ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2760.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2760/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. D., zastoupené advokátkou, proti povinnému V. D., zastoupenému advokátem, srážkami ze mzdy pro 126.224,21 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. E 5298/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 7. 2002, č.j. 9 Co 179/2002-38, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 7. 2002, č.j. 9 Co 179/2002-38, jímž Okresní soud v Chomutově nařídil podle svého rozsudku ze dne 23. 6. 2000, č.j. 8 C 705/96-20, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 5. 2001, č.j. 11 Co 809/2000-39, k vydobytí pohledávky 126.224,21 Kč výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (příjmu), na kterou má povinný nárok u označeného plátce. Pokud povinný proti vymáhané pohledávce uplatnil k započtení svoji pohledávku 132.828,21 Kč za oprávněnou, odkázal ho odvolací soud na řízení o zastavení výkonu rozhodnutí s vysvětlením, že v dané fázi vykonávacího řízení k takové námitce přihlédnout nelze.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž ohlásil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř“) spočívající v nesprávném právním posouzení věci. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že námitka zániku vymáhaného práva započtením jeho pohledávky za oprávněnou je v řízení, které nařízení výkonu rozhodnutí předchází, použitelná a soud by se měl takovou obranou povinného zabývat. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II., bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. §238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, kterým soud prvního stupně výkon nařídil, nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), jímž dovolatel – pokud brojí proti závěru odvolacího soudu o bezcennosti námitky započtení v řízení, jež nařízení výkonu předchází – správnost rozhodnutí poměřuje. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu dané otázky – je dovolací soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Dovolatelem zpochybněnou otázku – zkoumá-li soud při věcném posuzování návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), zda právo přiznané exekučním titulem zaniklo započtením pohledávky povinné za oprávněným – vyřešil odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou. Soudní praxe vychází z názoru, že v období rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) se nezkoumá, zda a v jaké míře povinný plnil oprávněnému, popřípadě zda došlo k zániku vymáhané pohledávky některým ze způsobů stanovených hmotným právem (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981 „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Okolnost, že právo oprávněné po vydání podkladového rozhodnutí zaniklo, může být rozhodná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. §268 odst. 1 písm. g/, §269 odst. 1 o.s.ř.).
Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Oprávněné, jíž by příslušela náhrada, však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. Vladimír Mikušek, v.r.
předseda senátu