ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2199.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2199/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinné R. H., zastoupené advokátem, pro 53.022,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 22 E 1193/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2005, č.j. 26 Co 106/2005-23, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 1. 12. 2004, č.j. 22 E 1193/2004-5, kterým okresní soud nařídil výkon rozhodnutí (platebního výměru oprávněné ze dne 5. 6. 2003, č. 2140300537). Odvolací soud dospěl k závěru, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny, neboť návrh vychází z vykonatelného exekučního titulu, požadovaný způsob výkonu je přípustný i vhodný a nepochybná je i legitimace účastníků řízení. Námitky povinné spočívající v tvrzení, že není dlužnicí oprávněné, shledal odvolací soud bezvýznamnými.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje pouze z ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Setrvává na své námitce, že není dlužnicí oprávněné. V období od 1. 12. 1992 do „konce září 1992“ se s celou rodinou zdržovala ve Spolkové republice Německo a okamžitě po návratu se přihlásila na úřadu práce; dluh na pojistném nemohl vzniknout, a proto nevznikl nárok ani na penále, jež je za nezaplacení pojistného vymáháno. V druhém období, za které má dlužit pojistné, pečovala povinná o zdravotně postižené dítě a nastoupila na mateřskou dovolenou, kterou čerpala až do čtyř let věku dítěte; ani v tomto období nemohl dluh na pojistném vzniknout. Jelikož povinná vždy postupovala v souladu s právními předpisy, penále je vymáháno neoprávněně. Navíc se povinná i její rodina nacházejí v tíživé finanční situaci, a proto nelze předpokládat úspěšnou realizaci výkonu rozhodnutí. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako zjevně bezdůvodné. Uvedla, že povinná nebyla z důvodu pobytu v zahraničí odhlášena z evidence oprávněné, a proto byla povinna platit pojistné. Za období, kdy byla povinná vedena v evidenci na úřadu práce, nebylo pojistné a penále účtováno. Pokud po vyřazení z této evidence pečovala o zdravotně postižené dítě, neohlásila, ani nedoložila tuto péči oprávněné tak, aby za ni pojistné mohl platit stát. Povinná nevyužila možnosti podat námitky proti vyúčtování, nepodala odvolání proti platebním výměrům, ani nepodala žádost o přezkoumání pravomocných platebních výměrů z důvodu dodatečného doložení skutečností rozhodných pro výpočet pojistného, resp. penále. Oprávněná je ze zákona povinna vymáhat na plátci pojistné včetně penále.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení o nařízení exekuce nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem (včetně jeho obsahového vymezení) je pak dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelka však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením samotných námitek vznesených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Namítá-li dovolatelka, že penále je vymáháno neoprávněně, zpochybňuje tím věcnou správnost k výkonu navrženého platebního výměru; ten však soud při nařízení výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat; jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, č.j. 21 Cdo 2020/98, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2000 pod č. 4, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, č.j. 20 Cdo 554/2002, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).
Námitka tíživé sociální situace dovolatelky byla uplatněna teprve v dovolání; jelikož v předchozích stádiích řízení dovolatelka tuto námitku nevznesla, nemůže být její právní posouzení odvolacím soudem nesprávné (na právním posouzení této námitky napadené rozhodnutí nespočívá), a proto rozhodnutí odvolacího soudu nelze ani v tomto směru shledat zásadně významným po právní stránce.
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné náklady v tomto stadiu řízení podle obsahu spisu nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu