ECLI:CZ:NS:2006:22.CDO.2925.2005.1
22 Cdo 2925, 2926/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně A. V., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) I. V., zastoupenému advokátem, 2) H. V., o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 147/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2005, č. j. 56 Co 21/2005-159, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. 3. 2005, č. j. 56 Co 21/2005-166 takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 1) na nákladech dovolacího řízení 3064,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jeho advokáta.
III. Žalobkyně a žalovaný 2) mezi sebou nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 10. 2002, č. j. 13 C 147/2001-115, výrokem pod bodem I. určil, že „žalobkyně vlastní ve společném jmění manželů s prvním žalovaným ¼ spoluvlastnického podílu na obytném domě č. p. 1645 stojícím na pozemku p. č. 5059 v k. ú. F. zapsaného u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 2989 pro k. ú. F., obec F.“. Dále rozhodl výroky pod body II. a III. o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a žalovaný 1) uzavřeli dne 23. 2. 1994 manželství, které zaniklo rozvodem na základě rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 1. 2001, č. j. 16 C 15/2000-36. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 3. 2001. Kupní smlouvou ze dne 23. 12. 1997, uzavřenou mezi městem F. jako prodávajícím a mezi T. Ž., manžely V. a V. S., žalovaným 1) a M. S., jako kupujícími nabyli obytný dům čp. 1645 na pozemku parc. č. 5059 v k. ú. F. do podílového spoluvlastnictví ve výši jedné ideální čtvrtiny T. Ž., jedné ideální čtvrtiny manželé V. a V. S., jedné ideální čtvrtiny žalovaný 1) a jedné ideální čtvrtiny M. S. s tím, že kupní cena za spoluvlastnický podíl ve výši jedné ideální čtvrtiny činila 21 426,-Kč. Žalobkyně, nebyla k uzavření kupní smlouvy přizvána, neboť podle „Podmínek prodeje nemovitostí ve vlastnictví obce a postupu obce při prodeji těchto nemovitostí“ schválených zastupitelstvem města F. na zasedání dne 24. 6. 1997 mohly být kupujícími pouze fyzické nebo právnické osoby, které jsou považovány za devizové tuzemce podle zák. č. 219/1995 Sb. Nicméně soud prvního stupně dovodil, že podle §143 ObčZ ve znění do 31. 7. 1998 žalobkyně nabyla spoluvlastnický podíl k domu čp. 1645 do bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Vzal za prokázané, že část kupní ceny (3 945,-Kč) byla zaplacena ze společných prostředků manželů. Darovací smlouvou ze dne 29. 6. 1998, sp. zn. N 128/98 žalovaný 1) převedl spoluvlastnický podíl k domu čp. 5059 na žalovaného 2). Žalobkyně se dopisy ze dne 6. 4. 2000 dovolala u obou žalovaných neplatnosti darovací smlouvy podle §40a ObčZ. Soud prvního stupně vyhověl její žalobě na určení, že předmětný spoluvlastnický podíl je ve společném jmění žalobkyně a žalovaného 1). Přitom dovodil, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu §80 písm. c) OSŘ, neboť rozhodnutí soudu bude podkladem pro záznam vlastnického práva v katastru nemovitostí a také s ohledem na to, že její předchozí žaloba na určení neplatnosti darovací smlouvy byla rozsudkem ze dne 27. 10. 2000, sp. zn. 19 C 153/2000, právě pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 2. 2005, č. j. 56 Co 21/2005-159, výrokem pod bodem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba o určení, že „žalobkyně vlastní ve společném jmění manželů s 1) žalovaným ¼ spoluvlastnického podílu na obytném domě č. p. 1645 stojícím na pozemku p. č. 5059, zapsaného u Katastrálního úřadu ve F. na LV č. 2989 pro k. ú. F., obec F. zamítá“. Výroky pod body II. – IV. rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Usnesením ze dne 18. 3. 2005, č. j. 56 Co 21/2005-166, odvolací soud doplnil rozsudek výrokem o povinnosti žalobkyně zaplatit státu náklady řízení 100,- Kč.
Odvolací soud dovodil, že uplatněný nárok ze žalobního tvrzení žalobkyně neplyne. I kdyby byl spoluvlastnický podíl k jedné ideální čtvrtině domu čp. 1645 stojícím na pozemku parc. č. 5059 v k. ú. F. ve společném jmění žalobkyně a žalovaného 1), čímž se odvolací soud nezabýval, pak ale podle §149 odst. 1 ObčZ společné jmění manželů zaniká zánikem manželství. Podle §150 odst. 4 ObčZ nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. V dané věci manželství žalobkyně a žalovaného 1) zaniklo dne 8. 3. 2001 a do tří let od zániku manželství žádný z nich nepodal návrh na vypořádání zaniklého společného jmění soudu. Počínaje dnem 9. 3. 2004 tedy platí ohledně jejich nemovitých věcí nevyvratitelná domněnka, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že jejich spoluvlastnické podíly jsou stejné. Žalobkyně tedy nemůže uspět s požadavkem na určení, že je předmětný podíl ve společném jmění manželů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jako dovolací důvody uplatnila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) OSŘ] a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [241a odst. 2 písm. a) OSŘ]. Nesprávné právní posouzení věci spatřovala v tom, že nastoupení nevyvratitelné právní domněnky o změně společného jmění ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti v podílové spoluvlastnictví zabránilo zahájení soudního řízení o určovací žalobě. Vadu řízení spatřovala v tom, že ji soud neupozornil a nevyzval k odstranění rozporu mezi žalobním tvrzením a mezi žalobním petitem postupem podle §43 OSŘ. Namítala, že je nehospodárné, aby podávala novou žalobu.
Žalovaný 1) ve vyjádření k dovolání navrhl, aby bylo zamítnuto. Nesouhlasil s tím, že žalobkyně měla být poučena o vhodnosti zvoleného žalobního petitu. Poukazoval na to, že žalobkyně byla zastoupena advokátkou a správné uplatňování nároku bylo záležitostí odborné činnosti její advokátky. Nesouhlasil ani s tím, že určovací žaloba brání uplatnění nevyvratitelné právní domněnky o přeměně společného jmění k nemovitosti v podílové spoluvlastnictví. Navíc poukazoval i na to, že žalobkyni nevznikl k bytu v domě čp. 1645 společný nájem bytu manžely, neboť s žalovaným 1) trvale nežila, a nevznikl jí tedy nárok na uzavření kupní smlouvy ohledně spoluvlastnického podílu k domu čp. 1645. Dále namítal i to, že již není spoluvlastníkem domu čp. 1645 a že tedy není v řízení pasivně legitimován.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupeným účastníkem řízení a že je podle §237 odst. 1 písm. a) OSŘ přípustné, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Žalobkyni nelze přisvědčit v tom, že právní posouzení odvolacího soudu, že se v dané věci uplatní nevyvratitelná právní domněnka stanovená v §150 odst. 4 ObčZ, je nesprávné. Právní úprava obsažená v §150 odst. 4 ObčZ vyloučení této domněnky váže výhradně na vznik dohody o vypořádání společného jmění nebo na podání návrhu na vypořádání společného jmění manželů rozhodnutím soudu do tří let od zániku společného jmění (srovnej text „Nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou, nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu….“). Proto nelze nevyvratitelnou právní domněnku žádnými dalšími právními skutečnostmi (řízením o určovací žalobě) omezovat. Ostatně Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2574/98, publikovaném v časopisu Soudní rozhledy, sešit 4, ročník 2000 provedl výklad dřívějšího obdobného ustanovení (§149 odst. 4 ObčZ ve znění do 31. 7. 1998) určeného pro bezpodílového spoluvlastnictví a závěry tam uvedené platí i pro institut společného jmění manželů. Rozhodnutí odvolacího soudu je s tímto rozsudkem i se zákonnou úpravou v souladu.
Neobstojí ani namítaná vada řízení. Jestliže žalobkyně zastoupena advokátkou požadovala určení, že jí svědčí právo společného jmění manželů k věci, ačkoliv podle hmotného práva jde o nárok z podílového spoluvlastnictví, nejde o vadu podání, kterou by bylo možno odstranit postupem podle §43 OSŘ. Taková žaloba není z procesního hlediska vadná, což ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že žalobu v takovém případě nelze odmítnout podle §43 odst. 2 OSŘ, ale že je třeba takovou žalobu zamítnout. Soud také není povinen poučovat v průběhu řízení účastníky řízení o možném výkladu předpisů hmotného práva (srov. nález Ústavního soudu ČR z 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, publikovaný pod č. 82, sv. 8 Sbírky nálezů a usnesení a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1450/97, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura pod poř. č. 23, sešit 3, ročník 1998). Žalobkyně zvolila nevhodný způsob ochrany svého práva. To ale nespadá pod případy, kdy bylo řízení zatíženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí. Ani tento další dovolací důvod nebyl naplněn.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tak správné a dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 OSŘ zamítl.
Pro úplnnost dovolací soud dodává, že se nemohl zabývat výhradami, které uplatnil ve vyjádření k dovolání žalovaný 1). Podle §242 odst. 3 věty prvé OSŘ rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Přitom je dovolací soud vázán v tom, který z důvodů uvedených v §241a odst. 2 a 3 OSŘ byl uplatněn, a především v tom, jak byl důvod vylíčen, tj. v jakých okolnostech dovolatel spatřuje jeho naplnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1739/2001, publikovaný pod C 1691, svazek 23, Souboru rozhodnutí Nejvyššího soud, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck )].
Další usnesení ze dne 18. 3. 2005, č. j. 56 Co 21/2005-166, jímž odvolací soud doplnil výrok o povinnosti žalobkyně zaplatit státu náklady řízení, je doplňujícím rozhodnutím ve smyslu §166 odst. 1 OSŘ ve spojení s §167 odst. 2 OSŘ k dřívějšímu rozsudku ze dne 22. 2. 2005, č. j. 56 Co 21/2005-159. I když proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 11. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1168/2005), propojení výroku odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není přípustné přezkoumat, by se při rozhodnutí o dovolání projevilo v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok , jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení §242 odst. 2 OSŘ (srov. R 27/99). V daném případě sice tato situace nenastala, nicméně dovolací soud musel přezkoumat obě rozhodnutí jako jeden celek.
Podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ je žalobkyně, která nebyla v dovolacím řízení úspěšná, povinna uhradit žalovanému 1) náklady dovolacího řízení. Ty představují odměnu advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a činí podle §5 písm. b), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 2 500,- Kč a dále náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle §13 odst. 3 advokátního tarifu, a dále ještě daň z přidané hodnoty po zaokrouhlení 489,-Kč, celkem 3064,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 OSŘ.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a žalovaným 2) vychází z toho, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto a žalovanému 2) náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný 1) podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 9. května 2006
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu