné odměny (6.760,60 Kč) a nákladů rozkazního řízení (144.080,- Kč) na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. P. F., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny, zejména uzavřel, že směnečný platební rozkaz je po stránce formální vykonatelný. Tvrzení povinného v odvolání, že mu podkladové rozhodnutí nebylo „v jeho nemoci“ řádně doručeno, nemůže správnost zjištění, jež učinil soud prvního stupně z potvrzení o vykonatelnosti, zpochybnit. Ostatní výhrady – podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu spolu s žádostí o prominutí zmeškání lhůty k jejich podání a okolnost, že oprávněný tutéž pohledávku přihlásil do konkursu prohlášeném na majetek úpadkyně R., spol. s r. o. (výstavce směnky) – se předpokladů rozhodných pro nařízení exekuce podle odvolacího soudu nedotýkají.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž vytýká, že se soudy nezabývaly „otázkou nabytí právní moci exekučního titulu.“ Tvrdí, že mu směnečný platební rozkaz nebyl řádně doručen, neboť „byl … mimo domov“ a „nebyl … ani řádně uvědoměn o uložení zásilky.“ Poukázal na to, že směnka byla zajišťovacím instrumentem pohledávky oprávněného za R., spol. s r. o., na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, přičemž dovolatel vystupuje jen jako aval; je tudíž vyloučeno, aby se oprávněný exekučně domáhal pohledávky po dovolateli před skončením rozvrhového řízení v konkursu. V této souvislosti odkázal na zásady solidarity vyjádřené v §511 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, s tím, že otázku vztahu mezi výstavcem směnky a jejím avalem vyřešil odvolací soud v rozporu s hmotným právem. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II., bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen „o.s.ř.“).
Dovolání není přípustné.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, §130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda exekuce je navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce (výkon rozhodnutí) nařízená nebo navržená jiným způsobem a zda právo není prekludováno.
I když dovolatel zpochybnil (právní) závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu k tomu určeným důvodem (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), učinil tak výlučně výhradami proti skutkovým zjištěním, která – navíc – vnesl do řízení až prostřednictvím mimořádného opravného prostředku (tvrzení, že „byl … mimo domov“ a že „nebyl … ani řádně uvědoměn o uložení zásilky,“ v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně přednesena nejsou a odvolací soud je k dispozici neměl). K uvedeným skutkovým námitkám, o nichž obecně platí, že nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu, nemohl dovolací soud vůbec přihlížet (srov. §241a odst. 4 o.s.ř.).
Okolnost, že oprávněný pohledávku za výstavcem směnky přihlásil do konkursu, skutečně – jak dovodil odvolací soud – nebrání v nařízení exekuce; případné její uspokojení v rozvrhu je důvodem zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 o.s.ř.
Rozpor s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že napadené rozhodnutí posuzovalo výlučně otázky práva procesního (vztah mezi povinným a R., spol. s r. o., soudy neřešily).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2006
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu