ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1360.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1360/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce F. V., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. M., zastoupenému advokátkou, o 25.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 17 C 322/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2004 č. j. 47 Co 238/2001-105, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby mu žalovaný zaplatil 25.400,- Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnil tím, že žalovaný, který byl u něj zaměstnán jako řidič - strojník, v průběhu měsíců května, června a července 1992 postupně převzal zálohy na nákup pohonných hmot v celkové částce 54.500,- Kč. Protože žalovaný tyto hodnoty řádně nevyúčtoval, neboť předložil doklady na nákup pohonných hmot pouze za 23.700,- Kč a 5.400,- Kč, odpovídá vzhledem k tomu, že účastníci dne 3. 5. 1991 uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, za schodek ve výši 25.400,- Kč.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. 2. 2001 č. j. 17 C 322/95-87 žalobě vyhověl, řízení „ohledně příslušenství“ žalované částky zastavil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce i žalovaný jsou povinni každý „zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na znalečném částku 7.569,- Kč“. Ve věci samé dospěl k závěru, že „byl prokázán vznik škody ve formě schodku na svěřených hodnotách v tom smyslu, že žalovaný převzal k vyúčtování od žalobce částku 54.500,- Kč“ a že „na uvedenou částku vyúčtoval pouze 29.100,- Kč“. Při tomto závěru vyšel soud prvního stupně jednak z částky 23.700,- Kč, kterou žalobce „na základě nesporných dokladů“ uznal, a dále z částky 5.400,- Kč, která „představuje součet částek uvedených na sporných přepisovaných dokladech tak, jak tam byly tyto částky uvedeny před jejich přepsáním“. Soud prvního stupně zdůraznil, že, jestliže žalovaný přepisování uvedených částek popřel, bylo na něm, aby „jiným způsobem prokázal plné vyúčtování převzaté částky 54.500,- Kč“.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 9. 2004 č. j. 47 Co 238/2001-105 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám advokátky 4.130,- Kč na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a 9.555,- Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení, a že je povinen „nahradit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení 15.138,- Kč“. Ve věci samé na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v průběhu řízení nebyla prokázána existence schodku, neboť ze znaleckého posudku „jednoznačně vyplynulo, že minimální spotřeba pohonných hmot za období, v němž mělo ke vzniku schodku dojít, odpovídala finanční částce žalobcem žalovanému na nákup pohonných hmot svěřené; neúplnost dokladů či chyby v účetní evidenci by mohly způsobit toliko tzv. účetní schodek, jež však vznik skutečné škody nezpůsobuje“.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Zdůraznil, že „rozhodná je skutečnost, že žalovaný převzal od žalobce částku 54.500,- Kč na nákup pohonných hmot a tuto částku řádně nevyúčtoval, čímž žalobci vznikla nepochybně škoda, neboť vyúčtoval pouze částku 29.100,- Kč. Rozdíl částek je součtem částek uvedených na přepisovaných dokladech tak, jak byly tyto částky uvedeny před jejich přepsáním, když přepisování částek na dokladech bylo jednoznačně prokázáno znaleckých posudkem z oboru grafologie“. Protože „byly naplněny všechny podmínky odpovědnosti za schodek“, žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle ustanovení §176 odst. 1 věty první zák. práce převzal-li na základě dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnanec odpovědnost za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat, odpovídá za vzniklý schodek. Podle ustanovení §176 odst. 3 zák. práce se zaměstnanec zprostí odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Odpovědnost zaměstnance za schodek na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel nebo zaměstnávající občan (dále jen „zaměstnavatel“), že uzavřel s pracovníkem platnou dohodu o hmotné odpovědnosti, a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách, které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. Zavinění zaměstnance na vzniku škody zaměstnavatel není povinen prokazovat (srov. §172 odst. 3 zák. práce); zaměstnanec se však ve smyslu ustanovení §176 odst. 3 zák. práce odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění v tomto směru dovolatel nenapadá), že žalovaný pracoval u žalobce od 3.5.1991 v pracovním poměru jako řidič-strojník; uvedeného dne byla mezi účastníky rovněž sjednána dohoda o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty. V průběhu měsíců května, června a července 1992 převzal žalovaný zálohu na nákup pohonných hmot ve výši 54.500,- Kč, na kterou posléze vyúčtoval doklady o nákupu pohonných hmot částku 29.100,- Kč; „minimální spotřeba nafty za provedené výkony a jízdu“, zjištěná znaleckým posudkem na základě porovnání normované spotřeby pohonných hmot autobagru UDS 113a SPZ BSB 48-50 se záznamy o provozu vozidla za období 05-07/1992, „činila nejméně 3.629,5 litru, což ve finančním vyjádření znamená částku 54. 442,- Kč“.
S názorem, že zaměstnanec může provést vyúčtování svěřených hodnot - jak z obsahu dovolání vyplývá - jedině účetními doklady osvědčujícími způsob vynaložení těchto hodnot, dovolací soud nesouhlasí.
Schodek jako jeden z předpokladů odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení §176 a násl. zák. práce vyjadřuje skutečnost, že chybí hodnoty, které se hmotně odpovědný pracovník zavázal vyúčtovat. Zpravidla bývá zjišťován inventarizací jako inventarizační rozdíl mezi stavem majetku a závazků v účetnictví a skutečným (nižším) stavem majetku a závazků (srov. §29 odst. 1 a §30 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví), zaměstnavatel však může - jako je tomu v posuzované věci - jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, a skutečnost, že došlo ke škodě (schodku) na svěřených hodnotách. V obou případech, bez ohledu na to, jakým způsobem je schodek prokazován, z podstaty věci vyplývá, že schodek vyjadřuje skutečnost, že - i když není možné zjistit, kdy, popřípadě jakým způsobem, schodek (manko) na svěřených hodnotách vznikl - hodnoty, které se hmotně odpovědný zaměstnanec zavázal vyúčtovat, chybí.
Na rozdíl od situace, kdy reálně dochází ke zmenšení majetku poškozeného zaměstnavatele a ke vzniku majetkové újmy objektivně vyjádřitelné v penězích, při tzv. účetním schodku - jak z toho správně vychází i odvolací soud - ke vzniku skutečné škody nedochází, neboť rozdíly mezi skutečným stavem majetku a jeho stavem v účetnictví jsou pouze důsledkem chyb v účetní evidenci (srov. Závěry býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 6.11.1975 sp. zn. Cpj 50/75, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 12, str. 124). V projednávaném případě žalovaný předložil žalobci doklady o nákupu pohonných hmot ve výši 29.100,- Kč a v tomto smyslu tedy poskytnutou zálohu na nákup pohonných hmot „řádně nevyúčtoval“. Žalobce však opomíjí, že stejně jako zaměstnavatel může jinými důkazními prostředky prokázat stav hodnot, které zaměstnanec převzal k vyúčtování, musí mít i zaměstnanec možnost vyúčtovat svěřené hodnoty nejen doklady k tomuto účelu zpravidla používanými, nýbrž kterýmikoli jinými důkazními prostředky, které jsou způsobilé průkazně nahradit chybějící doklady. Zdaří-li se zaměstnanci takový důkaz, nastává - obdobně jako uvedeno shora - situace, že schodek na svěřených hodnotách je jen zdánlivý, protože zaměstnanec svěřené hodnoty (jejich zbytek) řádně vyúčtoval pomocí jiných důkazních prostředků. Z uvedeného vyplývá, že nelze sdílet názor dovolatele, že „žalobci vznikla nepochybně škoda“, neboť žalovaný prokázal, že výkonu jeho stroje UDS 113a v daném období odpovídá spotřeba pohonných hmot ve výši poskytnuté zálohy na jejich zakoupení, a že tedy skutečná škoda - schodek na svěřených hodnotách - nevznikla.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu je správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2, části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, věty první o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady, které by byly účelně vynaloženy na obranu jeho práva, nevznikly (§142 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. dubna 2006
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu