ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.485.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 485/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. Š., proti povinné V. M., pro výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 15 E 116/2004, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2004, č.j. 11 Co 616/2004-67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinná napadla dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud změnil usnesení ze dne 2. 6. 2004, č.j. 15 E 116/2004-10, tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2002, č.j. 11 Co 355/2002-269) zamítl.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“).
Přípustnost dovolání podle uvedených ustanovení je kategorií objektivní, jež se pojí s povahou napadeného rozhodnutí (dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není přípustné jako takové, bez ohledu na osobu, která je podala). Posouzením „subjektivní“ přípustnosti dovolání, jež zkoumání přípustnosti z objektivního hlediska předchází, je oproti tomu řešena otázka, který z účastníků je v daném případě oprávněn – ve smyslu §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. b) o.s.ř. – dovolání podat. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení (§240 odst. 1, věta první, o.s.ř.), nelze dovozovat, že by dovolání s předpokládanými účinky mohl podat kterýkoli z nich. Z povahy dovolání jakožto (mimořádného) opravného prostředku totiž plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí účastníku, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla tímto rozhodnutím způsobena na jeho právech určitá újma, již lze odstranit kasací napadeného rozhodnutí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 3/1998 pod č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 1/2000 pod č. 7, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2000 pod č. 138, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 20 Cdo 553/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2001 pod č. 28).
Dovolatelce rozhodnutím, kterým odvolací soud změnil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh zamítl, újma nevznikla.
Nejvyšší soud proto – bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. b/ o.s.ř.); splnění podmínky obligatorního zastoupení není třeba v takovém případě vyžadovat (srov. §241b odst. 2 o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. (povinná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá právo na náhradu nákladů řízení a oprávněnému prokazatelné náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. července 2006
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu