ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2436.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 2436/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. K., zastoupené advokátem, proti povinné České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, pro 821,- Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 3942/2000, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 4. 2004, č.j. 29 Co 172/2004-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud podle §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), vyhověl návrhu, aby na místo dosavadní povinné „České republiky – Okresního úřadu v Č. L. vstoupila do řízení Česká republika – Ministerstvo financí“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
O vstupu nabyvatele práva nebo povinnosti do řízení podle §107a o.s.ř. lze rozhodnout, jestliže po zahájení řízení nastane právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení na jinou osobu. Je-li (jako v souzené věci) účastník řízení – Česká republika – totožný a podle názoru soudu došlo pouze k přechodu příslušnosti k hospodaření z jedné organizační složky státu na druhou, soud o tom rozhodnutí nevydává a v řízení bez dalšího jedná s organizační složkou příslušnou podle §21a o.s.ř. Napadené usnesení je proto třeba podle obsahu, byť je krajským soudem odůvodněno poukazem na ustanovení §107a o.s.ř., posuzovat nikoli jako rozhodnutí podle uvedeného ustanovení, nýbrž jako (nadbytečně vydané) rozhodnutí konstatující příslušnost Ministerstva financí vystupovat v řízení za stát.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení řešící otázku, která z organizačních složek státu je oprávněna za stát vystupovat, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61) a nemá ani povahu měnícího nebo potvrzujícího rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že povinné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly (§243b odst. 5, věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á
předsedkyně senátu