ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2822.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2822/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce T. G., zastoupeného advokátem, proti žalované L. G., zastoupené advokátem, o vyklizení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 15 C 211/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. června 2004, č. j. 12 Co 257/2004-108, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1 975,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. M. S.
Odůvodnění:
Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. ledna 2004, č. j.15 C 211/2002-77, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 5. února 2004, č. j. 15 C 211/2002-85, uložil žalované povinnost „vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat byt sestávající z kuchyně, dvou pokojů, předsíně, koupelny, WC, spíže a komory, nacházející se ve 2. nadzemním podlaží“, a dále „prostory prádelny o výměře 11 m2 a půdu, umístěné ve 3. nadzemním podlaží domu čp. 166 na L. ulici 13 v O., na pozemku parcela st. č. 203 v k. ú. N., obec O., do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že spoluvlastníky domu o třech nadzemních podlažích se shora specifikovaným bytem, zastavěného pozemku, zahrady a drobných staveb včetně dvojgaráže jsou s podílem jedné třetiny žalobce, s podílem jedné šestiny žalovaná a s podílem jedné poloviny H. G. Žalovaná užívá byt v druhém podlaží a půdní prostory ve třetím podlaží včetně prádelny. Žalobce v domě nebydlí, s manželkou a dítětem bydlí v jednom pokoji třípokojového bytu rodičů jeho manželky. Při jednání spoluvlastníků předmětného domu a dalších nemovitostí uskutečněném 10. 5. 2001, kterého se žalovaná, ač pozvána, nezúčastnila, se žalobce a H. G. jako většinoví spoluvlastníci nemovitostí v rozsahu pěti šestin dohodli, že byt v druhém podlaží žalovaná vyklidí a bude jej nadále užívat žalobce se svojí rodinou. Soud dále zjistil, že žalovaná jako vlastnice dvoupodlažního domu v řadové zástavbě má možnost bydlení v tomto domě. Rozhodl proto o povinnosti žalované vyklidit předmětný byt, aniž by vyklizení vázal na zajištění bytové náhrady.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. června 2004, č. j. 12 Co 257/2004-108, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění plynoucích z odůvodnění jeho rozsudku a věc správně posoudil podle §136, §137, §139 odst. 2, §126 odst. 1, §712 odst. 3 a §3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Poukazuje na to, že žalobu podal spoluvlastník nemovitostí s podílem jedné třetiny, a je proto sporné, zda byl, s ohledem na výši jeho spoluvlastnického podílu, k podání žaloby aktivně legitimován. V této souvislosti poukazuje na to, že judikatura otázku aktivní legitimace za situace, kdy žalobu na vyklizení podává minoritní spoluvlastník vůči druhému minoritnímu spoluvlastníkovi, dosud neřešila. Za další problém zásadního právního významu považuje otázku možnosti uložit povinnost vyklidit byt bez zajištění náhradního bytu, byť za situace, kdy je žalovaná vlastnicí jiné nemovitosti. K tomu poukazuje na základní atribut vlastnického práva a ve vztahu k jejímu případu na znemožnění užívání nemovitosti, jíž je spoluvlastnicí a v níž prožila podstatnou část svého života. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobce k oběma otázkám, jež dovolatelka označila za zásadně právně významné, to je k problematice aktivní věcné legitimace a k bytové náhradě, poukazuje na R 1/1975 a R 27/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 2 Cdon 1313/97. Rozsudek odvolacího soudu nepokládá za zásadně právně významný ve smyslu §237 odst. 3 OSŘ a navrhuje dovolání odmítnout, resp. zamítnout v případě, shledá-li dovolací soud dovolání přípustným.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména §240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Za otázku, jež z napadeného rozsudku činí rozhodnutí zásadní (§237 odst. 3 OSŘ), považuje dovolací soud otázku aktivní legitimace k podání žaloby proti spoluvlastníkovi, který má na základě dohody spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí vyklidit byt ve prospěch jiného spoluvlastníka.
O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počítanou podle velikosti podílů (§139 odst. 2 věta první ObčZ).
Hospodaření podílových spoluvlastníků se společnou stavbou může být upraveno i tak, že se trvale vymezí určité prostory v domě (včetně bytů) s určením, který ze spoluvlastníků bude tu kterou z prostor sám či společně s jiným spoluvlastníkem užívat, resp. s ní disponovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2003, sp. zn. 22 Cdo 1524/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, č. C 1667, svazek 23). V takovém případě je ten spoluvlastník, který je nadále oprávněn byt užívat, aktivně legitimován k podání žaloby na jeho vyklizení proti spoluvlastníkovi, který byt doposud užíval.
V dané věci spoluvlastníci rozhodli většinou hlasů tak, že sporný byt bude nadále užívat žalobce; žalobce byl tedy legitimován k podání žaloby na jeho vyklizení, a to bez ohledu na výši jeho spoluvlastnického podílu. Proto jsou rozhodnutí soudů vydaná v nalézacím řízení správná.
Otázkou, zda spoluvlastníkovi vylučovanému z bydlení ve společném domě přísluší bytová náhrada, se judikatura již zabývala, napadená rozhodnutí se od této judikatury neodchýlila, a proto nejde o otázku zásadního právního významu. Podle judikatury spoluvlastník, jehož právo užívat byt ve společném domě zaniklo rozhodnutím ve smyslu ustanovení §139 odst. 2 ObčZ, má právo na zajištění bytové náhrady (§712 ObčZ). I v těchto případech je však třeba zabývat se tím, zda není dán důvod k odepření náhrady za byt z hlediska ustanovení §3 odst. 1 ObčZ. Tak tomu bývá zpravidla v případech, kdy bytová potřeba povinného je uspokojena jinak (R 22/1999, R 35/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. b) OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ, jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolání žalované bylo zamítnuto (§243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ) a náklady vzniklé žalobci představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif a činí podle §7 písm. d), §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 1 900,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 1 975,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 28. února 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu