ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2325.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2325/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. G. proti povinným 1) J. S., 2) J. S., 3) M. S., zastoupeným advokátkou, a 4) H. S., za účasti vydražitele B. CH., s.r.o., pro 200.000,-Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 Nc 2738//2003, o dovolání povinných 1) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005, č.j. 20 Co 260/2005-16, takto:
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud odmítl odvolání povinného 3) proti usnesení ze dne 25. 3. 2005, č.j. Ex 949/03-119, jímž soudní exekutor Mgr. D. K., k označeným nemovitostem udělil příklep vydražiteli (B. CH., s.r.o.) a stanovil mu lhůtu k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a složenou jistotou, jako odvolání podané tím, kdo k němu nebyl oprávněn [§218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)]. Odvolací soud vycházel z toho, že k podání odvolání proti usnesení o příklepu vydražené nemovitosti jsou legitimováni jen ti účastníci řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (exekuce), kteří byli přítomni při dražbě a vznesli námitky popřípadě ti, jimž nebyla doručena dražební vyhláška a proto se nemohli účastnit dražby. Povinný 3) tyto podmínky nesplňuje.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní 1) a 3) dovoláním. V něm namítali, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §336k odst.1, 2 o.s.ř., neboť podmínka „kteří proti udělení příklepu vznesli námitky“, se váže jen k osobám dražitelů. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87a násl. zák. č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu