ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1799.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1799/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. M., zastoupené advokátkou, proti žalované Veterinární a farmaceutické univerzitě B., Školní zemědělský podnik N. J., zastoupené advokátem, o odškodnění nemoci z povolání, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp.zn. 6 C 174/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. července 2004, č.j. 16 Co 153/2004-192, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.035, - Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.
Odůvodnění:
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22.7.2004, č.j. 16 Co 153/2004-192, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11.2.2004, č.j. 6 C 174/2000-169, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil) a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce – s ohledem na to, že v dovolání byl uplatněn, jak vyplývá z jeho obsahu (§41 odst. 2 o.s.ř.), dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. - zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. [srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, podle něhož k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst.3 o.s.ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto].
Žalobkyně totiž v dovolání – kromě toho, že rekapituluje průběh řízení v této věci a popisuje svůj zdravotní stav - podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), z nichž napadený rozsudek vychází, nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily provedené důkazy (zejména znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví posudkového lékařství) a předkládá vlastní skutkový závěr (že „hlavní příčinou vzniku škody byla nemoc z povolání“ a že „posouzení znalkyň je neobjektivní a nesouhlasí se skutečným fyzickým stavem žalobkyně, když fakt, že žalobkyně je schopná vykonávat práce, potvrdil i posudkový lékař OSSZ“), na kterém pak buduje i své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci – že má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku podle ustanovení §195 zák. práce.
Žalobkyně podává dovolání - jak výslovně uvádí – také „do výroku II.“ rozsudku odvolacího soudu, tj. do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Přípustnost dovolání proti napadenému výroku o nákladech odvolacího řízení je proto třeba zkoumat z hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §237 až §239 o.s.ř.). Přípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí podle ustanovení §237, §238 a §238a o.s.ř. není dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé, a nevyplývá ani z ustanovení §239 o.s.ř., protože nejde o případy v něm uvedené. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.1.2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalované v souvislosti se zastoupením advokátem náklady (žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl pro nepřípustnost), které spočívají v paušální odměně ve výši 4.960,- Kč (srov. §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb. a č. 617/2004 Sb.) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 75,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb. a č. 618/2004 Sb.), celkem ve výši 5.035,- Kč. Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. uložil, aby žalované tyto náklady nahradila; žalobkyně je povinna přiznanou náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. května 2006
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu