ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.1986.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 1986/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. W., zastoupeného advokátkou, proti žalované Č. d., a.s., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, o určení trvání pracovního poměru a o 303.859,80 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 26/2004, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2005, č.j. 14 Co 16/2005-86, takto:
Rozsudek městského soudu se ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dopisem ze dne 29. 9. 2003 je neplatná, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 29. 9. 2003 (doručeným žalobci dne 23. 10. 2003) žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr podle §46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že „dnem 1. 9. 2003 byla realizována organizační změna GŘ ČD č.j.: 57 326/2003-O26, v jejímž důsledku se stal žalobce nadbytečným“, a že žalobce „neprojevil zájem o nabízené volné místo a zaměstnavatel nemá možnost jej nadále zaměstnávat“.
Žalobce se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhal, aby bylo určeno, že výpověď daná žalovanou žalobci dopisem ze dne „25. 9. 2003“ je neplatná a že pracovní poměr žalobce u žalované nadále trvá, a aby bylo žalované uloženo zaplatit mu na náhradě ušlé mzdy za dobu od 1. 2. 2004 do 31. 10. 2004 částku 303.859,80 Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že reorganizace na generálním ředitelství žalované, uskutečněná organizačními změnami, byla realizována jen proto, aby se žalovaná žalobce „zbavila“. Ke zrušení jeho funkce došlo již ke dni 30. 6. 2003 a organizační opatření účinné ode dne 1. 9. 2003 mělo „vysloveně kosmetickou podobu“; je zřejmé, že nově vzniklý útvar zabezpečuje především činnost útvaru zaniklého. Kromě toho mu žalovaná nenabídla ve smyslu ustanovení §46 odst. 2 písm. b) zák. práce jinou vhodnou práci; za takovou nemůže považovat funkci výpravčího, neboť žalovaná v době, kdy toto místo žalobci nabízela, nemohla vědět, zda žalobce splňuje předpoklady pro toto místo (zdravotní stav). Protože po obdržení výpovědi z pracovního poměru informoval žalovanou, že trvá na tom, aby byl dále zaměstnávám, což mu žalovaná neumožnila, požaduje náhradu mzdy od 1. 2. 2004, tj. ode dne, kdy u žalované už nepracoval.
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 10. 2004, č.j. 19 C 26/2004-55, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit státu „do pokladny“ Obvodního soudu pro Prahu 1 soudní poplatek ve výši 4.060,- Kč a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném řízení měl za prokázáno, že žalobce pracoval u žalované od 1. 8. 1974, naposledy jako „zástupce ředitele odboru ekonomiky a financování v DOP“. V rámci reorganizace žalované, v důsledku tzv. „druhé změny systematizace DOP“ ze dne 26. 6. 2003 byla s účinností od 1. 7. 2003 žalobcem zastávaná funkce zrušena; o této skutečnosti byl žalobce informován dopisem ze dne 30. 6. 2003. Následně, usnesením představenstva žalované ze dne 26. 8. 2003, byla s účinností od 1. 9. 2003 schválena „systemizace GŘ“ pod č.j. 57 326/2003-O26, ze které se podává přehled systemizovaných míst odboru zásobování a odbytu, a téhož dne byl pod č. j. 58303/2003-O26 schválen organizační řád „GŘ“, účinný od 1. 9. 2003, ze kterého se podává nové organizační členění „GŘ“. Dospěl k závěru, že z provedených důkazů je zřejmé, že u žalované došlo ve třech fázích k organizačním změnám, jejichž účelem bylo snižování stavu zaměstnanců, že došlo ke zrušení funkce jednoho ze zástupců ředitele odboru (kterou žalobce zastával) a že žalobce se tak stal pro žalovanou nadbytečným. Protože žalovaná splnila nabídkovou povinnost podle ustanovení §46 odst. 2 písm. b) zák. práce, když žalobci nabídla „pozici“ inženýra železniční dopravy v Depu kolejových vozidel v P. (skutečnost, že tato funkce byla koncem srpna v důsledku organizačních změn zrušena, není relevantní, protože kdyby nabídku žalobce přijal a v důsledku dalších organizačních změn byla funkce zrušena, bylo by na žalované, aby v souvislosti s tím eventuelně znovu dala žalobci výpověď), považoval výpověď z pracovního poměru za platnou; proto zamítl i žalobu na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, a žalobu na náhradu mzdy ve smyslu §61 zák. práce.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 2. 2005, č.j. 14 Co 16/2005-86, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou dopisem ze dne 29. 9. 2003 je neplatná, ve výroku o zamítnutí žaloby na určení, že pracovní poměr trvá, jej potvrdil a ve výrocích o zaplacení 303.859,80 Kč a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jej zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vycházeje z toho, že žalovaná dala žalobci výpověď z pracovního poměru ze dne 29. 9. 2003 proto, že se žalobce stal nadbytečným „v důsledku změny GŘ ČD č.j. 57 326/2003-026“, že funkce žalobce byla zrušena již ke dni 1. 7. 2003 a že další organizační změna od 1. 9. 2003 spočívající ve zrušení divizního systému žalované, kdy dřívější odbor žalobce se stal součástí generálního ředitelství a nikoliv divize jako odštěpného závodu, se nijak nedotkla funkce žalobce, jež byla zrušena již k 1. 7. 2003, dospěl k závěru, že nadbytečnost žalobce není v příčinné souvislosti s organizační změnou provedenou rozhodnutím č.j. 57 326/2003-026 k 1. 9. 2003. Ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, neboť žalobce nemůže mít na určení existence takového právního vztahu právní zájem. Protože se soud prvního stupně v důsledku zamítnutí žaloby na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru nezabýval skutkově ani právě otázkou náhrady mzdy ve smyslu §61 zák. práce, zrušil v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně, neboť kdyby o tomto nároku rozhodl sám, odňal by tím účastníkům možnost podat proti jeho rozhodnutí řádný opravný prostředek.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (proti jeho výroku, jímž změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovanou dopisem ze dne 29. 9. 2003 je neplatná) žalovaná namítá, že odvolací soud nesprávně interpretoval výsledky dokazování provedené soudem prvního stupně. Ke dni 1. 7. 2003 byla sice na základě „2. změny systemizace DOP“ zrušena žalobcem zastávaná funkce zástupce ředitele pro zásobování a odbyt, následně však probíhala další jednání o možnosti pracovního zařazení žalobce a do účinnosti další organizační změny ke dni 1. 9. 2003 nebylo jednání se žalobcem o jeho pracovním zařazení ukončeno. Dnem 1. 9. 2003 byla „DOP“ zrušena a činnosti byly převedeny na generální ředitelství žalované. V důsledku první organizační změny tak nastala u zaměstnavatele (žalované) překážka v práci a žalovaná hledala pro žalobce možnost uplatnění v rámci své organizační složky, u které byl podle pracovní smlouvy zařazen. Teprve poté, co byla tato organizační složka zrušena a vytvořena nová organizační struktura, přijala žalovaná konečný závěr o nadbytečnosti žalobce a rozhodla o výpovědi podle §46 odst. 1 písm. c) zák. práce. Změna k datu 1. 9. 2003 se žalobce dotýkala, neboť organizační složka Divize obchodně provozní o.z., do které patřil odbor, kde byl žalobce pracovně zařazen, touto změnou zanikla. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Žalobce navrhl, aby dovolání žalované bylo zamítnuto, neboť z celého dokazování je zřejmé, že žalovaná neměla zájem na dalším zaměstnání žalobce na generálním ředitelství, a to ani v odboru, který k 1. 9. 2003 zrušila, ani v jiném útvaru generálního ředitelství a ani v útvarech nově vytvořených po 1. 9. 2003.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je (v napadené části) dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána dopisem ze dne 29. 9. 2003, který mu byl doručen dne 23. 10. 2003 – podle zákona č. 65/1965 Sb., zák. práce, ve znění účinném do 29. 2. 2004, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 46/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zák. práce, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávních celků a o změně některých zákonů (dále jen „zák. práce“).
Podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.
K předpokladům pro podání výpovědi z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce patří to, že o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách přijal zaměstnavatel nebo příslušný orgán rozhodnutí, podle kterého se konkrétní zaměstnanec stal nadbytečným, a že tu je příčinná souvislost mezi nadbytečností zaměstnance a přijatými organizačními změnami, tj. že se zaměstnanec stal právě v důsledku takového rozhodnutí (jeho realizací u zaměstnavatele) nadbytečným. Pro výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce je současně charakteristické, že zaměstnavatel i nadále může (objektivně vzato) zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy (v důsledku rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, jeho technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách zaměstnavatel neztrácí možnost přidělovat zaměstnanci práci, kterou pro něj dosud konal), avšak jeho práce není (vůbec nebo v původním rozsahu) pro zaměstnavatele v dalším období potřebná, neboť se stal nadbytečným vzhledem k rozhodnutí o změně úkolů zaměstnavatele, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách. Rozvázání pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost zaměstnance není vždy podmíněno absolutním snížením počtu zaměstnanců u zaměstnavatele. Celkový počet zaměstnanců se v souvislosti s realizací organizačního opatření může i zvýšit, a to tehdy, bylo-li organizační opatření zaměřeno za změnu ve složení zaměstnanců z hlediska jejich profesí a kvalifikace. Zaměstnavatelům zákon uvedeným způsobem umožňuje, aby regulovali počet svých zaměstnanců a jejich kvalifikační složení tak, aby zaměstnávali jen takový počet zaměstnanců a v takovém kvalifikačním složení, jaké odpovídá jejich potřebám. O výběru zaměstnance, který je nadbytečným, rozhoduje výlučně zaměstnavatel; soud není oprávněn v tomto směru rozhodnutí zaměstnavatele přezkoumávat.
Rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách není právním úkonem ve smyslu ustanovení §240 odst. 1 zák. práce, neboť nejde o takový projev vůle, s nímž by právní předpisy spojovaly změnu nebo zánik práv a povinností účastníků pracovněprávního vztahu. Jedná se pouze o skutečnost (tzv. faktický úkon), která je hmotněprávním předpokladem pro právní úkony tam, kde to právní předpisy stanoví [například pro podání výpovědi podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce], a která není sama o sobě způsobilá přivodit následky v právních vztazích účastníků pracovněprávního vztahu. Protože nejde o právní úkon, nelze rozhodnutí zaměstnavatele samo o sobě přezkoumávat z hlediska platnosti ve smyslu zásad uvedených v ustanovení §242 zák. práce; vznikne-li pochybnost, zda zaměstnavatel rozhodl o organizačních změnách, může se soud zabývat jen tím, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil zaměstnavatel - fyzická osoba, příslušný orgán zaměstnavatele - právnické osoby nebo ten, kdo je k tomu jinak oprávněn.
Z hlediska skutkového stavu bylo v projednávané věci zjištěno (skutková zjištění soudů v tomto směru dovolatelka nenapadá), že v rámci reorganizace žalované, v důsledku „2. změny systematizace ředitelství divize obchodně provozní č.j. 55 244/2003 – DOP“ schválené generálním ředitelem žalované dne 25. 6. 2003 byla s účinností od 1. 7. 2003 zrušena jedna ze dvou funkcí „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“, kterou u žalované zastával žalobce; o této skutečnosti byl žalobce informován dopisem ze dne 30. 6. 2003. Následně, usnesením představenstva žalované ze dne 26. 8. 2003, byla s účinností od 1. 9. 2003 schválena „Systemizace generálního ředitelství Č. d., a.s.“ pod č.j. 57 326/2003-O26, spočívající ve zrušení divizního systému žalované, kdy dřívější odbor žalobce se stal součástí generálního ředitelství a nikoliv divize jako odštěpného závodu; zároveň byla zcela zrušena funkce „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“. Dopisem ze dne 29. 9. 2003 sdělila žalovaná žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr podle §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, neboť „dnem 1. 9. 2003 byla realizována organizační změna GŘ ČD č.j.: 57 326/2003-O26, v jejímž důsledku se stal žalobce nadbytečným“
Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 9. 2003 bylo mimo jiné podstatné (za situace, že existence organizačních změn účinných dnem 1. 7. 2003 a 1. 9. 2003 byla prokázána), zda je dána příčinná souvislost mezi organizační změnou ve výpovědi uvedenou (účinnou dnem 1. 9. 2003) a nadbytečností žalobce.
Odvolací soud dovodil, že funkce žalobce byla zrušena již ke dni 1. 7. 2003 a že další organizační změna od 1. 9. 2003 spočívající ve zrušení divizního systému žalované, kdy dřívější odbor žalobce se stal součástí generálního ředitelství a nikoliv divize jako odštěpného závodu, se nijak nedotkla funkce žalobce, jež byla zrušena již k 1. 7. 2003.
S touto úvahou dovolací soud nesouhlasí. Jak uvedl již soud prvního stupně, u žalované probíhala reorganizace v několika etapách. Po „1. změně systemizace ředitelství divize obchodně provozní“ (účinné dnem 1. 4. 2003) v odboru ekonomiky a financování – 02 byla dvě místa „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“. V důsledku „2. změny systematizace ředitelství divize obchodně provozní č.j. 55 244/2003 – DOP“ bylo s účinností od 1. 7. 2003 v odboru ekonomiky a financování – 02 již jen jedno místo „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“. „Systemizace generálního ředitelství Č. d., a.s.“ (účinná od 1. 9. 2003) spočívala mimo jiné ve zrušení divizního systému žalované, kdy dřívější odbor žalobce se stal součástí generálního ředitelství a zároveň zanikla funkce „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“. I když tedy v důsledku změny systemizace účinné ode dne 1. 7. 2003 zanikla jedna ze dvou funkcí „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“, z nichž jednu zastával žalobce, a žalovaná s ním jednala o jeho jiném zařazení, teprve účinností „Systemizace generálního ředitelství Č. d., a.s.“ (účinnou od 1. 9. 2003) došlo nejen k opuštění divizního systému žalované (a tím k zániku odboru, kde byl žalobce zařazen), ale též k tomu, že byla zcela zrušena (v té době již jediná) funkce „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“. Jinak řečeno, organizační změna přijatá u žalované s účinností od 1. 9. 2003 v sobě zahrnovala (protože byla komplexnější a dokončovala zamýšlenou reorganizaci) také změnu spočívající ve zrušení nejprve jednoho a poté i druhého místa „zástupce ředitele odboru pro ekonomiku a financování“, „číslo povolání 151“, které zastával žalobce. Proto se žalobce stal nadbytečný také v příčinné souvislosti s organizační změnou („Systemizací generálního ředitelství Č. d., a.s.“), jak žalovaná uvedla ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 29. 9. 2003.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu v dovolání napadeném výroku není správný. Nejvyšší soud České republiky jej proto v napadeném výroku (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1, §243d odst. 1 část věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. května 2006
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu