ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1283.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1283/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápla a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně S. Č. proti žalované R., a.s., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp.zn. 11 C 323/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2004 č.j. 11 Co 243/2004-45, takto:
I. Dovolání žalované se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 25.9.2001 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvod k výpovědi spatřovala v tom, že „v souvislosti s nedostatkem zakázek dojde za účelem zvýšení efektivnosti práce ke zrušení funkce referent obrany a ostrahy (technický pracovník III.),“ kterou žalobkyně vykonávala.
Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že byla členkou závodního výboru základní organizace odborového svazu pracovníků hornictví, geologie a naftového průmyslu, který k žádosti žalované ze dne 25.9.2001 odmítl udělit svůj předchozí souhlas s výpovědí ve smyslu ustanovení §59 odst. 2 zák. práce. Kromě toho namítala, že „s ohledem na široce sjednané místo výkonu práce“ má „pochybnost o tom, že nabídková povinnost byla řádně splněna“.
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 27.11.2003 č.j. 11 C 323/2002-27 žalobu zamítl a žalobkyni uložil, aby zaplatila žalované 5.825,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta. Ve věci samé vycházel ze zjištění, že o souhlas s výpovědí požádala vedoucí personálního oddělení B. a že „otázku nesouhlasu závodního výboru s touto výpovědí soud vyřešil, když má zato, že následným souhlasem závodního výboru byla tato vada zhojena a výpověď je platně dána“. Podle názoru soudu prvního stupně volná pracovní místa dělníka-pěstitele na dobu určitou, místo v technické přípravě výroby a místo projektanta na dobu určitou nebyly pro žalobkyni prací vhodnou, a proto „nabídková povinnost zaměstnavatele je splněna už tím, že zaměstnanci, jemuž byla dána výpověď, nebyla nabídnuta žádná vhodná práce, neboť žádná taková nebyla u žalované k dispozici“.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9.12.2004 č.j. 11 Co 243/2004-45 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni žalovanou dne 25.9.2001 je neplatná, a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni 1.000,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 1.000,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud přisvědčil námitce žalobkyně, že „absenci předchozího souhlasu odborového orgánu s výpovědí, nelze zhojit následným jeho souhlasem“. Otázkou, zda ve smyslu ustanovení §59 odst. 4 zák. práce bylo možno po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnance přesto zaměstnával, se však podle názoru odvolacího soudu „nebylo třeba zabývat, neboť nebyla splněna další podmínka výpovědi spočívající ve splnění nabídkové povinnosti“. Žalovaná totiž měla ke dni dání výpovědi volné pracovní místo „dělníka - pěstitele na dobu určitou“, které podle názoru odvolacího soudu lze považovat „za práci vhodnou i když při ní kvalifikace žalobkyně využívána nebude“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Připustila, že „v organizační struktuře žalované bylo ke dni 25.9.2001 volné pouze jednou pracovní místo a to ,dělník - pěstitel‘ s pracovním poměrem na dobu určitou“. „Nedílnou součástí pracovní náplně“ tohoto pracovního místa však bylo i provádění prořezávek za pomocí ručních pil, motorových pil a křovinořezů. Práce s touto mechanizací byla v rozhodné době upravena vyhláškou č. 42/1985 Sb., o zajištění bezpečnosti práce s ručními, motorovými, řetězovými pilami, a v návaznosti na tuto vyhlášku i interní normou žalované ze dne 17.3.1998 označené jako „Technologický postup o zajištění bezpečnosti práce s ručními motorovými pilami a křovinořezy v R., a.s.“. Výkonem funkce obsluhy předmětné mechanizace mohli být pověřováni pouze muži (§7 odst. 1 vyhlášky č. 42/1985 Sb.), a práce s ručními motorovými pilami a křovinořezy byla v rozhodné době obecně zakázána všem ženám na základě ustanovení §1 písm. b) bod 2 vyhlášky č. 261/1997 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázané všem ženám, těhotným ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání. Z těchto důvodů žalovaná nemohla žalobkyni nabídnout pracovní místo „dělník - pěstitel“, i když bylo volné, neboť obecně závazné právní předpisy platné v době doručení výpovědi výkon této práce ženám přímo zakazovaly. Žalovaná navrhla, aby „k prokázání uvedených tvrzení“ byl proveden důkaz obsahem pracovní náplně pracovního místa „dělník - pěstitel“, obsahem „Technologického postupu o zajištění bezpečnosti práce s ručními motorovými pilami a křovinořezy v R., a.s.“, a poté aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně uvedla, že po celou dobu trvání jejího pracovního poměru nebyl druh práce „dělník - pěstitel“ jiným druhem práce než druh práce „dělnice - pěstitelka“, a uvedenou práci vykonávali muži i ženy. Druh pracovního prostředku, který k této činnosti nesměly užívat ženy a který k této činnosti mohou užívat muži, není podle jejího názoru právně relevantní. Za rozhodující však považovala skutečnost, že tvrzení o tom, že volné pracovní místo „dělník - pěstitel“ mohl zastávat pouze muž, se objevuje poprvé v dovolání. Jedná se tudíž o novou skutečnost, která zde byla uplatněna a souběžně s tím se poprvé navrhuje provedení nových důkazů ve věci samé, což je v rozporu s ustanovením §241a o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §46 odst. 2 zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pokud nejde o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, pouze tehdy, jestliže
a) nemá možnost ho dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště, a to ani po předchozí průpravě,
b) zaměstnanec není ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel nabídl v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo v jeho bydlišti, nebo podrobit se předchozí průpravě pro tuto jinou práci.
Stane-li se zaměstnanec v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, je zaměstnavatel povinen podle ustanovení §46 odst. 2 písm. b) zák. práce učinit zaměstnanci nabídku jiné pro něho vhodné práce především na dobu neurčitou; nemá-li zaměstnavatel takovou práci bez časového omezení v době výpovědi prokazatelně k dispozici, ale má reálnou potřebu výkonu práce, která je pro zaměstnance vhodná, pouze na určitou, předem stanovenou dobu, musí nabídnout zaměstnanci změnu sjednaného druhu práce na dobu určitou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 1. 2003 sp. zn. 21 Cdo 1322/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2003, pod poř.č. 74).
V projednávané věci žalovaná dala žalobkyni výpověď podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce „z důvodu nadbytečnosti“ proto, že „v souvislosti s nedostatkem zakázek dojde za účelem zvýšení efektivnosti práce ke zrušení funkce referent obrany a ostrahy (technický pracovník III)“, a žalovaná nemůže žalobkyni nabídnout jinou práci.
Podstatou námitek dovolatelky je, že sice nezpochybňuje zjištění, že žalovaná měla ke dni dání výpovědi volné pracovní místo „dělníka - pěstitele na dobu určitou“, nesouhlasí však se závěrem, že tuto práci „dělníka - pěstitele na dobu určitou“ lze považovat podle názoru odvolacího soudu za práci pro žalobkyni vhodnou.
I když žalovaná kromě jiného uvedla, že nemůže souhlasit s právním závěrem odvolacího soudu, že nesplnila svou nabídkovou povinnost ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 zák. práce, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) vyplývá, že nenapadá právní posouzení věci odvolacím soudem, ale že zpochybňuje uvedený skutkový závěr odvolacího soudu, předestírá „pracovní náplň pracovního místa dělník - pěstitel“, navrhuje k prokázání obsahu pracovní náplně důkazy, a na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc. Z obsahu spisu (a i z údajů obsažených v dovolání) vyplývá, že žalovaná toto tvrzení a tyto důkazy v řízení před soudy (do vyhlášení rozsudku odvolacího soudu) neuplatnila.
Občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací, ze které mimo jiné vyplývá, že účastníci jsou povinni tvrdit skutečnosti, z nichž vyvozují pro sebe příznivé právní důsledky; k prokázání svých tvrzení jsou povinni označit důkazy (srov. §120 odst. 1 o.s.ř.). Při hodnocení provedených důkazů soud pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo (§132 o.s.ř.). Jestliže však účastník skutečnosti, na nichž by - za předpokladu jejich prokázání - bylo možno založit pro něj příznivé rozhodnutí ve věci, netvrdí, a tyto skutečnosti ani nevyjdou v řízení jinak najevo, je procesním důsledkem pro něj nepříznivé rozhodnutí ve věci. Tento důsledek ovšem nelze odstranit uvedením skutečností, jež by mohly být v řízení účastníku na prospěch, a označením důkazů k nim až v dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.
Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a které odvolací soud ani nemohl učinit podkladem svých úvah. Proto také právní úprava neumožňuje uplatnit v dovolání nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé (§241a odst. 4 o.s.ř.) a nepřipouští v rámci dovolacího řízení dokazování ve věci samé (srov. §243a odst. 2 větu první o.s.ř.), aby bylo zajištěno, že skutkový základ rozhodnutí odvolacího soudu zůstane v dovolacím řízení nedotčen. Nové skutečnosti a nové důkazy mohou být po pravomocném skončení věci v občanském soudním řízení významné jen z hlediska obnovy řízení (§228 a násl. o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že skutkový stav zjištěný odvolacím soudem není v dovolacím řízení zpochybnitelný argumenty založenými na skutkových okolnostech, ke kterým došlo nebo o kterých se dovolatel dozvěděl až po rozhodnutí o odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15.7.1998 sp. zn. 3 Cdon 12/1996, uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 1998, pod poř. č. 153), a že tedy správnost rozhodnutí odvolacího soudu nelze v dovolacím řízení hodnotit s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo k důkazům, které nebyly provedeny před soudem prvního stupně nebo před odvolacím soudem. Tvrzeními dovolatelky o tom, že „nedílnou součástí pracovní náplně pracovního místa dělník - pěstitel bylo i provádění prořezávek za pomoci ručních pil, motorových pil a křovinořezů“, se za této situace dovolací soud nemohl zabývat.
Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyni, která měla v dovolacím řízení plný úspěch a která by tak měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný .
V Brně dne 9. února 2006
JUDr. Zdeněk Novotný,v.r.
předseda senátu