ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.21.2006.1
sp. zn. 21 Cdo 21/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Divadlu J. K. T., zastoupenému advokátkou, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 28 C 311/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. května 2005, č.j. 11 Co 354/2004-230, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dopisem ze dne 24.6.1999 žalovaný sdělil žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že \"rozhodnutím ředitele DJKT ze dne 21.6.1999 byla s účinností od 24.6.1999 zrušena funkce šéfdirigenta orchestru souboru opery\" a že žalobce se tak stal pro žalovaného \"nadbytečným\".
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná a že jeho pracovní poměr u žalovaného dále trvá. Žalobu odůvodnil zejména tím, že \"jmenovacím dekretem\" ze dne 10.3.1997 byl jmenován do funkce šéfdirigenta orchestru opery D. J. K. T., že mu žalovaný \"následně\" předložil pracovní smlouvu na tuto funkci datovanou dnem 1.1.1998, kterou \"podepsal dodatečně\", a že rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne 21.6.1999 o organizační změně byla zrušena funkce šéfdirigenta orchestru. Žalobce má za to, že výpověď z pracovního poměru mu byla \"dána v rozporu s ustanovením §65 zákoníku práce ve spojení s ustanoveními §§44-47 zákoníku práce\" a že je proto neplatná; pracovní poměr účastníků nadále trvá, neboť žalobce dopisem ze dne 27.9.1999 oznámil žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání.
Okresní soud Plzeň - město rozsudkem ze dne 20.4.2000, č.j. 28 C 311/99-53 určil, že \"výpověď z pracovního poměru, daná žalobci žalovaným dopisem ze dne 24.6.1999, je neplatná\", a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 5.300,- Kč \"na účet\" advokáta. Po zjištění, že žalobce byl jmenován šéfdirigentem orchestru opery rozhodnutím ředitele žalovaného ze dne 10.3.1997, čímž vznikl pracovní poměr účastníků, a že ředitel žalovaného zrušil rozhodnutím ze dne 21.6.1999 funkci šéfdirigenta orchestru, dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru je neplatná; z \"logického a gramatického výkladu\" ustanovení §65 odst. 2 a 3 zákoníku práce totiž vyplývá, že, \"pokud byl žalobce do funkce šéfdirigenta orchestru opery Divadla J.K. T. jmenován, pak může být z této funkce pouze odvolán a teprve po odvolání z funkce je možné se žalobcem řešit otázku ukončení pracovního poměru\" a že odvolání z funkce musí být učiněno písemně a doručeno druhému účastníku. Protože žalobce nebyl z funkce šéfdirigenta orchestru opery \"nikdy odvolán\", nemohl mu žalovaný \"dát výpověď ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17.5.2001, č.j. 10 Co 728/2000-96 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že žalovaný v odvolacím řízení \"změnil svoji skutkovou a právní argumentaci ve věci\", když tvrdil, že jeho pracovní poměr žalobce nevznikl jmenováním, ale na základě pracovní smlouvy, neboť \"zákon nepřipouští možnost vzniku pracovního poměru tímto způsobem pro funkci, ve které žalobce působil\". Protože tyto nové skutečnosti mají zásadní význam pro vyřešení sporu a protože dokazování \"k této otázce přesáhne rámec odvolacího řízení\", musel být rozsudek soudu prvního stupně zrušen, neboť jinak by \"odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti soudního řízení a účastníkům by odňal právo přezkumu těchto závěrů soudu, což by v konečném důsledku znamenalo porušení práva na spravedlivý proces\".
Okresní soud Plzeň - město po provedení dalších důkazů rozsudkem ze dne 8.11.2001, č.j. 28 C 311/99-145 znovu určil, že \"výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dopisem ze dne 24.6.1999 je neplatná\", a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 15.275,- Kč \"na účet\" advokáta. Po doplnění dokazování dospěl k závěru, že pracovní poměr účastníků vznikl dnem 10.3.1997 na základě jmenování žalobce do funkce šéfdirigenta orchestru, učiněným v souladu s organizačním řádem ze dne 31.3.1996, podle něhož \"funkce šéfdirigenta orchestru je funkcí jmenovanou\"; na tomto závěru nic nemění skutečnost, že organizační řád byl v květnu 1997 změněn \"pokud jde o okruh funkcí, do níž je třeba pracovníky jmenovat\". Protože pracovní poměr mohl pro tuto funkci \"vzniknout pouze jmenováním nikoliv uzavřením pracovní smlouvy\", upřesňovala pracovní smlouva \"pouze místo výkonu práce a trvání doby pracovního poměru\". Soud prvního stupně znovu dovodil, že výpověď žalovaného podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce doručená žalobci dne 24.6.1999 je neplatná, neboť \"z logického a gramatického výkladu ustanovení §65 odst. 2 a 3 zákoníku práce vyplývá, že, pokud byl žalobce do funkce jmenován a jeho pracovní poměr u žalovaného vznikl jmenováním do funkce, nejdříve by v případě ukončení pracovního poměru žalobce u žalovaného muselo být provedeno písemné odvolání z funkce a teprve pak by mohly následovat kroky směřující k ukončení pracovního poměru\". Protože žalovaný tímto způsobem nepostupoval, \"nemůže být pracovní poměr žalobce ukončen výpovědí ve smyslu ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce a jedná se o neplatný právní úkon\".
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 7.10.2003, č.j. 10 Co 190/2002-172 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že pracovní poměr žalobce u žalovaného vznikl jmenováním do funkce šéfdirigenta orchestru opery v souladu s tehdy platným organizačním řádem (žalobce byl do funkce jmenován ředitelem jakožto statutárním orgánem žalovaného a byl \"vedoucím pracovníkem přímo podřízeným řediteli divadla\"), nesouhlasil však s názorem soudu prvního stupně, podle kterého \"nelze platně rozvázat pracovní poměr s pracovníkem jmenovaným do funkce, pokud předtím nebyl tento pracovník z dané funkce odvolán\". Podle odvolacího soudu \"je věcí volby zaměstnavatele, jakým způsobem hodlá skončit pracovní poměr se zaměstnancem jmenovaným do funkce\", neboť zaměstnavatel nemusí postupovat podle ustanovení §65 odst. 3 zákoníku práce, ale může přistoupit ke skončení pracovního poměru dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením pracovního poměru se zaměstnancem; z dikce ustanovení §65 odst. 3 zákoníku práce nevyplývá, že by nebylo možné rozvázat pracovní poměr před odvoláním zaměstnance z funkce nebo že by nebylo možné rozvázat pracovní poměr jiným způsobem nebo z jiného důvodu. Odvolací soud uzavřel, že odvolání z funkce není hmotněprávní podmínkou platnosti skončení pracovního poměru zaměstnance jmenovaného do funkce, kterou \"by vyžadoval zákoník práce, navíc pod sankcí neplatnosti tohoto právního úkonu\", a že \"v projevu zaměstnavatele na skončení pracovního poměru se zaměstnancem dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením je i obsažen projev vůle rovnající se odvolání zaměstnance z této funkce\". Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení posoudil \"z obecného hlediska namítanou neplatnost podané výpovědi\".
Okresní soud Plzeň - město poté rozsudkem ze dne 18.3.2004, č.j. 28 C 311/99-212 žalobu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru a o určení dalšího trvání pracovního poměru zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 27.800,-Kč k rukám \"právní zástupkyně žalovaného\". Dovodil, že pracovní poměr účastníků byl založen jmenováním žalobce do funkce šéfdirigenta orchestru opery ve smyslu ustanovení §27 odst. 5 písm. a) bodu 1 zákoníku práce, popřípadě ustanovení §27 odst. 5 písm. b) zákoníku práce. Vázán právním názorem odvolacího soudu ve věci ukončení pracovního poměru výpovědí dospěl soud prvního stupně k závěru, že funkce šéfdirigenta orchestru opery \"skutečně zrušena byla\", že žalobce se stal pro žalovaného nadbytečným zaměstnancem, že žalovaný neměl pro žalobce žádnou jinou vhodnou práci a že výpovědní důvod podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce byl naplněn.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17.5.2005, č.j. 11 Co 354/2004-230 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 13.900,- Kč k rukám advokátky; ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 3.778,30 Kč k rukám advokátky. Na základě skutkových zjištění soudu prvního stupně dovodil, že funkce šéfdirigenta orchestru opery byla až do změny organizačního řádu účinné ode dne 1.5.1997 \"funkcí jmenovanou\"; pracovní poměr účastníků byl ke dni 10.3.1997 založen jmenováním a na základě pracovních smluv, které byly poté mezi účastníky uzavřeny, nemohlo dojít \"k založení nového pracovního poměru\". Odvolací soud dále znovu dospěl k závěru, že pracovní poměr se zaměstnancem jmenovaným do funkce lze platně rozvázat, i když před tím nebyl z funkce odvolán. Ustanovení §65 odst. 3 zákoníku práce je \"speciálním ustanovením, řešícím pouze případ, kdy zaměstnavatel odvolá jmenovaného zaměstnance z funkce, a po takovém úkonu musí zaměstnavatel postupovat podle tohoto ustanovení\". Zaměstnavatel však může přistoupit k rozvázání pracovního poměru se zaměstnancem jmenovaným do funkce i jinak, a to dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením, aniž by odvolání zaměstnance z funkce bylo \"hmotněprávní podmínkou platnosti skončení pracovního poměru jmenovaného zaměstnance\" (\"v projevu\" zaměstnavatele směřujícímu ke skončení pracovního poměru se zaměstnancem dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením \"je obsažen i projev vůle rovnající se odvolání zaměstnance z této funkce\"). Odvolací soud rovněž shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v důsledku organizační změny (rozhodnutí ředitele žalovaného ze dne 21.6.1999 o zrušení funkce šéfdirigenta orchestru) se žalobce stal pro žalovaného nadbytečným zaměstnancem a že žalovaný neměl pro žalobce v době podání výpovědi žádné volné vhodné pracovní místo; napadená výpověď z pracovního poměru je proto platným právním úkonem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, podle kterého lze platně rozvázat pracovní poměr se zaměstnancem jmenovaným do funkce, aniž by byl předtím ze své funkce odvolán. Podle žalobce je ustanovení §65 zákoníku práce \"pro účely jmenování speciálním ustanovením k ostatním ustanovením zákoníku práce\". Podle ustanovení §65 odst. 2 zákoníku práce odvolání z funkce musí být provedeno písemně a musí být druhému účastníku doručeno, jinak je neplatné; tuto povinnost \"nelze nahradit výkladem o postupu podle ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením s tím, že uvedená zákonná povinnost je již v projevu na skončení pracovního poměru obsažena\", neboť by to znamenalo, že by ustanovení §65 odst. 2 zákoníku práce o odvolání z funkce \"nemělo žádný smysl\". Z ustanovení §65 odst. 2 a 3 zákoníku práce je třeba dovodit, že zaměstnavatel musí nejdříve zaměstnance \"ze jmenované funkce\" odvolat (nebo se zaměstnanec funkce vzdá), poté musí se zaměstnancem dohodnout jeho další pracovní zařazení a teprve poté, když nemá pro zaměstnance jinou vhodnou práci, je \"dán výpovědní důvod\". Protože žalovaný uvedený postup nedodržel a dosud žalobce z funkce neodvolal, je výpověď z pracovního poměru neplatným právním úkonem. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci dána dopisem ze dne 24.6.1999 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb.,č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb. a č. 138/1996 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 30.9.1999 (dále též jen \"zák. práce\").
Podle ustanovení §27 odst. 2 zák. práce pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.
Podle ustanovení §27 odst. 3 zák. práce volbou se pracovní poměr zakládá v případech stanovených zvláštními předpisy, popřípadě stanovami nebo usnesením příslušných orgánů družstev nebo sdružení občanů podle zvláštního zákona.
Podle ustanovení §27 odst. 4 zák. práce jmenováním se pracovní poměr zakládá u vedoucích zaměstnanců, jmenovaných do funkce podle zvláštních předpisů a u vedoucích zaměstnanců, které do funkce jmenuje u zaměstnavatele, který je právnickou osobou, statutární orgán a u zaměstnavatele, který je fyzickou osobou, zaměstnavatel.
Podle ustanovení §65 odst. 2 zák. práce zaměstnance, který byl do funkce zvolen nebo jmenován, lze z této funkce odvolat. Zaměstnanec se může této funkce též vzdát. Odvolání a vzdání se funkce musí být písemné a doručeno druhému účastníku, jinak je neplatné. Výkon funkce končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se funkce, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se funkce uveden den pozdější.
Podle ustanovení §65 odst. 3 zák. práce uplynutím volebního období, odvoláním z funkce ani vzdáním se funkce pracovní poměr nekončí. Zaměstnavatel se zaměstnancem dohodne jeho další pracovní zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci nebo zaměstnanec ji odmítne, je dán výpovědní důvod podle §46 odst. 1 písm. c); odstupné poskytované zaměstnancům při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny. Pro skončení tohoto pracovního poměru platí jinak ustanovení o skončení pracovního poměru sjednaného pracovní smlouvou.
Podle ustanovení §68 zák. práce pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním platí jinak ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou.
Zákoník práce umožňuje - jak vyplývá z ustanovení §27 odst. 2, 3 a 4 zák. práce - založit pracovní poměr smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo volbou anebo jmenováním. Pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním vzniká dnem, který byl stanoven k nástupu do funkce (§65 odst. 1 věta první zák. práce). Pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním nebyla přijata (s výjimkou Části druhé, hlavy první, oddílu pátého) zvláštní úprava; proto se v ustanovení §68 zák. práce stanoví, že pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním platí jinak (tj. s výjimkou úpravy uvedené v Části druhé, hlavě první, oddílu pátém) ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou. Znamená to mimo jiné, že na pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním se vztahuje rovněž Část druhá, hlava první, oddíl třetí (skončení pracovního poměru) a oddíl čtvrtý (nároky z neplatného rozvázání pracovního poměru), ledaže se v Části druhé, hlavě první, oddílu pátém (volba a jmenování) stanoví něco jiného.
Část druhá, hlava první, oddíl pátý (tj. §65 a §68) zákoníku práce stanoví něco jiného ve vztahu ke skončení pracovního poměru v ustanoveních §65 odst. 2 a odst. 3. Právní úprava obsažená v ustanovení §65 odst. 2 zák. práce vychází z toho, že ustanovení zákoníku práce o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou uvažují jen o skončení pracovního poměru a nemohou vystihovat specifické rysy pracovního poměru založeného volbou nebo jmenováním a tedy ani skutečnost, že k obsazení konkrétní funkce došlo postupem podle ustanovení §27 odst. 3 nebo 4 zák. práce. Ustanovení §65 odst. 3 zák. práce pak jen dále rozvíjí, jaký je (bude) osud pracovního poměru zaměstnance, jemuž uplynulo volební období, který byl z funkce odvolán nebo který se funkce vzdal. Zároveň, oproti obecné úpravě pracovních poměrů sjednaných pracovní smlouvou, vytváří - jako další, v ustanovení §42 odst. 1 zák. práce samostatně neuvedený, způsob skončení pracovního poměru - fikci nadbytečnosti zaměstnance, pro kterou je možno s ním rozvázat pracovní poměr, aniž by bylo potřebné (možné) se při zkoumání platnosti této výpovědi zabývat tím, zda se zaměstnanec skutečně stal pro zaměstnavatele nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo jiných organizačních změnách [jak to jinak ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce pro platné rozvázání pracovního poměru výpovědí vyžaduje] (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18.12.1995, sp. zn. 6 Cdo 85/95, který byl uveřejněn v časopise Právní rozhledy č. 1/1997 na str. 34).
To, že ustanovení §65 odst. 3 zák. práce umožňuje skončit pracovní poměr zvláštním druhem výpovědi [výpovědí danou na základě fikce výpovědního důvodu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce], však neznamená, že by pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním nebylo možné skončit některým z jiných způsobů, jímž lze rozvázat pracovní poměr založený pracovní smlouvou. Platí-li totiž podle ustanovení §68 zák. práce pro pracovní poměry založené volbou nebo jmenováním ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou (s výjimkami uvedenými v ustanovení §65 zák. práce), znamená to současně, že pro posuzování obsahu pracovního poměru (práv a povinností z něj vyplývajících) je nerozhodné, jakým způsobem byl pracovní poměr založen (zda smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo volbou anebo jmenováním), jakož i to, že na pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním dopadají plně také ustanovení o skončení pracovního poměru (Část druhá, hlava první, oddíl třetí, tj. §42 a násl. zák. práce), samozřejmě s výjimkou, že navíc lze za podmínek uvedených v ustanovení §65 odst. 3 zák. práce skončit pracovní poměr výpovědí danou na základě fikce výpovědního důvodu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, aniž by muselo být zkoumáno, zda se zaměstnanec opravdu stal nadbytečným vzhledem k organizačním změnám přijatým zaměstnavatelem nebo jiným orgánem.
Nejvyšší soud České republiky proto (stejně jako odvolací soud) dospěl k závěru, že pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním lze rozvázat výpovědí danou podle ustanovení §46 odst. 1 zák. práce nebo okamžitým zrušením podle ustanovení §53 odst. 1 a §54 odst. 1 zák. práce, aniž by před takovým ukončením pracovního poměru musel být zaměstnanec odvolán ze své funkce nebo by se jí musel předtím vzdát.
V projednávané věci odvolací soud vyšel z názoru, že \"ustanovení §65 odst. 3 zák. práce je speciálním ustanovením řešícím pouze případ, kdy zaměstnavatel odvolá jmenovaného pracovníka z funkce, a po takovém úkonu musí zaměstnavatel postupovat podle tohoto ustanovení, je však věcí volby zaměstnavatele, jakým způsobem hodlá skončit pracovní poměr se zaměstnancem (nemusí postupovat podle ust. §65 odst. 3 zák. práce), může přistoupit ke skončení pracovního poměru dohodou, výpovědí nebo okamžitým zrušením, v takovém případě platí obecná ustanovení zákoníku práce upravující skončení pracovního poměru některým z uvedených způsobů\". Pracovní poměr založený jmenováním lze rozvázat ostatními způsoby, kterými lze jinak skončit pracovní poměr založený pracovní smlouvou, včetně výpovědi podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce, aniž by zaměstnanec musel být předem odvolán ze své funkce. Uvedený právní názor je v souladu se shora uvedenými závěry dovolacího soudu.
Z uvedeného vyplývá že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému, který měl v dovolacím řízení plný úspěch a který by tak měl právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o.s.ř.), v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. listopadu 2006
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu