ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3149.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3149/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné I. S., zastoupené advokátem, proti povinnému J. S., zastoupenému advokátkou, vyklizením nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 E 814/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26.7.2005, č.j. 22 Co 302/2005-89, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Na náhradě nákladů dovolacího řízení je povinný povinen zaplatit oprávněné 700,- Kč, k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí vyklizením označené nemovitosti, když se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že exekuční titul – rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 12.2.2003, č.j. 11 C 958/2002-44, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 11.11.2003, č.j. 28 Co 210/2003-74, je podkladem pro výkon rozhodnutí vyklizením.
Povinný (zastoupen advokátem) ve včasném dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu „vychází z pochybení ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutková zjištění a z nich vyplývající skutkový závěr, jenž byl podkladem pro rozhodnutí odvolacího soudu, je vadný“. Odvolacímu soudu vytkl, že se nezabýval jeho námitkami, nebral v úvahu, že vykonávané rozhodnutí je v rozporu s dobrými mravy, neboť dle jeho přesvědčení nájemní smlouva „de facto“ existuje, v důsledku čehož jeho právo bydlení ve vyklizované nemovitosti dále trvá; předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí tedy dle jeho přesvědčení nebyly splněny, neboť by „měl mít min. nárok na náhradní bydlení“. Současně navrhl odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Oprávněná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání coby nepřípustného.
Dovolání vskutku přípustné není.
Podle §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí; odstavec 2 téhož ustanovení stanoví, že §237 odst. 1 a 3 o.s.ř. zde platí obdobně.
Z toho plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v §237 odst. 1 písm. a/ až c/ o.s.ř.
Jelikož napadené usnesení není měnícím (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Aby mohlo být dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., musel by však dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu.
Dovolací přezkum, předjímaný tímto ustanovením, je tím předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilý dovolací důvod představuje ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), lze to, zda rozhodnutí je zásadního právního významu, posuzovat jen z hlediska těch námitek obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.
Podle ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Konkrétní argument ve prospěch názoru, že tyto podmínky jsou v daném případě splněny, dovolatel nenabídl (vzhledem k zaujatému názoru, že je dovolání přípustné dle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. bez dalšího). Hodnocením námitek, jež dovolatel v dovolání vznesl, k závěru o jejich splnění dospět nelze rovněž, neboť směřují nepřípadně proti rozhodnutí vydanému v nalézacím řízení.
Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud, při posuzování otázek, jež ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí posuzovat lze, uplatnil - ve svém výsledku - závěry nestandardní resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe; o rozpor s hmotným právem nemůže jít už vůbec, neboť dovolání směřuje do oblasti práva procesního.
Dovolatel se mýlí, má-li zato, že lze v rámci vykonávacího řízení zohlednit případnou správnost vykonávaného rozhodnutí anebo jeho rozpor s dobrými mravy. Soudní praxe opakovanně dovodila opak.
Není-li dostupný závěr, že dovoláním napadené rozhodnutí je zásadního významu po právní stránce, není dovolání přípustné ani z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.
Protože ostatní možnosti založit přípustnost dovolání byly vyloučeny již dříve, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5, §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §146 odst. 2, věty první (per analogiam), §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že dovolací řízení bylo zahájeno (podáním dovolání) dne 16.11.2005, určuje se odměna podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné dnem 1. ledna 2001 (ustanovení §21 vyhlášky).
Oprávněné přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení spočívající v nákladech advokátního zastoupení (jedná-li se o výkon rozhodnutí vyklizením nemovitosti) v částce 625,- Kč představující 50 % sazbu odměny za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 1 písm. a/ bod 2., §14 odst. 1, §15 vyhlášky) - sníženou o 50% podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu