ECLI:CZ:NS:2006:20.ND.106.2005.1
sp. zn. 20 Nd 106/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v právní věci žalobkyně Ing. K. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. J. H., zastoupenému advokátkou, o výživné manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 61/2004, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 18 C 61/2004 se k projednání a rozhodnutí přikazuje Okresnímu soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Podáním z 18. 2. 2004 žalobkyně navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Okresnímu soudu v Ostravě. Svůj návrh odůvodnila tím, že „účast u jednání v Praze představuje celodenní pobyt mimo bydliště, což si v současnosti nemůže dovolit, jelikož nemá zajištěno celodenní hlídání dětí“, zatímco péči o ně na několik hodin pro případ účasti při jednání u Okresního soudu v Ostravě zajištěnu má. Dosavadní důvod k tomu, aby věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 10 (kterému byla věc postoupena Okresním soudem v Ostravě, u něhož byla žaloba původně podána, a který se /vzhledem k tehdejšímu faktickému pobytu žalovaného/ považoval za soud z hlediska ustanovení §84 o.s.ř. místně nepříslušný) přitom odpadl, jelikož žalovaný v průběhu řízení ztratil zaměstnání v Praze, kde přechodně bydlel, a odstěhoval se ke svým rodičům do trvalého bydliště v okrese Šumperk.
Žalovaný – s odůvodněním, že vzdálenost mezi S. a Prahou i Ostravou je „takřka totožná“ – s návrhem nesouhlasil.
Podle §12 odst. 2 občanského soudního řádu v platném znění (dále též jen „o.s.ř.“) může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, neboť je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, jemuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V daném případě žalobkyně kvalifikovaný důvod (jehož existenci protistrana ostatně ani nepopírá) pro delegaci věci má; naopak, důvod nesouhlasu žalovaného, a to jak ve srovnání s povahou důvodu navržené delegace, tak ve vztahu k jeho přibližně stejné dosažitelnosti obou soudů (kterou sám potvrzuje) relevantní není. Protože se tedy přikázání věci v poměrech žalovaného nijak zásadně nepříznivě neprojeví, bylo návrhu vyhověno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. dubna 2006
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.
předseda senátu