ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2272.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2272/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezletilého M. Š., zastoupeného matkou L. Š., proti povinnému Ing. P. Š., zastoupenému advokátem, o běžné a dlužné výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 37 E 471/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 11. 2004, č.j. 24 Co 473/2004-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 15. 9. 2004, č.j. 37 E 471/2004-4, jímž okresní soud nařídil výkon rozhodnutí k vymožení dlužného výživného za období od 1. 8. 2000 do 31. 8. 2004 v částce 39.500,- Kč a běžného výživného pro období od 1. 9. 2004 nadále částkou 2.500,- Kč měsíčně a povinného zavázal k náhradě nákladů výkonu v částce 16.425,- Kč (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V dovolání, jehož rozsah sice ohlašuje slovy „do výroku I. napadeného usnesení“, jež však, posuzováno podle obsahu dovolání, směřuje výlučně proti té části I. výroku rozhodnutí odvolacího soudu, jíž bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku o náhradě nákladů výkonu rozhodnutí, povinný namítá nesprávné právní posouzení výslovně pouze „ve vztahu k nákladům řízení“. Podle jeho názoru totiž měla být i náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně stanovena – jak ostatně s poukazem na to, že by šlo o nepřiměřenou tvrdost ve smyslu ustanovení §151 odst. 2 věty za středníkem o.s.ř., rozhodl krajský soud o náhradě nákladů řízení odvolacího – nikoli podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., nýbrž podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Výtku nesprávného právního posouzení náhrady nákladů výkonu povinný odůvodnil „přesvědčením, že v řízení před soudem prvního stupně nebyla situace jiná“ (než v řízení odvolacím, jehož náklady, jak uvádí krajský soud, byly s ohledem na „jednoduchou povahu tohoto řízení, jakož i míru náročnosti právního zastoupení v něm“ stanoveny podle předpisu o mimosmluvní odměně).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné, a to bez zřetele k povaze takového výroku – tedy bez ohledu na to, zda jde o měnící nebo potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení (před soudem prvního stupně) či o rozhodnutí o nákladech řízení odvolacího (jež ostatně ani není rozhodnutím měnícím či potvrzujícím) – srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, pod poř. č. 88, ročník 2002.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinný tedy právo na náhradu dovolacího řízení nemá, oprávněnému, jenž by jinak na náhradu nákladů tohoto řízení právo měl, tyto náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; takové procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu