ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.3171.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 3171/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného R. K., zastoupeného advokátem, proti povinné S. C., spol. s r.o., zastoupené advokátem, pro 260.000,- Kč, přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 7643/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 7. 2005, č.j. 25 Co 105/2005-94, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2005, č.j. E 7643/2004-79, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 10. 3. 2004, č.j. E 7643/2004-15, na podkladě notářského zápisu JUDr. Z. R. ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. NZ 263/2002). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že pohledávka namítnutá k započtení nevznikla, neboť ručitelský závazek oprávněného, obsažený ve smlouvě o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu, nebyl do vlastní smlouvy o převodu obchodního podílu převzat.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinná namítá, že ručitelský závazek oprávněného nemusel a ani nemohl být do smlouvy o převodu obchodního podílu zahrnut, neboť nebyl součástí textu této smlouvy, sjednaného v čl. 2 dohody o uzavření budoucí smlouvy o převodu obchodního podílu; byl obsažen v samostatném čl. 3 této dohody. Nezávislost ručitelského závazku vyplývá i z okolnosti, že smlouva o převodu obchodního podílu měla být uzavřena do 31. 7. 2002 (k jejímu uzavření došlo 30. 7. 2002), zatímco právo na snížení kupní ceny se odvíjelo od nezaplacení pohledávek v termínu do 31. 12. 2002; možnost snížení kupní ceny tak stojí mimo smlouvu o převodu obchodního podílu. Ostatně i oprávněný v následné korespondenci mezi stranami a v průběhu soudního řízení zpochybňoval vždy pouze nedobytnost neuhrazených pohledávek a byl si tedy vědom toho, že povinná má právo na snížení kupní ceny. Ujednání o korekci kupní ceny navíc sám navrhl, a to zřejmě proto, že absence fixní ceny by mohla vadit daňovým orgánům. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Je přesvědčen, že ujednání smlouvy o smlouvě budoucí o jeho odpovědnosti za nedobytné pohledávky dává účastníkům pouze vymožitelné právo na to, aby toto ustanovení bylo součástí smlouvy o převodu obchodního podílu. Jelikož se tak nestalo a povinná se nedomáhala určení obsahu smlouvy soudem, nemůže se nyní práva na snížení kupní ceny dovolávat.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005, neboť – jak se podává z odůvodnění napadeného rozhodnutí – odvolací řízení bylo provedeno podle procesních předpisů účinných do tohoto dne (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. – jež podle §238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Námitkou, že čl. 3 dohody o uzavření budoucí smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 17. 7. 2002 není součástí samotného textu smlouvy o převodu obchodního podílu uvedeného v čl. 2 této dohody a ve smlouvě o převodu obchodního podílu proto nemusel být obsažen, dovolatelka (implicitně) zpochybňuje výklad této dohody zaujatý soudy obou stupňů, podle něhož i ručení oprávněného za nedobytné pohledávky a právo povinné na snížení kupní ceny má být obsaženo ve smlouvě o převodu obchodního podílu. Tento závěr však není způsobilý založit přípustnost dovolání, neboť postrádá judikatorní přesah. Zodpovězení otázky, zda ujednání čl. 3 dohody lze vyložit tak, že v něm uvedená ujednání mají být obsažena ve smlouvě o převodu obchodního podílu, záleží na individuálním posouzení konkrétní smlouvy. Při tomto posouzení jde o jedinečný případ; význam jeho řešení posuzovaný z hlediska přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu nepřesahuje souzenou věc (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 1117/2004). Současně je zmíněný závěr závěrem skutkovým, a tedy napadnutelný prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241 odst. 3 o.s.ř., jež je ovšem k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. l písm. c/ o.s.ř. důvodem nezpůsobilým (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 2000 pod č. 73).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. Oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu, náklady nevznikly; za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva přitom nelze považovat náklady spojené s vyjádřením k dovolání, jež svým obsahem k výsledku dovolacího řízení nevedlo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu