ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.612.2005.1
sp. zn. 20 Cdo 612/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v právní věci žalobkyně A. M., zastoupené advokátem, proti žalované V. z. p. Č. r., o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 6 C 145/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 26. 10. 2004, č.j. 40 Co 662/2004-106, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem potvrdil krajský soud rozsudek, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení nemovitostí z exekuce. Dospěl k závěru, že podmínka, aby věřiteli jednoho z manželů byl znám obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů podle §143a odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), a podle §267 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), není splněna pouze tím, že smlouva je veřejně přístupná ve sbírce listin katastru nemovitostí a každý má právo do ní nahlédnout a zjistit její obsah. Po věřiteli nelze požadovat, aby již v době vzniku pohledávky „pátral“ v katastru nemovitostí po existenci smlouvy upravující zákonné majetkové společenství manželů.
V dovolání – jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – žalobkyně namítá nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčena, že vložením smlouvy o zúžení společného jmění manželů do katastru nemovitostí učinila vše, aby obsah této smlouvy byl dostupný každému budoucímu věřiteli jejího manžela; další aktivitu ve vztahu k budoucím věřitelům jejího manžela, o kterých objektivně vůbec nemůže vědět, po ní nelze spravedlivě požadovat. Navrhla, aby napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření navrhla odmítnutí dovolání pro nepřípustnost, resp. jeho zamítnutí, pokud bude napadený rozsudek meritorně přezkoumán a shledán správným.
Dovolání je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. přípustné, protože napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten se připíná k otázce, jejíž řešení prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolatelka zpochybnila, tj. k otázce, zda k vědomosti věřitele o obsahu smlouvy o zúžení společného jmění manželů ohledně nemovitostí ve smyslu §143a odst. 4 obč. zák. a §267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. postačí veřejná přístupnost této smlouvy ve sbírce listin katastru nemovitostí. Tuto otázku Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dosud výslovně neřešil.
Podle §143a odst. 1 obč. zák. mohou manželé smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění manželů. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestliže je předmětem smlouvy nemovitost, která již náleží do společného jmění manželů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
Podle §143a odst. 4 obč. zák. se manželé mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestliže je jí obsah této smlouvy znám.
Podle §267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. se obdobně podle odstavce 1 (tedy podáním vylučovací žaloby) postupuje, byl-li nařízeným výkonem rozhodnutí postižen majetek patřící do společného jmění manželů nebo který se považuje za součást společného jmění manželů (§262a odst. 1), avšak vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů při používání majetku, který podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů nebo podle smlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství nepatřil do společného jmění manželů, a oprávněnému byl v době vzniku vymáhané pohledávky znám obsah smlouvy.
Se závěrem odvolacího soudu, že podmínka, aby třetí osobě byl obsah smlouvy o zúžení společného jmění manželů znám, není splněna pouze tím, že tato smlouva je součástí sbírky listin katastru nemovitostí a je vyznačena na příslušném listu vlastnictví, je třeba se ztotožnit. Citovaná ustanovení vyžadují, aby třetí osobě byla známa nejen sama existence smlouvy, nýbrž i její „obsah“; tato podmínka ovšem není splněna pouhým vyznačením této smlouvy na listu vlastnictví katastru nemovitostí. Skutečnost, že katastr nemovitostí je veřejně přístupný, každý do něj může nahlížet a pořizovat si z něho opisy a výpisy (§21 odst. 1 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky /katastrální zákon/ ve znění pozdějších předpisů), ještě neznamená vědomost konkrétní osoby o obsahu listin v něm založených; ustanovení §143a odst. 4 obč. zák. a §267 odst. 2 písm. a) o.s.ř. totiž vyžadují skutečnou vědomost o obsahu smlouvy, nikoli jen (právní a faktickou) možnost se s obsahem smlouvy seznámit při vynaložení obvyklé péče. K témuž závěru dospívá ustálená soudní praxe i ve vztahu ke skutečné, nikoli jen možné vědomosti oprávněného o vzniku bezdůvodného obohacení podle §107 odst. 1 obč. zák. (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 22. 11. 1985, sp. zn. Cpj 48/85, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 1986 pod č. 25, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 1978, sp. zn. 2 Cz 35/77, uveřejněný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů ČSSR, ČSR a SSR 1970 – 1983, SEVT Praha 1986, str. 649). Rozlišuje-li občanský zákoník situace, kdy je třeba, aby určitá osoba o určité skutečnosti „věděla“ (např. §33 odst. 3, §33b odst. 5, §558, §562, §616 odst. 3 obč. zák.), od situací, kdy postačí, aby o nich „mohla vědět“ (např. §20 odst. 2, §485 odst. 2 obč. zák.), nelze tyto situace zaměňovat a dovozovat, že i v prvním případě postačí, že dotyčná osoba o určité skutečnosti mohla (při vynaložení obvyklé péče) vědět. Od toho, kdo s někým vstupuje do právního vztahu, ostatně nelze důvodně požadovat, aby před uzavřením smlouvy zjišťoval z katastru nemovitostí, zda nedošlo k uzavření smlouvy o zúžení společného jmění manželů.
Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu napadený rozsudek zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, větu první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř.; žalované, jež by měla na jejich náhradu právo, náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2006
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu