ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.1265.2006.1
sp. zn. 22 Cdo 1265/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému D. S., výrobní družstvo, zastoupenému advokátem, o zdržení se obtěžování žalobce provozní činností vykonávanou žalovaným, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 556/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. prosince 2005, č. j. 15 Co 366/2005-616, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Pelhřimově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. března 2005, č. j. 4 C 556/2001-520, pod bodem I. výroku zamítl návrh, aby žalované družstvo bylo povinno „zdržet se všeho, čím nad míru přiměřenou poměru obtěžuje žalobce, tedy povinno zabránit emisím pachu a hluku, které vycházejí ze stříkací kabiny č. 2 a pachům průmyslového objektu D. S. a zabránit znečišťování studny na parcelách žalobce č. 111, 112 a 199 v kat. území S.“. Pod bodem II. zamítl návrh, aby žalované bylo povinno „zdržet se všeho, čím nad míru přiměřenou poměrů obtěžuje žalobce, tedy je povinno zabránit emisím hluku, které vycházejí z průmyslového objektu D. S., postaveném na parc. č. 113/1 a 113/2, a dále povinno zabránit emisím hluku, které vycházejí z jeho parc. č. 113/1, 113/2 a 134/2 na parcelu žalobce č. 111, 112 a 199 v kat. území S., s výjimkou návrhu, že žalované je povinno zabránit emisím pachu a hluku, které vycházejí ze stříkací kabiny č. 2 a po kovu průmyslového objektu D. S. a zabránit emisím hluku, které vycházejí z kotle a z filtračního zařízení centrálního odsávání vybudovaného při výměně technologického zařízení v provozovně žalovaného“, když v tomto rozsahu řízení zastavil. Pod body III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 2. prosince 2005, č. j. 15 Co 366/2005-616, pod bodem I. výroku rozsudek soudu prvního stupně v odstavci I. a v části odstavce II., jimiž byla žaloba zamítnuta, a v odstavcích III. a IV. potvrdil. Pod bodem II. vyslovil, že rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. o částečném zastavení řízení zůstává nedotčen. Pod bodem III. zamítl návrh na přerušení řízení a pod bodem IV. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce 17. 3. 2006 dovolání.
Podle §240 odst. 1 věta prvá občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Podle §57 odst. 1 před středníkem OSŘ do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.
Podle §57 odst. 2 věta prvá a druhá OSŘ lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Podle §46 odst. 1 věta prvá OSŘ písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje.
Podle §46 odst. 3 věta prvá OSŘ nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené v odstavci 1 a písemnost nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která má být doručena do vlastních rukou uloží.
Podle §50c odst. 4 OSŘ nebude-li uložená písemnost vyzvednuta do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1) nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné.
Podle §50d odst. 1 OSŘ náhradní doručení je vyloučeno u písemností, u nichž to stanoví zákon, jakož i u písemnosti, které se podle zákona doručují do vlastních rukou (§45b odst. 1), u nichž to nařídil předseda senátu.
Z obsahu spisu vyplývá (doručenky připojené k č. l. 624 spisu) vyplývá, že dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl žalobci doručován poštou na adresu jeho bydliště. Protože nebyl zastižen, byla zásilka 6. 1. 2006 uložena a adresátu byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl, což žalobce učinil 23. 1. 2006. S ohledem na to, že předsedkyně senátu podle §50d odst. 1 OSŘ nevyloučila náhradní doručení rozsudku odvolacího soudu, je třeba za rozhodující den doručení tohoto rozsudku žalobci považovat podle §50c odst. 4 OSŘ den 16. ledna 2006. Posledním dnem lhůty k podání dovolání určené podle měsíců tak byl podle §57 odst. 2 věta prvá OSŘ den 16. března 2006. Dovolání podané žalobcem 17. 3. 2006 je tedy opožděné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 a §218a OSŘ jako opožděně podané odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl úspěšný a žalovanému náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. května 2006
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu