ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.614.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 614/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného Magistrátu města P., proti povinnému P. S., o nařízení exekuce, pro 40.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 Nc 12783/2005, o dovolání oprávněného a soudního exekutora JUDr. L. N. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 23 Co 435/2005-21, takto:
I. Dovolání JUDr. Ladislava Navrátila, soudního exekutora se sídlem Exekutorského úřadu v P., se odmítá.
II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. listopadu 2005, č. j. 23 Co 435/2005-21, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím zrušil usnesení soudu prvního stupně, kterým byla nařízena exekuce, jejímž provedením byl pověřen určený soudní exekutor a řízení zastavil. Odvolací soud současně rozhodl o nákladech exekučního řízení tak, že žádný z účastníků řízení nemá na jejich náhradu právo a JUDr. L. N., soudnímu exekutorovi se sídlem v P., právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznal. Je toho názoru, že z platné právní úpravy neplyne Magistrátu města P., jakožto orgánu územní samosprávné jednotky, oprávnění stát se účastníkem řízení pro případ vymáhání pokut uložených v přestupkovém řízení. Pokutu podle přestupkového rozhodnutí sice může vymáhat orgán obce, ale pokud již orgán obce přikročí k vymáhání cestou výkonu rozhodnutí, má se tak stát jménem obce. Co do nákladů exekučního řízení odvolací soud uzavřel, že nelze navrhovateli pro jeho nezpůsobilost být účastníkem řízení uložit povinnost k náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce.
Exekutor v dovolání proti výroku o nákladech exekučního řízení, namítl, že pokud byl exekutor pověřen provedením exekuce, vzniká mu nárok na úplatu, za niž tuto činnost provozuje.
Oprávněný v dovolání namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)]. Je toho názoru, že Magistrát města P. má způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ustanovení §19, věty za středníkem o.s.ř., zejména pak s poukazem na ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 337/1992 Sb.“).
Dovolání exekutora do nákladové části napadeného rozhodnutí není podle ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5/2005, pod poř. č. 70). Dovolacímu soudu proto nezbylo, nežli jeho dovolání postupem předpokládaným §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout.
Dovolání oprávněného je přípustné (§236 odst. 1 o.s.ř.), jelikož směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soud prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno (§239 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), a je také i důvodné.
Při přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu je dovolací soud vázán důvody (včetně jejich konkrétního vymezení), které byly dovoláním uplatněny; je-li dovolání přípustné – jako v projednávaném případě – přihlédne dovolací soud z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Protože uvedené vady namítány nebyly a ze spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení závěru odvolacího soudu o nedostatku způsobilosti Magistrátu města P. být účastníkem vykonávacího (exekučního) řízení.
S odvolacím soudem nutno souhlasit, že podá-li návrh na nařízení výkonu rozhodnutí osoba, jež není způsobilým účastníkem řízení, jde o nedostatek podmínky řízení, který je svojí povahou neodstranitelný; k tomuto nedostatku je povinen soud kdykoliv za řízení přihlédnout, a jeho důsledkem (ve stadiu řízení o nařízení výkonu) je, že řízení zastaví (§104 odst.1, §254 odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud vycházel správně i z ustanovení §19 o.s.ř., podle něhož způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti. Podle téhož ustanovení (část věty za středníkem) tuto způsobilost má však i ten, komu ji zákon přiznává.
Při projednávání přestupků (z něhož vychází vykonávané exekuční tituly) se postupuje podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu (dále jen zákon „č. 200/1990 Sb.“), a to podle jeho části třetí, označené „Řízení o přestupcích“; k projednání jsou povolány – mimo jiné – obecní úřady nebo zvláštní orgány obcí (§52 a §53 odst. 4 uvedeného zákona).
Podle ustanovení §51 zákona č. 200/1990 Sb. platí, že není-li v tomto nebo jiném zákoně stanoveno jinak, vztahují se na řízení o přestupcích obecné předpisy o správním řízení a §88 odst. 2 uvedeného zákona ve znění účinném do 31. prosince 2005 stanovil, že správní orgán příslušný k výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek, o nároku na náhradu škody a o náhradě nákladů řízení postupuje při výkonu těchto rozhodnutí podle zákona o správě daní a poplatků (nyní srov. §105 odst. 2 a 106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu ve znění pozdějších předpisů).
Podle ustanovení §1 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění účinném k okamžiku rozhodování odvolacího soudu, upravuje tento zákon správu daní, poplatků, odvodů, záloh na tyto příjmy a odvodů za porušení rozpočtové kázně, které jsou příjmem státního rozpočtu České republiky, rozpočtů obcí, rozpočtů okresních úřadů, a státních fondů České republiky. Správou daně se podle §1 odst. 2 rozumí právo činit opatření potřebná ke správnému a úplnému zjištění, stanovení a splnění daňových povinností, zejména právo vyhledávat daňové subjekty, daně vyměřit, vybrat, vyúčtovat, vymáhat nebo kontrolovat podle tohoto zákona jejich splnění ve stanovené výši a době. Za správce daně zákon pokládá (§1 odst. 3) územní finanční orgány a další správní a jiné státní orgány České republiky, jakož i orgány obcí v České republice věcně příslušné podle zvláštních zákonů ke správě daní. Je-li zvláštním zákonem správci daně svěřeno vybírání odvodů a poplatků sankční povahy, pokut a penále neuvedených v odst. 1 a jsou-li tyto příjmy odváděny do rozpočtu republiky, do územních rozpočtů a fondů, postupuje se při jejich placení i vymáhání podle části šesté uvedeného zákona, s výjimkou ustanovení §63 odst. 2 až 6, §67 až 69, §71 a 72. Při postupu podle části šesté se použijí i ustanovení ostatních částí zákona, pokud jsou k uplatnění části šesté nezbytné (§1 odst. 4 zákona). Podle věty druhé §1 odst. 2 uvedeného zákona má správce daně způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost. Tuto způsobilost má tedy i tehdy, když sám – je-li jím jako v daném případě orgán obce – způsobilost mít práva a povinnosti nemá (obdobně srov. R 56/2000 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 20 Cdo 998/2003).
Právní názor odvolacího soudu, který uplatnil při svém rozhodování, tedy správný není, a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. oprávněný uplatnil právem.
Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o.s.ř).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem, o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v poměrech hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. května 2006
JUDr. František I š t v á n e k , v.r.
předseda senátu