ECLI:CZ:NS:2006:20.CDO.797.2006.1
sp. zn. 20 Cdo 797/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné: O., s r.o., zastoupené advokátem, proti povinné: N. S., zastoupené opatrovníkem Mgr. J. K., pro 2 550,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 12890/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. 4. 2005, č. j. 23 Co 193/2005-8, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 29. 4. 2005, č. j. 23 Co 193/2005-8, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 z 1. 4. 2005, č. j. 13 Nc 12890/2005-3, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 1. 4. 2005, č. j. 13 Nc 12890/2005-3, jímž obvodní soud zamítl návrh na nařízení exekuce na majetek povinné na základě exekučního titulu - vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu z 24. 10. 2001, zn. 125802/2001-635.1/VH. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí, jehož exekuce byla navržena (§274 písm. f/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), nabylo právní moci a uplynutím lhůty k plnění se stalo vykonatelným dne 18. 12. 2001. Protože rozhodnutí správního orgánu lze vykonat jen ve tříleté lhůtě stanovené v §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení /správní řád/, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 71/1967 Sb.“), a poněvadž tato lhůta marně uplynula dne 18. 12. 2004, je podle názoru odvolacího soudu namístě usnesení obvodního soudu, jímž byl návrh na nařízení exekuce zamítnut, potvrdit.
V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Oproti soudům obou stupňů má zato, že ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. v exekučním řízení být použito nemůže, jelikož vykonávané správní rozhodnutí přiznává právo soukromoprávní povahy (právo na zaplacení úhrady za poskytnuté telekomunikační služby), jehož promlčecí doba je upravena zvláštním právním předpisem (§101 a §110 odst. 1, věta první občanského zákoníku). Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).
Dovolání (přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř.) je důvodné, protože odvolací soud své rozhodnutí postavil na dosud obecně přijímaném výkladu ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., jenž však byl – v případech, o který jde i v dané věci – radikálně změněn usnesením ze 16. 2. 2005, sp. zn. 31 Cdo 1966/2004, uveřejněným v časopise Soudní judikatura 5/2005 pod č. 82. V tomto rozhodnutí, na něž dovolací soud v plném rozsahu odkazuje, dospěl velký senát Nejvyššího soudu k závěru, že při soudním výkonu (a tedy i exekuci) rozhodnutí správního úřadu, jímž bylo oprávněnému přiznáno právo, podléhající podle příslušných hmotněprávních ustanovení promlčení, se ustanovení §71 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb. nepoužije.
Za stavu, kdy nelze dovodit, že napadené rozhodnutí je správné, je Nejvyšší soud, i s rozhodnutím soudu prvního stupně, pro něž platí výše uvedené důvody obdobně, zrušil a věc obvodnímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Soudy nižších stupňů jsou právním názorem soudu dovolacího vázány (§243d odst. 1, věta první, o.s.ř.).
V novém usnesení o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dosavadního, a tedy i dovolacího řízení (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu