ECLI:CZ:NS:2006:22.ND.22.2006.1
sp. zn. 22 Nd 22/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně P. J., zastoupené advokátkou, proti žalovanému S. J., o výživné pro zletilé dítě – žalobkyni, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 308/2005, o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Projednání věci sp. zn. 15 C 308/2005 Okresního soudu v Karlových Varech se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Břeclavi.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech, jehož místní příslušnost k projednání a rozhodnutí této věci vyplývá z §84 a §85 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), předložil Nejvyššímu soudu České republiky spis k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání věci z důvodu vhodnosti ve smyslu §12 odst. 2, 3 OSŘ Okresnímu soudu v Břeclavi.
Žalobkyně podala 20.10.2005 Okresnímu soudu v Karlových Varech žalobu o výživné pro zletilé dítě s návrhem na vydání předběžného opatření. Jmenovaný soud usnesením ze dne 24. října 2005, č.j. 15 C 308/2005-7, rozhodl o předběžném opatření tak, že uložil žalovanému povinnost „platit žalobkyni výživné v částce 5.000,- Kč měsíčně vždy do každého 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1.11.2005 a to až do právní moci rozhodnutí o žalobě na určení výživného pro žalobkyni, podané současně s návrhem na vydání předběžného opatření“, s tím, že „návrh na placení výživného ve výši 10.000,- Kč měsíčně vždy do každého 10. dne v měsíci předem počínaje dnem 1.11.2005 se zamítá“, s odůvodněním, že při rozhodování o předběžném opatření nemohly být zjištěny přesné příjmy žalovaného a částka 5.000,- Kč je přiměřená k zajištění základních potřeb žalobkyně za předpokladu, že žalobkyni na výživu přispívá i její matka.
Žalobkyně návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi odůvodnila tím, že žalovaný má sice trvalé bydliště v K. V., pravidelně se ale zdržuje v bydlišti žalobkyně. Sama je bez prostředků, studuje na vysokých školách v O. a ve Z.,. a proto by pro ni bylo obtížné se z časových, ale i finančních důvod. dostavovat k jednání u okresního soudu v místě bydliště žalovaného. Žalovaný s návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Břeclavi nesouhlasí, protože v místě svého bydliště, v K. V., podniká, a je tak časově vytížen, že by v pracovní dny nemohl k Okresnímu soudu v Břeclavi dojíždět.
Podle §12 odst. 2 OSŘ věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána z důvodu vhodnosti.
Důvody pro postup podle §12 odst. 2 OSŘ nebyly v daném případě shledány, neboť osobní ani ekonomické poměry žalobkyně k takovému postupu nepostačují. Neumožní-li tyto skutečnosti její osobní účast při jednání u místě příslušného soudu, nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byla vyslechnuta a s provedenými důkazy seznámena prostřednictvím dožádaného soudu (§122 odst. 2 OSŘ). Obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba, jako výjimku, vykládat restriktivně. Zásadně je třeba vycházet z ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobody, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. února 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu