ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1323.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1323/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce V. Z., zastoupeného advokátem, proti žalované I. Ř., zastoupené advokátem, o 10.410,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. října 1996 č.j. 21 C 91/96-24, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. března 1999 č.j. 21 C 91/96-33, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. února 2001 č.j. 21 C 91/96-59 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2001 č.j. 53 Co 566, 567/2001-69, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 4/2002, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2004 č.j. 11 Cmo 171/2004-53, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24.10.1996 č.j. 21 C 91/96-24 bylo žalované uloženo, aby zaplatila žalobci 10.410,- Kč s úroky z prodlení a na náhradě nákladů řízení 1.980,- Kč a aby zaplatila \"čs. státu na účet zdejšího soudu\" na soudním poplatku 500,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla k jednání nařízenému na dne 24.10.1996 řádně předvolána a že jednání bez řádné a včasné omluvy zmeškala, rozhodl obvodní soud ve věci ve prospěch žalobce rozsudkem pro zmeškání podle ustanovení §153b o.s.ř.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9.3.1999 č.j. 21 C 91/96-33, které bylo opraveno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26.2.2001 č.j. 21 C 91/96-59, byl zamítnut návrh žalované na zrušení rozsudku pro zmeškání ze dne 24.10.1996 č.j. 21 C 91/96-24 s odůvodněním, že \"nebyly shledány žádné omluvitelné důvody, pro které žalovaná zmeškala jednání\", a že návrh byl podán opožděně.
Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.10.2001 č.j. 53 Co 566, 567/2001-69 bylo potvrzeno opravné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26.2.2001 č.j. 21 C 91/96-59, odmítnuto jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24.10.1996 č.j. 21 C 91/96-24 a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při posuzování opožděnosti odvolání žalované vyšel městský soud ze zjištění, že rozsudek obvodního soudu byl žalované doručen postupem podle tehdy platného ustanovení §47 odst.2 občanského soudního řádu \"s účinky nastalými dne 2.12.1996 (zásilka byla uložena dne 28.11.1996), doruční lístek splňuje stanovené předpoklady\" a že odvolání bylo podáno až dne 28.9.1998.
Proti uvedeným rozhodnutím podala žalovaná u soudu prvního stupně dne 28.2.2002 z důvodů uvedených v ustanoveních §229 odst. 3 a 4 o.s.ř. žalobu pro zmatečnost. Naplnění zmatečnostních důvodů spatřovala v tom, že \"soud jí nedoručil žalobu ani předvolání k ústnímu jednání dne 24.10.1996\", když \"již\" na základě \"samotné skutečnosti, že jí doručoval na dvě adresy, měl mít pochybnosti o jejím trvalém pobytu, nicméně neučinil nic pro zjištění místa jejího bydliště\". Žalovaná totiž dne 19.3.1995 utrpěla těžký úraz, který byl v následujících dvou letech příčinou opakovaných hospitalizací a který ji zcela vyloučil z běžného života; stejně jako žalobu a předvolání k jednání \"z tohoto důvodu nepřevzala\" rozsudek pro zmeškání, přičemž \"ani v jednom případě jí poštovní doručovatel neuvědomil o doručování předmětných zásilek\".
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13.1.2004 č.j. 65 C 4/2002-38 žalobu pro zmatečnost zamítl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 7.505,- Kč k rukám advokáta. Nejprve dovodil, že žaloba podaná proti rozhodnutím obvodního soudu nemůže být důvodná, neboť důvody zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 a 4 o.s.ř. nelze uplatnit ve vztahu k těmto rozhodnutím (citovaná zákonná ustanovení dopadají jen na pravomocný rozsudek nebo usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, nebo na pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo zastaveno odvolací řízení), a že žaloba proti těmto rozhodnutím byla podána opožděně (po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení §234 odst. 1 o.s.ř.). Ve vztahu k usnesení městského soudu ze dne 31.10.2001 č.j. 53 Co 566, 567/2001-69 dospěl k závěru, že \"žalobou nelze napadnout výrok, jímž bylo potvrzeno opravné usnesení obvodního soudu\", a že žaloba pro zmatečnost podaná proti výroku tohoto usnesení o odmítnutí odvolání žalované pro opožděnost není důvodná. Rozsudek obvodního soudu pro zmeškání byl žalované doručen 2.12.1996 a odvolání žalovaná podala dne 28.9.1998; protože doručenka o doručení rozsudku pro zmeškání \"měla veškeré předepsané náležitosti\" a je tedy veřejnou listinou, protože žalovaná neprokázala \"své jediné tvrzení, že jí nebylo doručení zásilky oznámeno, tedy že jí nebylo řádně doručeno\", a protože \"na účinnost fikce doručení posledním dnem lhůty\" ve smyslu tehdy platného ustanovení §47 odst. 2 občanského soudního řádu nemá vliv, jestliže \"se písemné vyrozumění o doručení zásilky na poště nedopatřením nedostane do rukou adresáta\", byl závěr městského soudu o opožděnosti odvolání v souladu se zákonem. K tvrzením uplatněným žalovanou až při jednání dne 13.1.2004 (o tom, že se až do března 1996 na adresách, na něž jí byly písemnosti doručovány nezdržovala, neboť pečovala o svojí matku a posléze otce \"na adrese P., B. 6\") soud prvního stupně ve smyslu ustanovení §232 odst. 2 o.s.ř. nepřihlížel.
K odvolání žalované Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30.9.2004 č.j. 11 Cmo 171/2004-53 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že žaloba směřující proti všem rozhodnutím obvodního soudu je nedůvodná, neboť zmatečnostní důvod podle ustanovení §229 odst. 3 o.s.ř. lze uplatnit pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé; protože \"o takový případ nejde\", není třeba se ani zabývat tím, zda žaloba byla podána po uplynutí lhůt uvedených v ustanovení §234 o.s.ř. Žaloba není rovněž opodstatněná proti výroku usnesení městského soudu, jímž bylo potvrzeno opravné usnesení obvodního soudu, neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé. Závěry soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání podaného žalovanou proti rozsudku pro zmeškání považoval odvolací soud za správné, neboť odvoláním napadený rozsudek byl žalované doručen v souladu s tehdy platným ustanovením
§47 odst.2 občanského soudního řádu; zásilka byla žalované doručována na adresu v P., M. č. 7, na níž se podle \"pošty\" zdržovala, byla uložena \"u poštovního úřadu\" dne 28.11.1996 \"s účinky doručení nastalými dne 2.12.1996\" a okolnost, že si žalovaná zásilku nevyzvedla, \"jde k její tíži\". Tvrzení žalované, která uváděla při jednání u soudu prvního stupně dne 13.1.2004 \"nově\", představuje \"změnu důvodu zmatečnosti\", k níž nelze ve smyslu ustanovení §232 odst.2 o.s.ř. přihlížet.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Namítá, že svými tvrzeními přednesenými při jednání u soudu prvního stupně dne 13.1.2004 neporušila ustanovení §232 odst.2 o.s.ř., neboť \"od počátku řízení uváděla, že se v rozhodné době na uvedených adresách nezdržovala\", a \"že pokud tedy při jednání dne 13.1.2004 navrhovala provedení dalších důkazů, nedošlo ke změně rozsahu žaloby ani jejich důvodů\". Žalovaná navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení bez nařízení jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jsou obsaženy v ustanovení §238a odst.1 písm.b),
§238a odst.2 a v §237 odst.1 a 3 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl o žalobě pro zmatečnost jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější usnesení zrušil [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu má v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam [§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Podle ustanovení
§238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení 238 odst.1 písm.a), §238 odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené usnesení odvolacího soudu v rozhodnutí o žalobě pro zmatečnost po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Dovolání může být podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. - jak uvedeno již výše - přípustné, jen jestliže napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé zásadní význam po právní stránce. Dovolání v tomto případě (má-li rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam) lze podat jen z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], nebo z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srov. §241a odst.2 písm.b) o.s.ř.]. Z důvodu, že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, lze rozhodnutí odvolacího soudu napadnout, jen je-li dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. a) a b) o.s.ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení podle ustanovení §238 a §238a o.s.ř. (srov. §241a odst.3 o.s.ř.). Z výše uvedeného současně vyplývá, že na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností, uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm.b) o.s.ř., a že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) nebo ustanovení
§241a odst. 3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004 sp. zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004).
Žalovaná - jak je zřejmé z obsahu jejího dovolání proti usnesení odvolacího soudu - právní posouzení věci odvolacím soudem nezpochybňuje; namítá pouze, že svými tvrzeními přednesenými při jednání u soudu prvního stupně dne 13.1.2004 neměnila v rozporu s ustanovením §232 odst.2 o.s.ř. uplatněný důvod zmatečnosti po uplynutí lhůt k žalobě, neboť \"od počátku řízení\" (tj. již v žalobě pro zmatečnost) uváděla, že se \"v rozhodné době na uvedených adresách nezdržovala\". Svou námitkou tedy žalovaná neuplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolací důvod podle ustanovení §241a odst.2 písm.a) o.s.ř., spočívající v tom, že soudy chybně vyložily obsah žaloby nebo jiných jejích podání. Nehledě k tomu, že její námitka nemá oporu v obsahu spisu (tvrzení o tom, že v rozhodné době pro doručování písemností se \"na uvedených adresách nezdržovala\", neuplatnila za řízení dříve než při jednání u soudu prvního stupně dne 13.1.2004), je nepochybné, že kritika usnesení odvolacího soudu z pohledu dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. nemůže být - jak již uvedeno výše - způsobilým podkladem pro závěr o zásadním významu napadeného usnesení po právní stránce; dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu proto není přípustné ani podle ustanovení 238a odst.1 písm.b), §238a odst.2 a §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Protože dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. dubna 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v.r.
předseda senátu