ECLI:CZ:NS:2006:21.CDO.941.2005.1
sp. zn. 21 Cdo 941/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyň a) V. G. a b) H. Ř., obou zastoupených advokátkou, proti žalované F. spol. s r.o., zastoupené advokátem, o 11.363,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 52 C 8/97, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. října 2004, č.j. 15 Co 331/2004-62, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu) domáhaly, aby jim žalovaný zaplatil: žalobkyni a) 5.042,- Kč a žalobkyni b) 6.321,- Kč, oběma se 17% úrokem „ode dne podání návrhu“. Žalobu odůvodnily zejména tím, že byly v pracovním poměru u žalované jako administrativní pracovnice skladu s nástupním platem 5.000,- Kč měsíčně hrubého, že ke skončení pracovního poměru došlo zrušením ve zkušební době [u žalobkyně a) ze strany žalované ke dni 25.3.1996 a u žalobkyně b) jejím úkonem ke dni 15.3.1996] a že žalovaná jim nezaplatila mzdy za měsíc únor 1996.
Žalovaná se po zahájení řízení vzájemným návrhem domáhala, aby jí žalobkyně zaplatily na náhradě škody z titulu odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách každá částku 5.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 9.3.1996 do zaplacení.
Městský soud v Brně – poté, co usnesením ze dne 29.1.1999, č.j. 52 C 8/97-29, vyloučil vzájemný návrh žalované k samostatnému projednání - rozsudkem ze dne 29.9.2000, č.j. 52 C 8/97-47, žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na náhradě nákladů řízení 10.500,- Kč k rukám advokátky. Vycházeje z toho, že za měsíc únor a část března 1996 náležela žalobkyním za vykonanou práci mzda ve výši přesahující žalované částky, kterou jim žalovaná nezaplatila, (s tvrzením, že mzdy zadržela, neboť žalobkyně jí způsobily škodu), dospěl k závěru, že žaloba je „v celém rozsahu“ důvodná.
Podáním ze dne 19.4.2004 (doručeným soudu prvního stupně dne 20.4.2004) žalobkyně požádaly - s poukazem na připojený výpis z obchodního rejstříku ohledně žalované - o „opravu IČO firmy F., spol. s r.o., v rozsudku č. 52 C 8/97-47“.
Městský soud v Brně poté usnesením ze dne 19.5.2004, č.j. 52 C 8/97-56, „opravil záhlaví rozhodnutí vydaného pod č.j. 52 C 8/97-47, ze dne 29.9.2000, jež nabylo právní moci 12.1.2000, tak, že IČO žalované má správně znít ..., namísto nesprávně uvedeného IČO ...“. V odůvodnění uvedl, že postupoval podle ustanovení §164 o.s.ř.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22.10.2004, č.j. 15 Co 331/2004-62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací námitky žalované odmítl s odůvodněním, že na originálu „opravného usnesení“ je datum jeho vydání vyznačen, že občanský soudní řád připouští opravu chyb v psaní či počtech v rozhodnutí postupem podle ustanovení §164 o.s.ř. i bez návrhu a kdykoliv (tedy i po jeho právní moci) a že soud prvního stupně neměl důvodu postupovat podle ustanovení §43 o.s.ř., neboť žaloba neobsahovala v označení žalovaného žádné zjevné vady, ale šlo o situaci, kdy „při vyhotovení žaloby došlo k chybě v psaní při uvedení IČ žalované a na tuto chybu bylo poukázáno žalobkyněmi až po vydání rozhodnutí“; ostatní údaje uváděné žalobkyněmi zcela nezaměnitelně individualizují žalovaný subjekt, který má i procesní subjektivitu, přičemž není rozhodné, že „název v některých podáních byl psán malými písmeny a v některých podáních velkými, tak, jak vyplývá z obchodního rejstříku“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Namítá, že soudy žalovanou svým postupem (vydáním „opravného usnesení“) „zbavily možnosti se účinně bránit před soudem dokonce v rozporu se základními principy zakotvenými v Ústavní listině práv a svobod (čl. 38 odst. 2 – „…každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, … a v jeho přítomnosti …)“. V dalším doslova opakuje námitky uvedené v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně a současně „řízení zastavil“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Protože usnesení soudů obou stupňů byla v této věci sice vydána po 1.1.2001 (usnesení soudu prvního stupně dne 19.5.2001 a usnesení odvolacího soudu dne 22.10.2004), avšak - vzhledem k tomu, že šlo o opravu záhlaví rozsudku Městského soudu v Brně vydaného dne 29.9.2000 - v souladu s ustanoveními bodu 11., Části dvanácté, Hlavy I zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, po řízení provedeném podle „dosavadních právních předpisů“ (podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000), je třeba dovolání podané proti usnesení odvolacího soudu i v současné době projednat a rozhodnout (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) podle „dosavadních právních předpisů“, tj. podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 (dále jen „o.s.ř.“).
Projednáním a rozhodnutím o dovolání podle dosavadních právních předpisů se ve smyslu Části dvanácté, Hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozumí rovněž posouzení včasnosti dovolání, včetně vymezení běhu lhůty k jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2001, sp.zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001).
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do 1 měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
V posuzovaném případě bylo z obsahu spisu zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo doručeno účastníkům řízení ve dnech 10.12.2004 (žalované – jejímu zástupci advokátovi) a 14.12.2004 (žalobkyním – jejich zástupkyni) a že dovolání žalované sepsané dne 18.2.2005 bylo podáno na poštu B.
(u orgánu, který má povinnost je doručit) k odeslání soudu dne 21.2.2005 (§57 odst. 3 o.s.ř.).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dnem 14.12.2004. Lhůta k podání dovolání proti rozsudku odvolacího soudu uplynula podle ustanovení §243c a §57 odst.1 a 2 o.s.ř. dnem 14.1.2005. Protože dovolání bylo podáno až dne 21.2.2005, je opožděné. Za přihlédnutí k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst.2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované podle ustanovení §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o.s.ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalobkyním v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. února 2006
JUDr. Mojmír Putna, v.r.
předseda senátu