ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.2909.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 2909/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné T. 02 C. R., a. s., proti povinnému L. O., pro 11.213,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 1 Nc 2137/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, č.j. 31 Co 52/2005-23, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, č.j. 31 Co 52/2005-23, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Ve výroku uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 11. 2. 2004, č.j. 1 Nc 2137/2004-8, jímž Okresní soud Praha - západ nařídil podle rozhodnutí Č. t. ú., odboru pro oblast P., z 18. 6. 2001, č.j. 083427/2001-631/Čeč/G, k vydobytí pohledávky 11.213,70 Kč s 8 % úroky z prodlení od 16. 5. 2001 do zaplacení na majetek povinného exekuci, tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud zjistil, že k exekuci navržené rozhodnutí (§40 odst. 1 písm. e/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) se stalo vykonatelným dne 26. 7. 2001. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve lhůtě uvedené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/ ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a jelikož tato lhůta uplynula, aniž byl výkon realizován, nelze exekuci nařídit.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“). Právo na úhradu za poskytnuté telekomunikační služby, jež přiznává předmětné správní rozhodnutí, podléhá – argumentuje dovolatelka – promlčení, takže ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nemůže být použito. Navrhla proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – je důvodné, protože odvolací soud své rozhodnutí založil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením ze dne 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. Velký senát Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, uzavřel, že při soudním výkonu (exekuci) rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo oprávněné přiznáno právo, jež podle příslušných hmotněprávních ustanovení podléhá promlčení, se ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Za této situace nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je správné, a proto je Nejvyšší soud zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem vysloveným shora (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v.r.
předseda senátu